Vídeňských sedm hvězd

Poloha vídeňského restauračního pivovaru 7 Stern Bräu je velice příhodná. Nachází se zdánlivě zastrčený v tiché ulici Siebensterngasse 19, ovšem jen pár kroků jak od slavné nákupní třídy Mariahilferstrasse, tak i komplexu muzeí umění Museumquartier a císařského Hofburgu. Jeho návštěva se tak může stát vítaným únikem před nákupní horečkou či přílišným náporem historických památek. I já jsem při své druhé, naneštěstí velmi krátké návštěvě Vídně manévroval svým doprovodem tak, aby po příslušné porci nezbytných (a nutno říct, že velmi majestátných a zajímavých) pamětihodností jsme se jakoby „náhodou“ ocitli ve zmíněné tiché ulici, kde nás už vítal starobylý, sympaticky žlutý dům. Pivovar v něm sídlí od roku 1994 a za necelých patnáct let své existence si vydobyl na vídeňské, potažmo rakouské pivní scéně slušné renomé. Nutno říct, že po právu.



Tenhle podnik mi byl sympatický už od první chvíle. Vlastně ještě o něco dřív, hned jak jsem se dověděl, že do jeho repertoáru patří i Bamberger Rauchbier z nakuřovaného sladu. Nakuřovaná piva já moc rád, čím kouřovější, tím lepší. Když jsme se ovšem usadili ke stolu, jednomu z mála volných, a začali studovat obsah pivního lístku, dostavilo se mírné zklamání. Kouřové zkrátka právě nebylo k mání. Sedm pivních hvězd sice v nabídce zářilo, ale na kouřové zrovna nevybylo. Záhy se ale ukázalo, že zklamání nebude mít dlouhého trvání. Klasická dvojička, obvyklá ve většině restauračních pivovarů, totiž světlé a tmavé, na sebe vzala podobu Wiener Helles a krajanovu uchu lahodícího Prager Dunkles a tohle tmavé pivo, hlásící se otevřeně k pražské pivovarské tradici, si mě okamžitě získalo. Jako všechna piva v Sieben Stern Bräu je nefiltrované, krásně sametově rubínové, v chuti fenomenální.

Během vychutnávání prvních doušků zbyl čas na obdivování útulného interiéru. Je velmi členitý, zároveň ale prostorný a přes množství dobových pivovarských artefaktů na stěnách nepůsobí přehnaně kýčovitě. Středobod lokálu tvoří tradiční měděná varna, nad kterou architekt velmi nápaditě umístil prosklenou střešní kupoli, takže poskytnul interiéru dostatek světla a vzdušnosti. Bylo velmi příjemné sledovat při práci sládka i několik dalších členů personálu, kteří hned vedle poctivě plnili lahve s keramickým uzávěrem pro ty z hostů, kteří by zatoužili odnést si některé z místních piv s sebou domů. Té možnosti jsem využil i já a ochotně vzal jednu láhev Prager Dunkles na výlet tam, odkud pochází jeho inspirace.

Při druhé objednávce se nám zachtělo experimentovat s něčím méně obvyklým, což nám při absenci kouřového piva vynahradily další dvě položky na pivním lístku, Hanf a Chilli. Ačkoliv nejsem fanatickým odpůrcem „veselé byliny“, v kombinaci s pivem mi konopí málokdy zachutná. Platí to o zahraničních pivem i těch vařených v několika pivovarech u nás, a platí to i o konopném pivu z Vídně. Chutí připomíná něco na způsob senného nálevu. Zato pivo s příchutí chilli, to je jiná. Nejdená se přitom o nějaký krotký pokus o trochu pálivosti. Pálí opravdu pořádně! K zapíjení talíře špeclí se slaninou se ovšem hodilo výtečně. Čímž se dostávám k tomu, že v pivovaru 7 Stern Bräu i výborně vaří. Polední menu je navíc cenově víc než přijatelné.

Během roku pivovárek produkuje kromě stálé nabídky i několik sezónních speciálů. Mimo zmiňovaného Bamberger Rauchbier z nakuřovaného sladu je to svrchně kvašený India Pale Ale a Märzen, vánoce letos přivítali silným Weihnachtsbock, na velikonoce vloni uvařili speciální Oster-festbock a letos dokonce nakuřovaný Osterrauchbock. V minulosti se objevil i stout, saison, brown ale a několik druhů pšeničného piva. Dá se čekat, že experimenty budou pokračovat i v budoucnu. Už proto každému, kdo se do Vídně vypraví, doporučuji tenhle sympatický restaurační pivovar k návštěvě.