Velikonoce na kvasnicích - Beroun, Broumy, Mutějovice

Beroun rovná se Medvěd. V našem případě skupinka Medvědů. S velkým M, takže Berounských Medvědů. Co si budeme povídat, berounské pivo je chuťový svéráz... Vůně svěží, v chuti všelijaké prvky, které by se zřejmě daly označit za vady. Jenže genius loci pivovarského výčepu vás snadno přesvědčí o dobré pitelnosti tohoto ležáku. Takže až tak zlé to zas nebude. Za jedenáctku dáte dnes už téměř zanedbatelných sedmnáct korun, obsluha si vás bude průběžně nevtíravě všímat a při pití můžete uzobávat pivní embrya – totiž slad. Případně si kromě větších jídel můžete dopřát například bramboráčky s mlátem.

Z interiéru výčepu berounského piva

Pro zachování alespoň zdání objektivity nutno dodat, že světlá čtrnáctka i tmavá třináctka nám připadaly být spíš nedobré. Vůbec bylo možno vysledovat proměnlivou kvalitu – medvěd byl cítit pokaždé jinak. Že by hormonální výkyvy? Zejména u čtrnáctky to první den vypadalo, jako by byl medvěd v říji. Po dvou dnech ho to nejspíš přešlo, neboť speciál byl toho dne kupodivu téměř bez chuti a bez zápachu. S trochou nadsázky se nabízelo přirovnání k 14% Heinekenu. Na druhou stranu, když člověk cestou z hospody mimoděk zahlédne přikládání dřeva na otop na varně, má tendenci tomu pivu ledacos odpustit. Každopádně medvídkovi děkujeme za příjemnou společnost.

Z interiéru výčepu berounského piva

Nedaleko Berouna se nacházejí Broumy, tedy jeden z nejčerstvějších pivních cílů. Nejdřív to ale vypadalo na slušný debakl. Do Broum jsme totiž dorazili nedostatečně informováni, takže nás věru nepotěšilo, že v hospodách měli buď Staropramen, nebo zavřeno. Naštěstí jsme byli poslání do výčepu na hřišti, kde za nějakých 40 minut (v 16 hodin) měli otvírat. Tam se nám pak dostalo piva sice pravděpodobně neodtočeného, ale bez přehánění skvělého. Čtyři deci světlého 13% speciálu nebo tmavého 14% „Broumského pařeza“ za těch 30 Kč určitě stály. Řízné, hutné, k nakousnutí. Hodnotili jsme je samými superlativy. Hospoda na hřišti (kromě Matušky je na soutoči ještě Budvar) která nás toho dne zachránila, je pro pivního turistu podnikem jistě doporučeníhodným. Ale Matuškovi by jistě slušel i výrazně „luxusnější“ výčep.

Z našeho jihočeského úhlu pohledu jsou nedaleko Berouna i Mutějovice, takže jsme pochopitelně vyrazili i tam. Na návsi naproti kostelu nelze přehlédnout čerstvě omítnutý podnik s nápisem „Poddžbánský pivovar“. Při bližším ohledání se ukáže, že se jedná o jedno z pro tento kraj tak typických opukových stavení. Čili místní pivo bude krajový produkt se vším všudy. V restauraci otvírají v 11 hodin. V čase naší návštěvy se podávala báječně „šťavnatá“ velikonoční třináctka a skvělá tmavá dvanáctka. Vzhledem k tomu, že zde sládkuje pan Rottenborn mladší, který dříve působil ve Velkém Březně, dalo se čekat, že pivo bude přinejmenším dobré. Výsledek ovšem předčil má očekávání. A zjevně chutnalo nejen nám, o čemž svědčil jak slušně se plnící podnik, tak i lidé trousící se s PETkami k výčepu. Buclatý půllitr piva zde vyjde na 28 korun a nejpozději ve třech čtvrtinách zatoužíte po dalším.

Velikonoční mutějovická třináctka

Všechna výše zmíněná piva byla pochopitelně nefiltrovaná. Proto „Velikonoce na kvasnicích“. Navíc na kvasnice jsme narazili i jinde. V Českém Krasu v obci Hostim nás potěšila přítomnost svijanského kvasničáku. Ale dopřáli jsme si i nekvasnicové intermezzo. Heinekenským se podařil geniální marketingový tah se zeleným pivem na Zelený čtvrtek. Ochutnali jsme i my. Docela příjemně pitelné pivo, měl jsem ale dojem, že pivo bylo zelenější než kdysi. Že by barvivo? Mé podezření se potvrdilo druhý den na Křivoklátě. Před občerstvením na hradním nádvoří byly připraveny sudy Krušovic a taky zeleného piva. (Nenaražené, a to už bylo dávno po čtvrtku…) A jak je to tedy s tou zeleností? Na webu www.zelenepivo.cz se píše: Tajemství bylinného výluhu, díky němuž získává Zelené pivo svou barvu, si však naši sládci střeží jako oko v hlavě. No, nechtěl bych být okem v hlavě heinekenských sládků… Ve složení vytištěném na víčku sudu lze totiž objevit i položku E 133 neboli brilantní modř. Obarvené přitom není přímo pivo, nýbrž likér, který se do něj přidává. Což ale vyjde tak nějak nastejno, že…

Autor článku právě odhaluje přísně střežené tajemství heinekenských sládků.

Pivo by měl být přírodní nápoj, zelená barva nám asociuje přírodu – ale zelené pivo nabízí jen laciný vizuální efekt. Na přivítání jara se tak mnohem líp hodí poctivé „kvasničáky“. Najděte ve svém okolí nějaký a dejte si.