Fenomén tmavé desítky

Pomiňme fakt, jak absence tohoto někdejšího předpisu pomáhá zejména přerostlým provozovnám legálně šidit zákazníka, a povšimněme si jedné zvláštní kategorie piv, kterou jsou výčepní piva (často uváděné jako 10° ) tmavá, případně polotmavá. Samozřejmě, že to není žádná novinka posledních dvou dekád.

V bývalém Severomoravském kraji se běžně vařila ostravská černá desítka Rubín, podobné pivo vyráběl i podnik v Opavě a legendární Litovelské výčepní tmavé se vaří vlastně dodnes. Co však pamatuji, tato piva bývala v hospodách na čepu jen velice zřídka. I lahváč tohoto druhu tenkrát sloužil spíše jako jistý protipól hořkých výčepních piv světlých a vyznačoval se značně sladkou karamelovou sladkostí. Kozel a Krušovice v onom trendu pokračují dodnes a jejich neutrální melasy jsou vhodné maximálně pro sladkosti milující ženy, protože přese vše jsou zdravější než syntetické a mnohem kaloričtější nealka.

Počátkem 90.let min. století však nastal v českém pivovarnictví zlom a tmavé desítky se staly doslova pivní módou. Po tenkrát ještě Česko-slovenské republice se rozšířila značka Jarošov, která se v té době i v odlehlých regionech presentovala nejlépe právě svou černou desítkou. Stejný typ piva vařil tenkrát dokonce i Radegast ( Dark ) a pozadu nezůstal ani Ostravar se svým Vraníkem. Ve výčepech bývalo černo a sortiment byl vskutku chvályhodný, zejména když býval i běžně proložen nějakým tím tmavým ležáčkem (Purkmistr, Gerhard, Braník, Staropramen, Regent atd...).

Po několika letech, zřejmě v rámci optimalizace výroby při vytváření nových pivovarnických koncernů počal tento trend ustupovat. Přesto lze dnes na současném pivním trhu nalézt přinejmenším zajímavé značky, které v žádném případě nejsou pouhou karamelizovanou osmičkou. Uherskobrodský Janáček snad nepatří k nejoblíbenějším pivovarům u nás, jeho příjemně nahořklá tmavá desítka však neurazí žádného pivaře, který si chce v šenku třeba jen na chvíli změnit barvu.

Ve vinohradské hospodě Hrom do police jsem dosti váhal, zda-li mám místní černou 10° okusit. Byl jsem na pravidelné degustační misi a během dne mne čekalo ještě mnoho dalších vzorků. Mé pozitivní rozhodnutí však bylo naprosto správné. Pivo mělo základní chuťové atributy svého mateřského pivovaru, přitom jsem v něm cítil i něco ze stoutu. Nápadná byla i jeho velice tmavá barva.

Největším překvapením tohoto druhu však bylo mé trochu opožděné seznámení s polotmavou desítkou z pivovaru Pernštejn v Pardubicích. Při svých občasných návštěvách místní pivovarské krčmy mi na ono pivo nikdy nezbyl čas – většinou jsem v poměrně krátkém časovém limitu nápaditě kombinoval 11° či 12° s 19° Porterem. Pardubická polotmavá desítka mi však snad poprvé dala pocítit, že existuje nějaké pivo, které lze označit jako „suché“ (dry).

Uvidíte-li v solidním výčepu pro vás doposud neznámou tmavou desítku dlouho neváhejte. Můžete objevit zajímavý truňk s takřka minimálním alkoholickým účinkem. Jen se preventivně zeptejte, zda-li před vámi již někdo tuto značku objednával. Černá piva bývají obecně dost choulostivá a někdy v trubkách nepřístojně kysnou.