Pivní fundamentalismus v Čechách

Je možné, že se český národ mění, při pohledu na belgické višňové, bavorské nakuřované Rauchbeery, britské mýdlové Ale a jiná cizácká piva, v zavilého fundamentalistu vyznávajícího to své pivní náboženství až do hořkých konců hospodských debat?

Vždyť jsme přece dali světu něco tak krásného a poetického jako je český ležák. Pivo jantarové barvy, jemné chmelové vůně, plné v těle a silné leč nevýslovně lahodné hořkosti. Slova Pilsen a Pilsener jsou ve světě tak samozřejmá, že už je nikdo nevnímá jako česká. Obdobně jako je tomu u pistole (husitská píšťala), dolaru (Jáchymovský tolar), robota (Karel Čapek) či tunelingu (řada dobře známých, dosud nepotrestaných autorů). Vnímá je jako charakteristiku druhu celosvětově rozšířeného typu piva. Sami jsme tedy kolonizovali svět, vtrhli do dalekých krajin a donutili je, svou lahodou, pít něco co jim zpočátku určitě připadalo cizí. Posléze si každý národ přizpůsobil chuť výrobku dle svého vkusu a dnes už se mnohdy divíme co vše lze vydávat za Plzeňské pivo. Teď se však urputně bráníme vnějším vlivům řkouce : „Toho bohdá nebude aby český pivař cizákům posluhoval a jejich pivo pil“. Ochuzujeme se. Nevnímáme, podobně jako všichni fundamentalisté, vzácné chutě a nuance jiných druhů piva. Nechceme vnímat klady jiných pivních vír a náboženství a brát si z nich co je pro nás vhodné. Vnímáme pouze jejich negativa a za svou pravdu jsme ochotni bojovat až do posledního půllitru či zavírací hodiny naší oblíbené hospůdky.

Tak se to alespoň jeví při pohledu na statistické výsledky pivovarského průmyslu loňského roku. Ve své bitvě za čistotu našeho pivního náboženství jsme opět vypili 160 l na hlavu. Z toho bylo 85 % světlého piva (tedy té pravé víry), 8 % tmavého piva (reformovaní) a jen 7 % piv nealkoholických, speciálních či Ó Hrůzo piv importovaných. Musíme si ale přiznat, že je velmi chudý náš pivní slovník. Víme jen velmi málo, spíš nic o libozvučně znějících jménech Lambic, Geuze, Ale, ………….. Snad jen hořký černý Stout se k nám skrze Guiness donesl. Jen velmi pomalu se do našeho podvědomí vkrádá slovo Weizen. Z Německa ho sice známe a tam ho i pijeme, ale doma? Nic takového, to nám sem netahejte! A tak pivovary v zoufalé snaze po oživení trhu (zvýšení prodeje) neustále naráží na hráz netolerance.

Jen velmi zvolna se v českém národu pivařském vzmáhá květinka respektu k cizímu pivovarskému umění. Připomeňme si však jaké byly počátky naší klasiky a jaká by byla naše současnost, kdyby naši předkové brojili proti cizákům a nepozvali do Plzně německého sládka. Ano byl to cizák, který uvařil, tehdy novým výrobním postupem spodním kvašením, tu pravou českou lahodu. Byla to hrůzná novota,(viz. diskuse o CK tancích), leč bez ní by nebylo současné klasiky.

Budiž nám útěchou, že každý fundamentalismus časem ochabne a z toho co po něm zůstane budou profitovat další generace. Asi i ony budou bojovat za udržení své klasiky, ale to už je jejich příběh.