Historie: Egypt, antika, Vikingové, Čína

Egypťané znali ovšem navíc pivo červené, přičemž požadovaného zbarvení se dosáhlo přidáním rozmačkaných plodů mandragory. Kruté bohyni Hathór (vyobrazována v podobě Krávy) bylo podle egyptských pověstí červené pivo jednou předloženo místo krve. Hathór se domnívala, že se jedná o krev lidí, které zahubila, spokojeně se napila a s dalšími džbánky postupně ztratila většinu své agresivity, až nakonec usnula zdravým opileckým spánkem. (o staroegyptském pivovarnictví viz např. http://www.blavatsky.net/confirm/peb/peb1997/egyptianBeer.htm , příslušný mýtus o Hathór si lze přečíst i v Bájích a pověstech starého Egypta a Mezopotámie od Eduarda Petišky).

V antickém světě ovšem neudělalo pivovarnictví žádné zvláštní pokroky. Řekové, Římané i Keltové dávali jednoznačně přednost vínu, zatímco u jejich severních sousedů pivu zdatně konkurovala medovina. Je třeba ovšem připomenout, že vedle piva a medoviny existovaly i nápoje stojící kdesi na pomyslném rozhraní, jako například sladké pivo kašbir a piva s příměsí různých bylin a koření (lze při troše snahy zakoupit ještě dnes - bylinnou příchuť má třeba mexická corona). Navíc, některé varianty medoviny se pivu blížily i tím, že byly chmelené.

Pivo měli naproti tomu samozřejmě ve velké oblibě staří Germáni. Ještě dnes, když se v Čechách po rozdělení Federace chlubíme, že máme na světě největší spotřebu piva na rok a hlavu, se sluší dodat, že pokud by došlo k osamostatnění třeba takového Bavorska, rychle a s přehledem o svůj primát přijdeme.

O pití piva oVikingů se zmiňují i známé starogermánské eposy (viz např. http://www.storeybeer.com/articles/previous/secret/vikings.htm , při hledání na Internetu je třeba vědět, že pivo konzumované v Anglii a severní Evropě se často označuje jako "ale" [ejl] - od našeho klasického piva se liší především způsobem kvašení.) a finský národní epos Kalevala ( http://www.teleport.com/~johnv/kalevala.htm ). O významu piva pro staré Finy viz také ( http://www.ganterbreweryusa.com/beer_history.html ), pivovarnictví a jeho dějiny se zaměřením na německy mluvící země viz ( http://spatenusa.com/germanbeerhistory.html ). K pití piva v severní Evropě (ale i ve středověkých Čechách) se snad sluší dodat, že výraz chladivý mok zde skutečnost zcela nevystihuje - pivo se zde často konzumovalo teplé, což v drsném severním podnebí může jen stěží překvapit.

Vikingové nadto vymysleli zajímavý fígl, kterým bylo vymrazování piva (což se přinejmenším v první fázi dělo jistě především nechtěně). Pokud část piva zmrzla, alkohol (který má nižší teplotu tání) se ve zbytku zkoncentroval. Tzv. zimní pivo bylo proto ve velké oblibě a obsahem alkoholu se zřejmě blížilo dnešním ležákům. Teoreticky by se opakováním tohoto postupu dalo dosáhnout efektu podobného destilaci, což se však v praxi nedělo.

Na Dálném východě se výroba piva nerozšířila. Čínský alkoholický nápoj, označovaný někdy jako rýžové pivo, má svým charakterem mnohem blíže k našim vínům a konec konců je i v čínských stáncích/restauracích mnohem častěji avizován jako rýžové víno. Stejně tak v předkolumbovských Andách měl kvašený nápoj čiča, vyráběný z rozžvýkané kukuřice, s naším pivem společného jen velmi málo. Pro Evropana je nechutně páchnoucí čiča údajně na samé hranici poživatelnosti.