Ve Stralsundu jsem v roce 1987 tři měsíce bydlel. V té době místní pivovar vařil běžně jeden druh piva, který plnil do baňatých třetinkových lahví. Příležitostně v pivnici Schweriner Hoff čepovali též ležák černý. Půllitr stál tenkrát jednu východoněmeckou marku. Nejhezčím podnikem byla stylová pivnice Zum Kogga, kde však bývalo pivo nepřístojně teplé. Vzpomínám na pro mne nepochopitelné fronty před některými hospodami, kdy žízniví hosté čekali na číšníka až je uvede dovnitř.Já jsem tento zlozvyk nerespektoval a vždy si sám našel volné místo. Čokoládová piva moc nemusím, stačí mi chuťová stopa ve stoutu či porteru. Kupodivu mi docela chutnal čokoládový speciál z Broumova, asi proto, že i přes čokoládu jsem cítil mi známý opatovský charakter. V australském Sydney v minipivovaru Schwartz (výborný podnik) jsem dokonce ochutnal pivo s příchutí bílé čokolády. To ovšem bylo sladké jak příslovečný cecek.