Pivní poznámky z Plzně

O tom, že Plzeň byla už v minulosti spojována s pivem, svědčí existence 5 průmyslových pivovarů na území, jež dnes tvoří město. Kromě Měšťanského pivovaru (tedy Prazdroje) a Prvního akciového pivovaru (tedy Gambrinus, vznik 1869), vařily pivo i Český plzeňský pivovar akciové společnosti v Plzni Světovar, Plzeňský společenský pivovar Prior a Lobkowiczův parostrojní pivovar Křimice (dnes součást Plzně).

Světovar stál a dodnes stojí ve čtvrti Slovany, vznikl roku 1910, produkoval značku Světovar (Pilsner Weltbräu) a ročně v dobách největší slávy vystavil až 100 000 hl. Světovar splynul v roce 1932 s pivovarem Gambrinus.

Pivovar Prior byl vybudován v roce 1892 na úpatí Bílé Hory. Roční produkce značky Prior (v devadesátých letech název použit pro pšeničný ležák) dosahovala až 200 000 hektolitrů piva. Poslední pivo z varen pivovaru Prior vyšlo v roce 1925, poté Prior splynul s Měšťanským pivovarem.

Pivovar v Křimicích byl založen roku 1900 nedaleko zdejšího zámku, místní sládci vařili zhruba 5 000 hl moku s názvem Králův Zdroj (Königsquell) ročně. Pivovar podlehl konkurenčnímu tlaku v roce 1944. Budovy všech zmíněných pivovarů dodnes stojí a slouží komerčním účelům.

V současné době je Plzeň městem dvou pivních velkoznaček – Pilsner Urquell a Gambrinus. Ale i v Plzni si milovník piv z menších provozů přijde na své. Pro mě osobně bylo dostačující točené nefiltrované pivo od Lochoty a téměř kompletní sortiment lahvových piv z Chodovaru vyskytující se v prodejnách Delvity.

Již první odpoledne mého pobytu jsem se do jediného plzeňského minipivovaru vydal. Restaurace a minipivovar U rytíře Lochoty se nachází na rohu Karlovarské a Gerské ulice. Okolojdoucího či jedoucího našince upoutá na budově pouze název Restaurant, až bližší rekognoskace terénu ozřejmí existenci minipivovaru.

Na stěnách restaurace spatříte vcelku zdařilé malby z české středověké mystiky. Fresky na zdech jsou doplněny historickými úryvky snad ze Starých pověstí českých. Vůbec je interiér šenku vyzdoben různými rytířskými artefakty. Pro hosty jsou k sezení připraveny dřevěné stoly a lavice. Prostorná restaurace, několik sálů, venkovní kryté posezení. Sympaticky na mě zapůsobila dřevěná dětská sedačka připravená pro rodiny a fungující klimatizace. Technologie je ukryta kdesi v útrobách budovy.

Na pípě pouze visela malá cedulka s přehledem zde podávaných piv. Kvasnicový ležák (dle obsluhy „jedenáctka“) stál 18 Kč, Kvasnicový speciál („čtrnáctka“) byl za 22 Kč. Hospoda byla poloprázdná, což odpovídalo neletnímu počasí. Místní pivo kromě mě popíjela asi jen čtvrtina osazenstva, zbytek konzumoval Gambrinus.

Pivo „rytíře Lochoty“ čepují do fortelných kryglů s logem „pivovar U rytíře Lochoty 2001“ o obsahu 0,5 l nebo 0,3 l. Všimnul jsem si, že někteří návštěvníci sem právě kvůli kvasnicovému pivu chodí. Obsluha na mé zvídavé dotazy odpovídala neochotně (snad podezřívavě) a cítil jsem, že „věci“ příliš nerozumí a vůbec je jí zdejší po minipivovarsku vařené pivo vcelku lhostejné.

a okny hučela rušná ulice pozdního srpnového odpoledne. Občas projela tramvaj číslo 4 ve směru Košutka. Okolo trčely panelové domy plzeňského tzv. Severního předměstí. V tomto, co se týče počasí nepříliš letním, podvečeru, kdy se ke mně z reproduktoru nad výčepem linuly country a folk melodie Radia Karolina, jsem přemýšlel o plzeňském pivním patriotismu. Asi je pochopitelný a netřeba se divit, že většina pivařů západočeské metropole konzumuje mok a.s. Plzeňský Prazdroj. Město má obrovskou pivní tradici a vlastně hlavně díky pivu se stalo světoznámým. Právě kvůli pivu jsem ročně zamíří desetitisíce turistů z celé zeměkoule. Plzeňáci jsou na své pivo hrdí.

Gambrinus je ve městě (vlastně i v celé republice) nejoblíbenějším chmelovým mokem. Viděl jsem ho zde nejčastěji v cenách od 15 až 17 Kč. Samozřejmě, že i mi se stalo, že v jedné restauraci se najednou přede mnou objevila natočená sklenice „géčkové desítky“. Nebyla to past, byl to záměr. Rozhodl jsem se nebránit pozvání od pivně konzervativního kolegy do hospůdky s prý skvělým pivem a pokusit se najít v onom nápoji to, co ho dělá tak moderním a populárním. Snad díky „štamgastství“ mého kolegy jsme obdrželi originální půllitry s asi půlcentimetrovou nadmírou. V nápoji se hemžily stovky bublinek.

Když jsem se vracel z tohohle restauračního zařízení, pocítil jsem příjemné odeznění žízně, avšak rozhodl jsem se zůstat přes všechnu úctu k plzeňskému pivu nemoderním pivařem a pokračovat v konzumací piva poličského, hlineckého, novopackého, broumovského... Dokud ještě je.