Na návštěvě v hlavním městě anglického piva

Když jsem se jedné slunné květnové neděle rozhodl vyrazit do Burton on Trent, nevěděl jsem, co od toho výletu očekávat. Jak vlak uháněl z obřího nádraží v Birminghamu lehce fádní krajinou střední Anglie, padala na mě dřímota. Nádraží Burton on Trent není rozhodně velké, spíš taková zastávka. Z červených cihel, jak jinak. Člověk by snadno přejel. Jakmile ale vystoupí a přejde most od nádraží k městečku, už cítí, že je tu správně. Dominantu města od nádraží tvoří dlouhé řady kónicko-cylindrických tanků s logem Bass Brewery a ve vzduchu byla při mém příjezdu cítit známá vůně, kterou moc rád čichám třeba cestou okolo Pivovarského domu v Lípové. V Burtonu se zkrátka vaří.

Do samotného města člověk přichází podél rozsáhlého areálu největšího a nejslavnějšího burtonského pivovaru. Po cestě míjí i cihlový dům na High Street, který zakoupil roku 1777 zakladatel pivovaru, pan William Bass a který patří k firmě od té doby nepřetržitě až dodnes. Síla tradice. A současnost? Čeští pivaři si možná vzpomenou, že v 90. letech byl pivovar Bass vlastně nevlastním bratříčkem Pražských pivovarů v rámci skupiny Interbrew. Jenže ta koupila záhy i další britský gigant, pivovar Whitbread, a rázem se stala na britském trhu příliš dominantní. A tak byla vládou v roce 2002 donucena k prodeji pivovaru Bass, který tak dnes patří do konsorcia pivovarského giganta Coors, třetího největšího producenta piva v USA. Návštěvnické centrum se tak oficiálně nazývá „The Coors Visitor Centre“. Když ale člověk dojde podél dlouhých řad cylindrických tanků na roh ulic Guild a Horninglow Street, vítá ho přívětivá (pochopitelně) cihlová budova se starým dobrým nápisem „Bass Museum“.

Pokud máte v kapse pár liber na vstup, rozhodně návštěvou neprohloupíte. Já sám jsem byl nadmíru mile překvapen. Přece jen, Bass je značka velkovýrobce, dnes už nadnárodního, a tak jsem se trochu obával megalomanské sebeoslavné show, pokud možno s využitím nejrůznějších multimédií a technických fíglů. Realita je naštěstí docela jiná. Bass Museum je sice v první řadě muzeem firemním, ale ve skutečnosti popisuje velmi pečlivě celou bohatou historii pivovarnictví v Burton Upon Trent, netváří se, že Bass Brewery je jediným, který tu vařil a vaří a zájemcům poskytne spoustu nádherných historických exponátů. Svým pojetím je navíc něčím mezi klasickým muzeem a skanzenem.

A tak se návštěvník na trase, kterou si prochází sám, vlastním tempem a s možností vracet se, kam mu libo, podívá nejdřív do bednárny, kde může sledovat práci bednářů, ve své době jedné z nejvíce ceněných pivovarských profesí. Pak zajde do stájí, kde dodnes chovají překrásné shireské chladnokrevníky, speciální plemeno pivovarských koní, vyšlechtěných z válečných ořů normanských dobyvatelů. Vzápětí může sledovat funkční parní stroj, který dřív poháněl pumpy a ventilátory ve sladovně pivovaru. Na pivovarském dvoře pak může obdivovat sbírku autoveteránů i několika vagonů s lokomotivou, připomínku různých způsobů přepravy piva k zákazníkovi. Tyhle části prohlídky jsou nejoblíbenější dětmi, které nikdo neokřikne, ani když „objevují“ exponáty hodně zblízka. Hlavní část expozice se nachází v několikapatrové budově bývalé sladovny. Ta je sama o sobě krásnou ukázkou pivovarské architektury 19. století a uvnitř se nachází průřez historií vaření piva v Burtonu, který je skutečně hodný jeho pozice v dějinách anglického pivovarnictví. Historických exponátů je nepřeberně, všechny jsou krásně uspořádané a popsané, nakonec dojde i na ta multimédia, které návštěvníky pozvou na interaktivní procházku Burtonem roku 1881. Mně osobně ale doslova nadchnul velikánský model Burtonu z roku 1921, na kterém je možné obdivovat nejen přesné kopie tehdejších pivovarů, ale také celkem šest železničních tratí s jezdícími vláčky. Srdce zaplesá nejen fandům modelové železnice.

Po prohlídce všech částí expozice se musí stát to, co se stalo nevyhnutelně i mně – dostavila se žízeň a velká chuť ochutnat aspoň něco z bohaté nabídky Bassu. Za účelem jejího ukojení existuje nejgeniálnější část expozice, kterou je Bass Museum Brewing Company. Samostatný pivovárek tvoří zlatý hřeb prohlídky v Bass Museum. Vyroben byl roku 1921, ale některé díly pocházejí až z roku 1860 a před svým instalováním v Burtonu byl experimentálním pivovárkem v Mitchells and Butlers Cape Hill Brewery ve Smethwicku. Na jednu várku vyrobí pět sudů piva, týdenní kapacita je 50-60 sudů. A co se vaří? To je možná to nejlepší na celé věci. Pro vaření v muzejním pivovaru se totiž využívá nikoliv současných značek, ale receptů z firemního archivu. Takto vyrobená piva, která se i lahvují na přítomné ruční lince, nesou označení Heritage Ales nebo také Brand Revivals a představují skutečné unikáty - značky, které dříve vyráběl Bass Brewery (nebo některý z pivovarů, které tato firma pohltila) a zapsaly se do paměti pijáků piva natolik, že i když už součástí dnešního portfolia značek nejsou, stojí za to si je čas od času připomenout. Na prvním místě rozhodně legendární Worthington’s White Shield. V době mojí návštěvy pivovarská hospoda čepovala krom „bílého štítu“ a všudypřítomné vlajkové lodi Our Finest Ale revivalové značky Offiler´s Bitter, British Bombardier, St.Modwen (ale na pamět svaté Modvény, která to všechno kdysi začala), Imperial Stout P2 a bitter s jednoduchým názvem „E“. Přemohla mě pochopitelně zvědavost a touha ochutnat všechny. Aby mě na oplátku nepřemohla ochutnávaná piva, rád jsem využil nabídky obsluhy, připravené na podobné zvědavce nabídkou degustace cca 3 deci od každého čepovaného piva za mírný poplatek. I tak to byla náročná „práce“ a posezení se mi pěkně protáhlo, ale to pochutnání stálo za to. Měl jsem pramálo pochopení pro několik chlapíků, kteří usrkávali přechlazený Carling, značku, kterou koncern Bass zakoupil od původního kanadského výrobce v době, kdy vodnaté ležáky bez chuti začaly být v Anglii „in“.

Po takové náročné prohlídce muzea jsem se docela rád vydal na malou procházku Burtonem. Tematická stezka „Brewers Trail“ začíná přímo u muzea a s několika zastaveními návštěvníky Burtonu provede okolo všech zajímavostí a památek na vaření piva v jeho dlouhé historii. Milou kuriozitou je, že tabulky u jednotlivých zastavení byly vyrobeny z měděné varny jednoho ze zrušených pivovarů. Tak vstupuje minulost do přítomnosti. A ta nemá v Burtonu rozhodně jen podobu mamutího pivovaru Bass. Krom něho působí ve městě ještě další tři. Nejstarší z nich, Marston´s Brewery, sahá svou tradicí do 70.let 19.století a dnes je jediným, který při počáteční fázi kvašení mladiny používá tzv. Burton Unions, řadu navzájem propojených dubových sudů, z nichž mladina stéká přepadem do otevřené kádě, odkud se vrací zpět do sudů. Tento systém byl ve viktoriánském období velmi populární a jednu takovou „Union“ mají na ukázku sestavenou na dvoře Bassu. Pivovar Marston´s byl v roce 1999 převzat společností Wolverhampton & Dudley Breweries, která ho naštěstí ponechala v provozu, takže znalci mohou dál oceňovat např. delikátní Marston´s Pedigree či vavříny ověnčený Marston´s Oyster Stout. Zbývající dva pivovary v Burtonu představují minipivovary vzniklé v moderní době, i když na tradice pivovarské metropole navazují více než zdárně. Burton Bridge Brewery byl založen roku 1982 a je to moderní hostinský pivovar s širokým spektrem stálých i sezónně vařených piv, ve kterém najdeme krom „klasiky“ typu IPA či porteru třeba piva s přídavky ovocných extraktů a další speciality. Poslední přírůstek do slavné a proměnlivé rodiny burtonských pivovarů představuje Tower Brewery otevřený roku 2001. Jméno vlastně popisuje i vzhled, neboť malý pivovárek se nachází v bývalé vodárenské věži jednoho ze zaniklých velkých pivovarů dřívějška. To je propojení minulosti a přítomnosti skutečně symbolické.

Když jsem vpodvečer odjížděl z malého cihlového nádražíčka, stíny cylindrických tanků se dloužily. Rozhodně jsem návštěvy Burtonu nelitoval. Pokud budete mít třeba teď o prázdninách nebo jindy cestu střední Anglií, zkuste si udělat den volna a stavit se. Anebo aspoň pár hodin. V Burtonu je pro milovníka dobrého piva a pivovarské historie opravdu hodně k vidění. A k ochutnání.