Pivní město Olomouc

Více minipivovarů než Olomouc má dnes už jen Praha, stejně má Brno (pakliže Žebětín bereme jako součást Brna). Nic na tom nemění fakt, že oba olomoucké minipivovary patří mezi nejmladší v tuzemsku, oba byly otevřeny loni a každý z nich je koncipován úplně jinak. Oba pivovary jsem již v minulosti navštívil a tady jsou mé postřehy z návštěvy, která proběhla na Velký pátek.

Pivovar Moritz, který je služebně o několik měsíců mladší než Svatováclavský pivovar, jsme chronologicky navštívili jako první. Už o něm bylo nejenom zde hodně napsáno, tak se spíše soustředím na aktuální záležitosti. Bezesporu jeho nejsilnější stránkou je interiér a skutečnost, že se jedná o nekuřácký podnik. Tím ale jeho pozitiva víceméně končí. Vzhledem k tomu, že jsme zde byli na oběd, tak jsme byli poněkud nemile překvapeni úzkou možností výběru jídla. Čtyři hotovky a jedna (přepepřená) polévka se nám zdálo opravdu poněkud málo (příjemně ale překvapila cena), scházela jakákoliv nabídka minutek či moučníků. Zpočátku jsme to brali jako fakt a že holt jsme zmlsaní Pražáci, ale většina ostatních restaurací v Olomouci měla mnohem širší sortiment, a byl tak potvrzen náš rezervovaný postoj. Na čepu bylo jedenáctistupňové a dvanáctistupňové světlé pivo a jedno černé (tipovali jsme ho tak na jedenáctku). Právě toto černé pivo bylo zdaleka nejlepší z tamních piv i když mohlo být poněkud plnější. Mělo dobrou karamelovou chuť bez připálené pachuti. Světlá piva lze označit za spíše nedobrá, obě měly velmi nepříjemný chuťový dozvuk. Jedenáctka byla překvapivě o něco lepší než dvanáctka.

Po dalším přídělu zážitků v podobě návštěvy katedrály sv. Václava a muzea v Přemyslovském paláci (obojí vřele doporučuji) jsme zapadli do Hospůdky, kde čepují výhradně pivo z pivovaru BON. V tomto podniku jsem byl poprvé a byl jsem velmi příjemně překvapen. Jedná se o velmi útulnou hospůdku, kam bych určitě chodil nezdravě často, kdybych v Olomouci bydlel. Na čepu byla čtyři piva. Filtrovanou desítku mi na vlastní žádost obsluha velmi ochotně přinesla pouze v decáku, dvanáctku už jsem vypil v podobě malého piva. Myslím, že dvanáctka bylo vůbec nejlepší pivo, které jsem ten den v Olomouci pil, desítka byla celkem v pohodě, bohužel byla děsně teplá, dle vyjádření obsluhy byly nějaké problémy s chlazením. Poněkud tmavší byla jantarová jedenáctka uvařená speciálně k Velikonocům. Na její adresu bych řekl, že si ještě mohla pár týdnů v tanku poležet, respektive že měla být o pád týdnů uvařena dříve. Jako velmi špatné pivo bych hodnotil černou nefiltrovanou čtrnáctku, protože byla dost zkyslá, jako bych to snad tušil, tak jsem si ji rovněž nechal přinést v decáku. Obecně bych ale řekl, že všechna tato piva měla menší říz. V Hospůdce si dále k pivu můžete dát k pivu studené předkrmy, zvláště doporučuji nakládaný hermelín, byl vynikající. Tomuto podniku pak snad lze vytknout hrací automaty, nicméně jsou alespoň částečně odděleny v koutku a navíc v tu dobu na nich naštěstí žádný „pacient“ nerealizoval.

Dalším hostincem, kam zamířily naše kroky, byla proslulá olomoucká hospůdka U Kuděje. Na čepu byla aktuálně desítka Moritz, Šerák z Hanušovic, něco ze Svijan (už si přesně nevzpomínám) a třináctka z Lipníku nad Bečvou – tu jsem si dal. Jedná se o velmi hutné pivo a pakliže jsem o jantarovém Bonu prohlásil, že málo ležel, tak v tomto případě to platí dvojnásob. Tato třináctka si snad v ležáckém sklepě pobyla jen několik dní. Velké pozitivum této hospůdky je fakt, že je nekuřácká, škoda jen, že jsme již měli docela naspěch.

Poslední zastávkou byl už výše zmiňovaný Svatováclavský pivovar. Byl jsem v něm už asi potřetí, takže pro mě nic překvapivého. Kdybych ho měl k něčemu připodobnit, tak bych ho asi přirovnal k pražskému Novoměstskému pivovaru a to i svojí velikostí. Velmi nám zde ale vadily neustále puštěné televize a k tomu velmi rušivá hudba, zkrátka úplně něco jiného než v Moritzovi. Svatováclavský pivovar má ale velmi široký sortiment své produkce. Mimo klasických piv zde můžete ochutnat pšeničné a višňové pivo. Já jsem ochutnal světlou dvanáctku (byl jsem velmi překvapen, že to točí pouze jako velké pivo) a musím říci, že mě ničím moc neoslovila, charakteristická je pro ni velmi hrubá hořkost. Dále jsem ochutnal pšenici, která mě rovněž moc neoslovila.

Pakliže zavítáte do oblasti Hané, tak vás rozhodně čekají velmi rozmanité pivní zážitky a to nejen v Olomouci. V Prostějově rozhodně stojí za návštěvu minipivovar U krále Ječmínka a Pepova hospoda, ale o tom třeba někdy příště.

Poznámka redakce: Vyjádření Romana Holoubka, ředitele pivovaru Bon Zašová:

Předně musím říci, že největší potíže jsou s personálem. Můžete je stokrát proškolovat a ...

Nicméně reaguji na článek. Problémy s chlazením byly jen u čtvrté pípy (Jantarová 11), která má samostatné chlazení a v době autorovy návštěvy už byly odstraněné. Tudíž deci desítky kterou dostal Tomáš bylo právě ono deci piva, které leží už mimo chladící okruh v pípě před kouhoutkem. Kdyby si dal celé pivo, pak by teplota byla OK. Dle fotky tam v době návštěvy moc hostů nebylo.

Tmavé pivo – tak to je obecný problém a musím s Tomášem souhlasit, že se to stát může (i když by nemělo). Problém není v kvalitě piva, to máme v pořádku a není v něm ani stín nakyslosti. Problém je s malou výtočí tmavých piv obecně a zápasí s ním všichni. Jenže nepasterované a nefiltrované pivo (což onen náš ležák je) je ještě choulostivější a točí-li se několik dnů může degradace nastat. Sháníme nyní menší balení 15, nebo 20 litrů abychom tomuto předcházeli (ví-li čtenáři o takových sudech, rád je odkoupím).

Jantarová jedenáctka - nevím z čeho Tomáši usuzuješ na její mladost. Navařili jsme ji 8.1.2007. A do sudu dávali 28.3.2007, to je 79 dní přesně. To se mi nezdá jako neuleželé mladé pivo. Navíc se dle mého jedná o to nejlepší co jsme prozatím udělali. Jeho výrazná hořkost je podpořena jen náznakem karamelu a jemného pražení, spolu s vyšší plností v chuti. Ale to je jen názor náš v pivovaru a hostinských spolu se štamgasty 5-ti hospůdek kde se čepuje s velkým úspěchem.

Menší říz? Tak s tím také nesouhlasím, ale Tvůj názor Ti vyvracet nebudu. Při tak dlouhé době ležení a přirozeném sycení pod vyšším tlakem nemůže jít o malý říz. Jsi možná zvyklý na piva čepovaná pod CO2, ale my zásadně čepujeme Biogonem. Pivo je jemnější a není tak přesycené CO2. Mimochodem nasycenost piva BON se pohybuje okolo 6,2 g/litr, což je více než udává norma na piva typu pils (5,8 až 6).
PS: K Moritzovi musím poznamenat, že jejich piva osobně řadím ke špičce toho co u nás v republice je. Víc hlav, víc názorů.