Pivní monitoring po vlastech českých a moravských (V.)

Po cestě na Prahu jsem přemýšlel, kde to asi večer zapíchnu. Jeden tip na ubytování jsem měl. V Březiněvsi v „Pensionu Frýdl“ (mimochodem s Budvarem na čepu). Uvidím co z toho nakonec bude. Bohužel pro mě nic. V Praze byla nějaká výstava, takže měli plno. Ať prý to zkusím v okolí. Nevadí, Budvar stejně znám. Alespoň budu mít šanci narazit na něco jiného, menšího. I když nevím, nevím...Jak jsem tak projížděl zdejší místa, všude jen samý Gambrinus, Staropramen, místy Pilsner Urquell a Krušovice. To nebylo dvakrát povzbuzující. Z regionálů byl nejblíže Nymburk, Podkováň a určitě by tu mohl být někdo ze skupiny Drinks Union (nejpravděpodobněji se mně jevil samozřejmě Zlatopramen).

Po dvouhodinovém pátracím martyriu a najetých 90 km (přes Kostelec nad Labem, Neratovice, Odolena Vodu a všelijaké dědinky) jsem konečně s vypětím všech sil našel hotel. Kde? Na zimním stadionu v Kralupech nad Vltavou. Z důvodu pokročilé večerní doby jsem si přál jediné. Aby měli volno. Na hledání pivních lahůdek už chyběl čas a síla. Okolnostmi donucen jsem musel vzít zavděk tím co bylo. Po příjemné sprše a shlédnutí cca 5 minut poslední třetiny prvního finálového boje mezi hokejisty Zlína a Pardubic, jsem se odebral na průzkum místní restaurace a pivního menu.

Popravdě řečeno jsem od toho moc nečekal. Komerční objekt se vším všudy nikdy nic dobrého nevěstí. Restaurační výčep zdobila červená krušovická pípa s korunkou císaře Rudolfa II. A teď všichni čtenáři pozor. Pivní světe div se, tekla z ní desítka Gambrinus, ještě k tomu podávaná ve sklenicích s logem RaJ (pro ty, kdo nepamatují dobu před rokem 1989 podotýkám, že se jedná o totalitní zkratku pro restaurace a jídelny). To je fakt nářez, takového kočkopsa jsem už dlouho neviděl! Jenom by mě zajímalo, co by tomu asi řekli nejvyšší představitelé zmíněných velkopivovarů, kteří tak rádi v médiích mluví cosi o ojedinělé marketingové komunikaci a přitom jejich obchodní zástupci dopustí výše uvedený stav. Dokážu pochopit, když z pípy malého regionálního pivovaru, jež si v konkurenci nadnárodních gigantů nemůže moc diktovat, teče kromě jeho značek i značka velkovýrobce. Avšak v souboji výše uvedených titánů je tento jev naprosto ojedinělý. Sám sebe se jen tak ptám kam až je schopen největší pivovar v zemi zajít a co obětovat, aby si zajistil nejvyšší výtoč a prodeje?....

Pivní náladu si budu muset spravit někde jinde. Příležitost se mně naskytla další den při přesunu z Prahy kousek za Hradec Králové, do Třebechovic pod Orebem. Při podrobnější večerní rekognoskaci tohoto malého krásného městečka se známým betlémem, jsem tady napočítal 11 všelijakých hospod a restaurací. Když jsem těmito východočeskými končinami kdysi projížděl, v hlavě mně utkvěla vzpomínka na hospodu „Na roli“, kde jsem zahlédl kromě znaku Holby i žlutý vývěsní štít pivovaru Kutná Hora. Protože jsem toto pivo ještě nikdy nevyzkoušel, bylo rozhodnuto. Stejně jako v jedné své písni zpívá Jan Kalousek „časy se mění...“, tak i tady se poněkud změnily. Po Dačickém už není ani památky. Zato Holba zde zůstala. A to ze zcela pochopitelných důvodů. Hospodu „Na roli“ totiž koupil samotný hanušovický pivovar. Kromě jeho vlajkového produktu Šerák tady čepují i další značku z holdingu, tmavou litovelskou desítku.

To, že vlastníkem této útulné knajpy je hanušovický pivovar, bylo patrné odevšad. Na stěnách visí jeho dobové obrazy, logo Holby (při vstupu dovnitř doplněné ještě o spřízněné Litovel a Zubr) na štamgasta vykukuje z kdejakého koutu. Hospůdka je rozdělena na dvě části. V té větší mají sportovní fanoušci možnost sledovat na velké projekci nejrůznější sportovní klání. Vše tady má svůj řád, dokonce i hrací automaty kousek od výčepu nepůsobily rušivým dojmem. Samozřejmě jsem vyzkoušel v místním podání obě nabízené značky piva a musím konstatovat, že jsem neshledal sebemenší zádrhel. Snad jedinou pihou na kráse bylo, že litovelské tmavé bylo podáváno ve skle s logem Holby. Co se týká jídelníčku výběr byl bohatý, porce víc než poctivé a ceny velice příznivé. Dalo by se napsat, že o co menší luxus, o to větší spokojenost. Se vším, včetně personálu a zázemí.

Kruh mé pivní autoturistiky po vlastech českých a moravských se v Třebechovicích uzavřel. Symbolicky. Hanušovickým pivem Holba Šerák jsem své povídání začínal, nyní jím ho i končím.

Je jenom škoda, že jsem na své východočeské pouti nestihl pivně zmonitorovat restauraci s minipivovarem „U Hušků“, v kousíček vzdálené Bělči nad Orlicí a udělat ochutnávku prý vynikajícího kvasnicového Bělečského Cara. To mě hrozně mrzí.

Nechám to na příště. To půjdu určitě navštívit i nedaleko odtud vzdálenou a v lese ukrytou parádní „steakárnu“, kde jak jsem se dozvěděl mají na čepu pro fajnové pivní jazýčky opravdové lahůdky. Černou devatenáctku Porter z Pardubic a trutnovského Krakonoše. Obé ještě doplněné jedenáctkou Zlatopramen. Už teď se již nemohu dočkat. Snad nebude válka.....