Pivní monitoring po vlastech českých a moravských (I.)

Od Šumperka, přes jihovýchodní a jižní Moravu, Vysočinu, podstatnou část bývalého Východočeského kraje, prakticky celé jižní Čechy, část kraje Středočeského a konče západní výspou, kdesi u Sokolova. Měřeno tachometrem mé služební Fabie cca 3 500 km.

Vzhledem ke svému zájmu o pivo jsem při těchto cestách s velkým zaujetím a dychtivostí sledoval zatím ještě hodně rozmanitou pivní mapu naší malebné vlasti. Jako vyznavač regionálních pivovarů jsem se snažil využít sebemenší příležitosti k ochutnání jejich produktů. Večer po pracovním shonu a splněných povinnostech jsem hledal osvěžovnu s místním pivem. V případě, že se zadařilo (ve většině případů ano), pak už jen vychutnával specifickou chuť toho kterého z nich a liboval si, jak ten kočovný život má i svá pozitiva. Po návratu z „výletu“ jsem se rozhodl, že by nebylo od věci se o své nabité pivní zážitky, postřehy a dojmy podělit s vámi, čtenáři Světa piva. A protože toho nebylo málo, co bych chtěl sdělit národu pivnímu, rozhodl jsem se to udělat formou několika vzájemně na sebe navazujících článků. Takže pivní přátelé, začínáme.

Výchozím bodem mé pracovní autoturistiky bylo rodné Brno. Odtud jsem první týden vyrážel zejména po koutech moravských. Všechno to začalo cestou do podhůří Jeseníků, do Šumperka. Sem a dále také do Hanušovic a Lipové-lázní jezdím pravidelně již pěknou řádku let. Tento region je dlouhodobě pod pivní nadvládou hanušovického pivovaru Holba. Stejně jako se nedá přehlédnout k nebi mohutně vystupující nejvyšší moravské pohoří, tak i místní pivovar je zde k vidění prakticky na každém kroku. Svoje konkurenty si do regionu prakticky nepouští. Má tady takřka neochvějnou pozici. Nejen v samotném Šumperku, ale i široko daleko odtud je jen málo hospůdek označených logem konkurenční značky. Drsní horalové jsou velkými patrioty a příznivci produktů hanušovického pivovaru. Především pak jeho skvělé vlajkové lodi, jedenáctky Šerák. Na pivovar, který pro ně vaří vynikající pivo už 130 let jsou po právu patřičně hrdí.

Mé zkušenosti s „ryzím pivem z hor“ byly a jsou jen ryze pozitivní. A je jedno kde jsem ho pil. Ať v hotelu Sport na zimním stadiónu, kde pravidelně nocuji, nebo v obyčejné nádražce. Všude byl „Šeráček“ výborně ošetřen.

Při zpáteční cestě ze Šumperka jsem zastavil na oběd v malém městečku Postřelmov. Nedaleko náměstí se nachází restaurace s exotickým názvem „Tiffany“. Tady mají kromě poctivých a cenově zajímavých porcí jídel, ať již formou denního menu nebo výběrem z nabídky, nevšední pivní čtyřboj. Samozřejmě nechybí domácí Holba Šerák, doplněná bratříčkem ze společné stáje, pivem z Litovle v podobě značky Maestro. Tento speciál s lavinovitým efektem je zde podáván v pro něj typické vysoké sklenici, na jejíž vnitřní stěně bylo nádherně vidět jak se hustá krémová pěna po natočení čeří a pomalu stoupá k hladině. Pro pivního estéta vizuální, pro fajnšmekra chuťový zážitek. Zbývající pivní duo tvoří v této velmi milé hospůdce desítka Staropramen (v kraji prakticky neviditelný) a dvanáctka Budvar. V létě se dá pěkně sedět na zahrádce a jen tak pozorovat místní cvrkot.

Kousíček od výše uvedené osvěžovny se nachází „Hospůdka U andělíčka“. Časopis Pivní kurýr ji ocenil titulem „Hospůdka snů“. Při další cestě na Jesenicko se v ní určitě zastavím a vyzkouším kvalitu točeného jesenického pramenu. Ten prý mají výtečný...

Jak jsem se tak vzdaloval víc a víc od Jeseníků směrem k Hané, bylo při pohledu na tamních hospodách vidět, že i tento region má mezi svými pivaři neméně silnou pivní značku. Tou je královské pivo Litovel.

V dalších dnech mě pracovní povinnosti zavály do kraje slivovice a viné révy. Geograficky vymezeno od Bzence, přes Kyjov, Hodonín, Břeclav, Valtice, Mikulov, Hrušovany nad Jevišovkou, Chvalovice, Znojmo až do Pohořelic. Jak paradoxní. Místo abych koštoval zdejší kvalitní vinné odrůdy či něco tvrdšího „u stréca ve sklépku“, snažil jsem se všímat věcí souvisejících s nápojem, pro tato místa poněkud netypickým.

A co jsem vypozoroval? Hodně je tady zastoupen Budějovický Budvar. Asi proto, že sem jezdí hodně našich jižních sousedů z Rakouska, kteří mají Budvárek v oblibě. Čím blíže jsem byl u státní hranice, tím víc byl tento fakt zřetelnější. V okolí Kyjova zase bylo na můj vkus až nebezpečně rozšířené nošovické pivo Radegast. To jsem nečekal.

Ve Vracově (mezi Kyjovem a Bzencem) jsem zahlédl i logo Měšťanského pivovaru v Poličce. To je panečku jiný kalibr. Z toho odvozuji, že v kraji vínu zaslíbeném se vyskytují i pivní fajnšmekři. Dobrá to zpráva, navíc znásobená tím, že v baru „U Rexe“ vystřídalo poličské pivo obra ze Smíchova. A to se tady Staropramen točil nějaký ten pátek.

O kousek dál, směrem na Hodonín, si zase nešlo nevšimnout oproti nedávné minulosti jisté expanze piva z Černé Hory. Přeci jenom pivní jev v těchto končinách poněkud nevšední. Hospod s typickým černožlutým znakem zas tak málo nebylo...V Dubňanech, nedaleko bývalého okresního města, mě zaujalo bowlingové centrum právě s nabídkou černohorského pivovaru.

Při průjezdu Břeclaví jsem tak trochu nostalgicky zavzpomínal na dnes již uzavřený zdejší pivovar a jeho výtečné pivo „Podlužan“. Škoda ho. Avšak náladu jsem si vylepšil večer v penzionu „U Michlů“, v městské části Poštorná. Tady jsem vyhnal chmury a nostalgii třemi kousky skvělé litovelské jedenáctky Moravan.

Přes Valtice a Mikulov jsem se přesunul do kraje okurek, na Znojemsko. K němu už po léta patří jako synonymum pivovar Hostan. Až na pár výjimek je jeho pivo všude. Musím však konstatovat, že Starobrno jako jeho vlastník se poslední dobou pomalu, ale jistě zabydluje na soutoči s ním ve stále větším počtu hospod. Je vidět, že se snaží znojemské štamgasty a patrioty oslovit a tak trochu jednu značku skupiny (samozřejmě tu marketingově zvučnější) prosadit na úkor té druhé. Domnívám se, že se to i přes velkou snahu většího, zatím (zaplaťpánbůh) moc nedaří. Zejména jedenáctka Hradní je opravdu vynikající a místní na ni nedají dopustit. Po osobním kontaktu s ní mohu jen potvrdit. Kde? Motorest s penzionem „U benziny“, ve směru na výjezdu ze Znojma na Jihlavu, kousek od Aralky. Na čepu Hradní, dvanáct Premium plus Starobno čtrnáctka aneb Baron Trenck. Menu za 55,-Kč včetně vydatné polévky a pořádného nášupu. To nemělo chybu.

Co mě na mých toulkách jihem Moravy trošičku zamrzelo, byla absence mého oblíbeného Janáčka. Asi bych musel jet ještě víc na východ, blíže Slovácku a Zlínsku nebo rovnou na Slovensko. Tam totiž začíná uherskobrodský pivovar opětovně expandovat. Tak snad někdy příště....