Regionální pivovary míří do světa

Květnové otevření hranic zpřístupnilo v podstatě všem činným tuzemským výrobcům nejen lukrativní západoevropské trhy, ale rovněž i teritoria, která byla dlouhou dobu chráněná vysokými celními sazbami před dovozem piva z Čech (např. Polsko nebo Maďarsko). V případě Poláků se navíc jedná vzhledem k počtu obyvatel a tudíž potenciálních zákazníků o lokalitu vysoce pivně perspektivní.

Nejpočetněji zastoupená skupina producentů piva u nás považuje uplynulý rok z pohledu vývozu za velmi vydařený. Za posledních hodně let určitě nejúspěšnější. To dokládá i celkový export tradičního nápoje Čechů. Ten dosáhl rekordního čísla, 2,6 miliónů hl. Na celkové loňské výrobě se tak podílel 14 % (Tisková zpráva ČSPS). Pochopitelně se o to největší měrou zasloužili velcí. V porovnání s dřívějškem však tomu nezanedbatelně napomohly také pivovary malé a střední. Většina z nich se dokázala nově prosadit a etablovat, ať už na pivně vyspělých (Německo, Rakousko, Velká Británie, Slovensko, Austrálie) či velkou budoucnost slibujících (Rusko, Itálie, Španělsko, Švédsko, Francie) trzích. O to víc mohou být spokojeni a na své výrobky hrdí.

Domácí velké pivovary, vlastněné zahraničními globálními majiteli, mají úlohu v zahraničí poněkud jednodušší. Zejména díky již vytvořeným distribučním sítím a prostředkům vynaloženým na marketing a masivní reklamu. Ve své podstatě žádnou velkou aktivitu ani vyvinout nemusí. Strategie je víceméně daná a oni jsou pouze její součástí.

Ostatní (většina) mohou prorazit do světa jen díky stabilně neměnné vysoké kvalitě svých produktů. Na bombastické reklamní kampaně jim jaksi nezbývá Že to jde i bez nadité peněženky, dokázalo loni poměrně dost našich regionálních výrobců. Tady jsou konkrétní příklady.

K nejaktivnějším se v tomto ohledu zařadila skupina Drinks Union. Její součástí jsou 4 pivovary. Krásné Březno (značka Zlatopramen), Velké Březno (značka Březňák), Louny (stejnojmenná značka) a Kutná Hora (značka Dačický). Na domácím trhu patří v poslední době k nejdynamičtěji rostoucím. Současný podíl přesahuje 5 %. Co se týká exportu, jeho nárůsty jsou obdivuhodné. V posledních letech zaznamenala skokové meziroční navýšení vývozu svých piv. V roce 2002 o 171 %, o rok později dokonce ještě o dalších 10 % navíc. Růstový trend pokračoval i loni, i když už „pouze“ o 30 %. V Německu, ve vysoce konkurenčním prostředí, se stala dokonce jedničkou v dovozu českého piva. Za sebou nechala i Plzeňský Prazdroj a Budějovický Budvar. Skutečnost, zasluhující velké uznání a zároveň i obdiv. Kromě našich západních sousedů, bylo toto uskupení s ryze českým kapitálem (jak dlouho ještě..?) loni aktivní především ve Švédsku, Španělsku a Polsku. Od letošního roku bude zahájena licenční výroba piva Zlatopramen v Rusku. Dřívější plány vyrábět licenčně i v Srbsku, respektive Polsku vzaly (zatím) za své. Celkově vyvezly všechny pivovary holdingu Drinks Union v roce 2004 cca 234 000 hl pěnivého moku. Nejvíce samozřejmě značky Zlatopramen, ale například v již zmíněném Německu jsou hodně žádané i Louny (zejména bývalá NDR) a Březňák.

Výrazně na zahraničí se loni zaměřili v knížecím pivovaru Lobkowicz. Pivovar Lobkowicz měl z českých pivovarů vůbec nejvyšší podíl exportu na výstavu (téměř 76%). Lobkowičtí však přímý vývoz, směřující do různých koutů světa (zejména Německo, Švédsko, Itálie, ale také Dominikánská republika, Austrálie, Kanada) podpořili v červnu zahájením licenční výroby v ruském Sibirském pivovaru. Tam by v nejbližší budoucnosti chtěli pravidelně ročně prodávat okolo 20 000 hl jejich „po rusky“ vařeného světlého ležáku. V roce 2003 vyprodukoval vysokochlumecký pivovar málo přes 41 000 hl piva. Loni se jeho výstav dotkl samé hranice kapacitních možností, když k 95 000 hl uvařeného moku v Čechách, přidal dalších 5 000 hl v licenci. Suma sumárum 100 000 hl. V meziročním srovnání 2,5× víc. Bez diskuse adept na titul „Pivní skokan roku“. Licenční výroba je spíše typická pro globální nadnárodní výrobce. Pivovar šlechtické rodiny Lobkowiczů však do této kategorie rozhodně nepatří. Podle slov ředitele Peniašteka, jinak velmi schopného manažera, který se významně zasloužil o výše uvedený nárůst výroby, zůstává hlavním důvodem licenčního vaření snaha v předstihu získat pozice a dobře se zapsat na perspektivním ruském trhu. Mimochodem, ten je pátým největším na světě. Důkazem, že orientace na zahraniční akvizice přináší užitek nejen samotnému pivovaru, ale že z toho mají užitek i jeho zaměstnanci a blízký region nechť je fakt, že pracovníkům byly významně zvýšeny mzdy a pivovar vytvořil dost nových pracovních příležitostí. Takto nějak funguje regionální provázanost…

Dnes už bývalý Východočeský kraj, to je i podkrkonošský pivovar Nová Paka. V roce 2004 se zařadil na třetí místo v žebříčku podílu exportu na výstavu (hned za Budvar), když vyvezl 32% své produkce.

Dalším z malých nezávislých producentů, jemuž se podařilo významně zaujmout zahraniční odběratele, byl Pivovar Jihlava. Díky loňským zahraničním úspěchům v Rakousku a Německu, kam vyvezl 34 000 hl svého piva Ježek, byl výsledek roku 2004 v meziročním srovnání s rokem 2003 o cca 40 500 hl lepší. Podíl exportu na výstavu činil loni31%.

S Ježkem sousedící Měšťanský pivovar Havlíčkův Brod se rovněž exportně činí. Zatímco v ČR odbyt už 5 let po sobě klesá (už by bylo na čase, aby se to začalo otáčet), venku paradoxně roste. Dobře se daří Rebelu v USA, kde je po Prazdroji a Budvaru (vlastně Czechvaru) třetí nejprodávanější českou značkou. Od loňského roku byly významně posíleny pozice na Slovensku. Pro okolí Trenčína, Bratislavy a Žiliny se podařilo najít distributora, takže by zde toto pivo mělo být k mání nejen lahvové, ale také v sudech. Místní pivovary a jejich piva tak budou mít další českou konkurenci. Nově byly navázány kontakty v Dánsku, Švédsku, Polsku, Maďarsku, Austrálii, úspěšně se začalo s vývozem do Německa, Británie. Exportní cíl pro letošní rok byl stanoven na 20 % celkové produkce. Tomu by měly pomoci i certifikáty ISO 9001 a 14 001, které pivovar získal jako vůbec první malý nezávislý pivovar. Loni vyprodukoval cca 81 000 hl.

Pravidelně rok co rok zvyšuje množství piva prodaného zahraničním odběratelům i pivovar Nymburk. A to i přesto, že jeho celoroční výroba je 5 let prakticky konstantní (plus minus 150 000 hl). Číslo v kolonce vývoz neustále narůstá. Nyní už tvoří export 20 % celkové produkce. Loni našel pivovar nové zákazníky např. až v daleké Austrálii, po deseti letech i v Polsku. Dále vyváží např. do Německa, Švédska, Francie, Itálie či Španělska. Bohumil Hrabal má v nebi určitě velkou radost z toho, kam všude do světa se jeho podobizna na etiketě nymburských piv dostane....

Malým a středním regionálním pivovarům se otevřením hranic dostalo obrovské příležitosti k expanzi. Je jen na nich samotných do jaké míry to chtějí a dokáží ve svůj prospěch zužitkovat a výrazněji se prosadit. Vzhledem k panující situaci na domácím trhu, který je ovládán nadnárodními zahraničními společnostmi (bohužel za nečinného přihlížení pánů z antimonopolního úřadu) a při stagnující spotřebě domácích konzumentů, je to pro ně jedna z mála šancí jak zvýšit produkci a získat tolik potřebné prostředky pro svůj další rozvoj v boji s nadnárodními velkoproducenty.