Odhalil jsem tajemství pana Karla Kvapila – nejznámějšího příznivce GGGG

Za prvé, pan Kvapil je typickým vzorkem oné většiny pivařů. Většiny co pivo má jen jako kulisu k posezení s přáteli, k relaxaci, k odbourání stresu po práci a od všednodenních problémů. Tak jako se někteří utíkají ke svým koníčkům aby se nezbláznili z problémů života, aby přeladili svou strunu z mol na dur. Jinými slovy, pivo není jeho koníček (tak jak je pro většinu čtenářů tohoto webu), ale jen prostředek k výše uvedenému.

Ale jako správný Čech (Moravák, Slezan) se domnívá, že pivu rozumí, částečně (více, či méně – spíše více) je ovlivněn i masáží od marketérů velkých společností. A protože chuť jeho oblíbeného velkopiva (zde dosaď G, jinde K, R apod.) se měnila spíše postupně a chuťová paměť je velmi krátká, nepostřehl typický piják změny. Takže dnes jeho chuť je naladěna na onu prázdnost po napití, plochou hořkost, krátké doznění a na výrazný říz, který díky metodě HGB a následnému dosycení je ne nepodobný sodovce (moravsky sifonu).

Díky tomu mu nemůže chutnat pivo, které má nějaký charakter, protože na něj není zvyklý. Je to stejné, jako když jíte 20 let od maminky svíčkovou a najednou vaše novomanželka vám dá na talíř svou verzi. Nejste na tu chuť zvyklí a není to pro vás ta pravá svíčková (možná to u někoho tak neplatí). Odpovím moravsky – pokud někdo pije průmyslový líh se švestkovou esencí a najednou dostane pořádnou domácí slivovici, také mu nemusí chutnat.

Takže pana Karla musíme brát jako typický model běžného návštěvníka hospody, který je patriotem na svou značku s kterou se ztotožnil díky reklamě a názoru být IN (toto neplatí pro oblast okolo Plzně, tam může jít i o lokální patriotismus). Ale onen patriotismus je také slepecký šátek u většiny pivařů i když mají štěstí a žijí v regionu Hlinska, Svijan, Brodu apod. U nich se spojuje (náhodou) výtečné pivo se stejnou zaslepeností jako u Karla Kvapila. Tito lidé nebudou cíleně brouzdat chutí jiných pivních značek a když už, tak se rádi vrátí k té své a jediné správné značce (chuti, kterou mají vžitou).

Teď trochu zabuším do vlastních řad.
Když už se tu objeví jiný názor, tak jej někteří hrubě a sprostě pošlapou – použiji úryvek Slávisty: “Všimli jste si, že když se někde vyskytne názor obhajující G, S nebo R, roztrhne se s příspěvky do diskuse ( mnohdy až hysterickými ) pytel ? Připomíná to hon na lišku. Liška (názor géčkaře) je hned napadána houfem psů (antigéčkaři).“ Dávám mu plně za pravdu. Trochu se nad sebou zamysleme. Chce to více tolerance (někteří ji dle příspěvků mají) a snahu pochopit toho druhého. Proč má ten názor, proč pije G? Většině lidí skutečně jde o něco jiného než o „vychutnávání piva – o hledání nuancí o zkoumání co nám chtěl sládek říci“. Prostě jim chutná to co pijí.

Ještě něco. On nikdo není svatý a i v malých pivovarech, i v restauračních pivovarech se mnozí dopouštějí neplech. Víte ono nic není jen černé a jen bílé. Zkracování doby ležení, zvyšování teplot při hlavním kvašení, používání extraktů, náhražek sladu. Ale i jiné věci, jako třeba míchání starého piva s rozkvašeným mladým pivem, míchání nepovedené (třeba i zkyslé) várky s jiným pivem, šizení na chmelení, nepořádek (nečistota) nejen na varně, ale i ve sklepě, prodávání cizího piva (pod svou značkou - nestíhám-li ), to jsou všechno věci, které se dějí nezávisle na tom, zda jde o velký či malý pivovar.

Karel Kvapil nastolil v závěru článku několik otázek. Většina z nás na ně zná odpověď. Proč je G nejrozšířenější pivo u nás? Především dostupnost piva pro konzumenty ovlivňují hostinští a obchodní řetězce. Domnívám se, že u nás je nejbohatší skupinou SAB-Miller a díky tomu mají dostatek peněz na zapsání se u řetězců a k „úplatkům“ pro hostinské. Nemůžu to nazvat úplatkem, ale jde o smlouvu o reklamě a součástí plnění této smlouvy je pro hostinského zavázání se k určitému objemu výtoče (zpravidla 100% objemu) a plnění ze strany pivovaru jsou peníze pro rozvoj provozovny (a nejen ji). A v jakých částkách se pohybujeme? Jde o sumu od cca 50 tisíc pro malou vesnickou hospůdku až po statisíce. Nejvyšší částkou, o které jsem slyšel, bylo 1,5 milionu pro hostinského. Za to že bude dalších 5 let točit jejich pivo ve svých 3 provozovnách (zde se jednalo o nabídku S, který chtěl v onom místě převálcovat G).

A co zbývá chlapovi pokud si chce zajít na pivo a v jeho vesnici, městečku je pouze tento druh piva? Chci-li pokecat s kamarády, pak nezbývá, než jít s nimi do „té naší“ ať už se tam točí cokoli. Právě ona nemožnost výběru výrazně pomáhá ke zvyšování spotřeby G a jemu podobných.

Hovořil jsem s Karlem Kvapilem, hovořím s ním často, spím s ním v posteli.
Karel Kvapil jsem já - Roman Holoubek.
Přeji Vám hezký Apríl.

PS: Omlouvám se kamarádovi Frantovi Richterovi a jeho výtečným pivům za to, že jsem si jej vzal do úst coby Karel Kvapil