Malé povídaní o kultuře pití piva na britských ostrovech

Okamžitě na vás dýchne duch a atmosféra příjemného posezení, kdy ti, kteří neznalí věci vycestovali hned v devadesátém roce, se nestačili divit. Místo pravoúhlých místností se zakouřenými záclonami, jedním plechovým výčepem, neochotným personálem, přiopilým osazenstvem a laciným alkoholem(případně ještě tu a tam s nápisem „Se Sovětským Svazem na věčné časy“), se najednou octnete v úplně jiném světě. Interiér hospod a pubů se svojí povětšinou starobylou výzdobou(na vesnicích i s funkčním krbem) ,spousta výčepů s ozdobnou hlavou vyvedenou s logem daného piva, výběr whisek, o kterých jsme ani nikdy neslyšeli, spousta „kravaťáků“, kteří si po práci zajdou na jedno pivko, v rohu skupina holek, která se něčemu chichotá, jednoduše řečeno kontrast, pro mnohé šok.

Za těch několik let od revoluce naštěstí i náš pivní trh doznal významných změn. Termín pivní kultura už nezní jako nadávka, v hospodách na čepu najdete i vícero piv(kdo hledá, najde i místa, kde točí i pivo z různých pivovarů).Vidět kamarádky, které si místo drinků objednají pivo už automaticky neznamená pohoršení okolních přísedících, kvalita obsluhy šla výrazně nahoru, čistota jde v ruku ruce s normami Evropské Unie.Srdce pivaře (nezaměňovat s alkoholikem) musí zaplesat. Přesto výlet za ostrovním pivem a tamní pivní kulturou stále může českého pivního zarputilce (přeci jen pro většinu našich lidí vaříme nejlepší pivo na světě,i když jen v jedné kategorii) mnohému přiučit a rozšířit jeho obzory.

Tak jako Česko znají v cizině především díky pivu, tučnému jídlu, bižuterii, hokeji, krásné Praze, nepoctivým taxikářům a levnému sexu, tak ostrovní země jsou pro našince symbolizovány především Londýnem, Big Benem, fotbalem, černým taxíkem a červeným autobusem „double deckrem“Typická telefonní budka mizí z londýnských ulic vlivem stále se více rozmáhajícím mobilům.Naštěstí setrvávající stav pivního trhu platí v Anglii i ostatních zemích anglické koruny k tomu lepšímu, co českého pivaře může potkat. Ne že by se nákupní horečka nadnárodních pivovarnických gigantů britským ostrovům vyhnula, ba právě naopak. Došlo to tak daleko, že se nakonec ti největší, kteří chtěli ještě více, museli kvůli své dominantní pozici vzdát svých některých částí a divizí. Jako jinde ve světě, i zde jsou pivovary zavírány kvůli snižování nákladů, výroba se přesouvá do zbylých provozů a kumulací pubů pod křídla nadnárodních konglomerátů dochází až k nezdravé koncentraci moci. Přesto českého pivaře, který si vyrazí do Londýna na pár dní na pivo, toto nejspíš trápit nebude. Před ním vyvstanou jiné, mnohem veselejší problémy. Kromě zmiňované odlišné atmosféry pubů, to je rozhodně nabídka piva. Namísto našeho obligátního „Dáte si desítku nebo dvanáctku“, vychrlí na vás obsluha dotazy na způsob něčeho, co vám bude připadat jako označení částí vesmírné lodi.Nebo někdo z vás už slyšel o pivech IPA, mild, bitter, extra bitter, milk stout, wee heavy, winter warmer, barley wine amnoho dalších? Většina českých pivařů pod návalem těchto označení pivních kategorií (malá odbočka – pivní kategorie, označují skupiny piv různých výrobců, které mají podobné charakteristiky co se týče hořkosti, obsahu alkoholu, typu kvašení, chuťových vjemů a podobně). Ač se to nezdá, u nás je jen jedna takováto kategorie – piva plzeňského typu, ve světě označovaná jako bohemian pilsner. Vše co je u nás komerčně dostupné – od Budvaru přes Gambrinus, Prazdroj až třeba po Janáčka, spadá do této kategorie), našinec zoufale kmitá očima po jednotlivých pípách a hledá známé loga, obrázky a značky. Bohužel je však nachází jen u piv, která ve stejné podobě najdete po celém světě. Zde vřele doporučuji odhodit strach a ostych a směle se dotázat obsluhy, co by mohli doporučit. Jednak si procvičíte angličtinu, druhák se dozvíte mnohé zajímavosti z historie kdysi nejmocnějšího a nejrozvinutějšího království. Ona totiž ta povídání, která se vztahují k jednotlivým pivním kategoriím, mají často mnoho společného s historií. Souvislosti mezi pivem IPA (India Pale Ale) a královským vojskem v indických državách(Euro číslo?), nebo Imperial Stout a baltskou severní dopravní cestou vydají na napínavé a poučné vyprávění.

Po překonání původního ostychu se vám dostane odměnou krátká exkurze do tamního světa piva. Navnaděn a potěšen svojí odvahou se však vystavujete nebezpečí šoku, vlastně sérii šoků, před kterými je vás nutno varovat.

Už jen pohled českého pivaře neznalého věci, jak je mu pivo čepováno, vlastně pumpuváno, může slabší povahy přivést až do mrákot. Důvod je prostý. Místo tlačných plynů,které vám pivo přivedou ze sudu jako je tomu u nás, se v britských pubech používá mechanická pumpa. Pracuje na stejném principu, tak jako kdysi na návsích byla pumpa na vodu. Proto se připravte na nezvyklý pohled fyzicky namáhavého cvičení, až se bude „točit“ vaše pivo. V klidu se posaďte, počkejte až obsluha dokončí své dílo. Čeká na vás totiž překvapení číslo dvě.

V klidu totiž můžete zapomenout na slova klasika o teplotě piva ze sedmého schodu.Jste přece v Londýně. Pokud jste si objednali pivo,které má anglický rodokmen a které vám bylo napumpováno, dá se s největší pravděpodobností očekávat, že bude teplejší než to, co by vám servírovali u nás. Marně také budete hledat krásně bílou pěnu našich piv a chuť piva bude také jiná. Pokud se řekne jiná, myslí se tím opravdu, ale opravdu jiná chuť.A to všem trablům a překvapením není ještě vůbec konec. Při placení se totiž pěkně prohnete. Cena pinty piva, se platí v librách. Že jste si mysleli, že jste pořád v Evropské Unii?Ale ano, jen nezapomeňte, že jste v Londýně a krom toho, že zde jezdí na druhé straně silnice, rádi používají své jednotky míry, délky a váhy. Tudíž pub bude vzdálen 200 „fítů“a pinty piva zaplatíte librami, protože Euro nemají moc v lásce. Cena piv začíná na cifře 2, spíše to však bude více. Dojem levného pití vás však přejde hned při pohledu na směnný kurs kurz koruny vůči libře.

Shrnuto, podtrženo – za drahé peníze si vlastně z nepřeberného množství piv ani nevyberete (běžně bývá na čepu osm piv, mnohdy i více). A pokud ano, jste zklamáni chutí piva bez pěny, které je ještě zteplalé. Nabízejí vám pinty, chtějí po vás libry, a to nejlepší vás čeká nakonec – zavíračka je v jedenáct večer. Je to bez pardónu a ulice jsou potom plné žíznivců.
Ale nemůžete říct,že jsme se vás nevarovali.

Nebo se to dá vzít naopak. Uchvácen atmosférou typického anglického pubu, mile překvapen historií, která se vztahuje k jednotlivým pivním kategoriím, unešen rozsahem nabídky a jinou metodou servírování piva, shledáváte hořkost podaného vzorku tak unikátní, že si hned objednáte další pintu za velice rozumných pár liber. No není ten svět báječný? Určitě ano. Záleží však na úhlu pohledu. Ale protože jste v Londýně, je na čase se nechat ponořit do mnohdy odlišného pivního světa, který však rozhodně stojí za prozkoumání.