Boom minipivovarů v Česku

Někdy je takový restaurační pivovar součástí rozvětvené sítě, častěji se však jedná o samostatný podnik, který čepuje pivo výhradně svým vlastním hostům. Čerstvější nápoj nikde jinde nedostanete.

Příznivci nefiltrovaných piv tak musí mít při pohledu na pivní mapu České republiky rozšiřující se o tyto podniky radost. Nefiltrovaná piva jsou totiž pro takové provozy typická.

Ano, je to tak. Vždyť jen za letošní rok snad není měsíc, aby se zpráva o vzniku minipivovaru někde neobjevila. Buďme rádi a hrdí, že mezi prvními šiřiteli takovýchto zvěstí je většinou „náš“ server Svět piva. A je jedno, zda zahájení výroby v takovém provozu je plánováno do blízké či vzdálenější budoucnosti. Důležité je, že tyto malé, menší a ještě menší pivní podniky, které používají tradiční postupy a suroviny k výrobě něčeho tak skvělého, jako je „živé“ pivo, vznikají. A že obohacují domácí pivní scénu o chuťově velmi zajímavé a neotřelé produkty.

Rovněž je dobře, že informace o nových pivovárcích pocházejí ze všech koutů naší pivem provoněné země. Nejedná se tedy o jev související s určitým regionem, ale boom vzniku pivních malovýrobců zasáhl v podstatě celou Českou republiku. Od Čech až po Moravu a Slezsko. Pro milovníky a vyznavače nevšední pivní atmosféry, tolik typické pro tzv. brewpuby, která je navíc umocňována zážitky z konzumace, se jedná při zveřejnění informací o chystaném zahájení výroby v takových provozech o zprávy silně pivně emotivní. I já k této bohužel ještě stále málo početné skupině patřím. Vždy, když se ke mně taková příjemná depeše dostane, moje srdíčko zaplesá.

Domácí pivní mapa se v letošním roce rozšířila o další kamínky v mozaice, dnes už poměrně početného stavu mini a mikropivovarů. Zvlášť silně se tento trend projevil v Moravskoslezském kraji, tedy doméně nošovického obra Radegastu. Ten zde má de fakto neotřesitelnou pozici a neodmyslitelně sem patří. Každopádně je to paradoxní a zvláštní. Dlouhou dobu v tomto regionu podobné pivní výrobny chyběly. Nyní tak „masivně“ vznikají a nabízejí místním štamgastům podstatně něco jiného, než na co jsou po léta zvyklí. Svými produkty se snaží a zdá se (doufejme), že úspěšně, konkurovat neutrální, unifikované, ničím nezajímavé chuti piv velkoproducenta, který chrlí převážně na tamní trh nejen pravé nošovické produkty, ale i „licenčně“ vyráběné Gambrinusy a Kozly. Že by se pivní kolo začalo pomalu, ale jistě otáčet na stranu těch nejmenších? Na tuto otázku všem pivařům odpoví až čas. A samozřejmě že podstatnou roli v tom budou hrát oni samotní.

Takže konkrétně. K novým miniprovozům, které obohatily severomoravskou fádní pivní scénu, vnesly do ní svěží vítr a v určitém slova smyslu se staly konkurentem Radegastu a spol., patří v současné době Rodinný pivovar Vaněk & Vaněk Kopřivnice, Minipivovar Hukvaldy - Dolní Sklenov, Minipivovar Frýdek-Místek, První soukromý pivovar společenský Lipník nad Bečvou či Minipivovar Zašová. Sami uznejte, že na necelý rok je to celkem úctyhodný počet. A to se ještě zcela konkrétně a jasně mluví o restauračním vaření piva ve Štramberku. Když k tomuto výčtu přidám funkční Hlučínský starý pivovar, jenž si své místo po poměrně dlouhé době nejistoty na trhu díky velmi zdařilému produktu v ještě zdařilejším obalu konečně našel, minipivovarnictví na severní Moravě má velmi dobře našlápnuto a zapouští pozvolna pivní kořínky. Na druhou stranu je škoda letošního zániku vaření piva v Žabeňském minipivovaru. Dej mu bůh lehkou pivní zem (technologie odtud našla pokračovatele právě v Dolním Sklenově Hukvaldech).

Opusťme ale Ostravsko a přilehlý region a pojďme se podívat i do jiných koutů naší vlasti, kde od letoška začali s něčím tak ušlechtilým jako je vaření piva.

Nové, chuťově pestré a nevšední pivní lahůdky tak můžemě od tohoto roku vyzkoušet ještě v Malostránském pivovaru Velké Meziřičí (viz na těchto stránkách uveřejněný článek Marka Kodedy), v Zámeckém pivovaru Oslavany nebo v dalším pražském minipivovaru Richter Pub U Bulovky. Od srpna má brněnská městská část Žebětín svůj Minipivovar Richard. Tradice minipivovarnictví byla založena v Chebu a Kolíně. A jak určitě všichni víte, je jen otázkou času, kdy se do této pestré škály zařadí ještě Dobruška (viz zde nedávno publikovaný článek).

Od příštího roku by se s výrobou zlatavého nápoje v malých rozměrech mělo začít ještě v Zámeckém pivovaru v Chyši na Karlovarsku a zprovozněn by měl být i minipivovar Ivana Vlacha v Polné na Vysočině. Možná se ještě do konce roku dočkáme dalších odvážlivců. Kéž by!

Jestlipak víte, vážení pivní přátelé, kolik je v současné době v České republice činných minipivovarů? Myslím tím provozy, jejichž roční výstav dosahuje maximálně 5 000 hl. Včetně těch, kteří mají jako datum svého zrodu uveden letopočet 2004, jsem jich napočítal 45. Úctyhodný počet, nemám pravdu? A pak, že současná globální doba nahrává pouze unifikovaným a chutí chudým pivním produktům, podporovaným masivními reklamami nadnárodních korporací. Prostor pro nekomerční výrobu založenou na tradičních postupech a dovednostech, jak je vidět, určitě existuje. Alespoň tedy u nás. A zdá se, že není zas až tak malý jak by si ti velcí zrovna přáli.

Drtivá většina pivních malovýrobců si na trhu své pevné místo díky vysoce kvalitní nabídce již vydobyla a našla. V současnosti patří k úspěšně zavedeným a oblíbeným podnikům, bez nichž bychom si domácí pivní scénu stěží dokázali představit například minipivovary U Fleků, brněnský Pegas, Vrchlabí, Beroun, Zvíkovské Podhradí, Žamberk, Chýně, Dobřany, Hodonín, Dražíč, Pivovarský dům Praha, Sentice či Průhonice. Celá řada dalších jako např. Dalešice, Medlešice, Harrachov, Kácov, Dětenice, Rýmařov, Prostějov, Vsetín, Fenclův krušovický minipivovar nebo další pražské minipivovary (Strahov, Novoměstský) vyrábějí neméně zajímavé produkty než ti prvně jmenovaní. A třeba nejmenší z nejmenších, minipivovar Vendelín v Liberci, již za svoji velmi krátkou historii dosáhl světového věhlasu. Jeho technologie, kterou si sám majitel pan Krkoška postavil na zahradě svého domu, vyvolala zájem mimo jiné v pro našince exotickém Hondurasu. Tam už na ostrově Roatán v jednom hotelovém komplexu i slouží k vaření piva dle české receptury a šíří slávu českého pivovarnictví. Dále je o toto zařízení velký zájem v Řecku, Švédsku nebo Rusku.

Pakliže jsem v tomto výčtu na některé zapoměl, omlouvám se. Určitě ne záměrně. Teď mě tak napadlo, že přeci jen zapoměl. Přímo ve městě piva, Plzni, se snaží konkurovat Prazdroji se svojí skvělou nefiltrovanou jedenáctkou minipivovar U rytíře Lochoty. A co loni otevřený klášterní minipivovar Želiv? Nebo hotelový minipivovar Roztoky u Křivoklátu? Je toho fakt hodně.

Minipivovary obvykle oscilují mezi komerční výrobou a koníčkem. Technické zázemí některých z nich a jejich prvopočátky vaření vyvolávají úsměvy a údiv, kde všude a jak se dá vyrábět pivo. Jejich majiteli jsou pivní nadšenci, jejich sládci si obvykle musí vystačit pouze se skromným vybavením.

Bylo by bláhové domnívat se, že minipivovary budou jen vznikat a žádný z nich neskončí. Samozřejmě se stává, že někteří přecení své síly (ať už finanční či odbytové) a po nějaké době zaniknou (např. Boskovar, slušovický Salvet, Vozkův minipivovar v Liberci, jihlavský Patriot nebo naposledy již zmíněná Žabeň). Bohužel jsou to smutné zprávy. I takový je ale pivovarský život. Avšak kdo nic nedělá, nic nepokazí... Díky za ně, ne vše se povede. A třeba po nějaké době může být zpřetrhaná pivní nit znovu navázána. Nebo se objeví další, kteří touží zkonfrontovat si své síly a schopnosti se současnou globální pivní realitou. Doufejme, že těch negativních zpráv bude co nejméně a nadšenců hodně.

Budoucnost minipivovarů spočívá do značné míry v rukou samotných spotřebitelů. Zda oni budou takové výrobny i přes podstatně vyšší cenu než je běžný konzument zvyklý, vyhledávat a jejich produkty spotřebou podporovat. Světové pivo totiž většinou není to, které se vyrábí ve světově známých pivovarech v obrovských objemech po celém světě, na nejmodernějších technologiích pomocí počítačů, prakticky bez zásahu člověka, ze všelijakých náhražek a podporované v kdejakém médiu. Opravdové Světové pivo je vyráběno z výlučně přírodních surovin, klasickou varní technologií, procesem, kde převládá a to v drtivé většině lidský faktor. A to může být pouze v malých rozměrech...Nejprodávanější ještě neznamená nejlepší. A proto mají na trhu prostor i ti nejmenší.....

P.S. Do dnešního dne jsem osobně vyzkoušel produkty z minipivovarů Pegas, Dalešice, Dražíč, Hlučín, Pivovarský dům Praha, Rýmařov, Sentice a Žamberk. Když se tak zpětně ohlédnu na výčet v současné době činných miniprovozů, musím se zaradovat, že je ještě co napravovat....