Pojď s náma do Milána . . . na pivo!

Řada čtenářů Světa piva asi dobře ví, jaký rozmach v posledních letech zažila Itálie v oblasti restauračních pivovarů. Přesto stojí za to uvést na začátku několik čísel. Restauračních pivovarů funguje v Itálii zhruba 160. Nejvíc pochopitelně na severu země, kde má pivovarnictví největší tradici, takže tady se jejich počet blíží ke stovce. Žádný z italských regionů ovšem už dnes není zcela bez pivovárku, což je určitě potěšitelné. Pro mě osobně pak bylo potěšitelné i to, že zdaleka nejvíc, plných 33, jich funguje v Lombardii, do jejíhož hlavního města Milána jsem se na prodloužený víkend vypravil. S vědomím, že v Miláně jsou provozovány nejméně čtyři restaurační pivovary, jsem už před cestou připravoval svou spolucestující přítelkyni na to, že naše večery nebudou zasvěceny zdaleka jen italskému vínu. Přijala to statečně, za ty roky se mnou si už zvykla :-)

Hned na úvod ovšem musím předeslat, že tentokrát jsem nebyl schopen ani zdaleka zkompletovat něco na způsob vyčerpávajícího pivního bedekru po Miláně. Mnoho zůstalo neobjeveno a neotestováno. Může za to několik faktorů. Jedním z nich je nepochybně to, že poloha milánských restauračních pivovarů není z hlediska krátkodobého návštěvníka – turisty právě ideální. Všechny leží totiž spíš v okrajových částech města, které jsou, mimo obvyklé trasy výletníků, dosažitelné městskou hromadnou dopravou obtížně nebo vůbec ne. Druhým problémem pak je otevírací doba. Ta je u všech podniků různá, ovšem zdaleka ne celodenní. Není výjimkou, že se otevírá až navečer, čímž odpadá možnost si během dne na pivo „odskočit“ z prohlídky města. Vzhledem ke vzdálenostem, které jednotlivé pivovárky dělí, není moc šancí stihnout za večer víc než jeden podnik. Když k tomu navíc připočteme fakt, že neděle je leckde zavírací den, musel by člověk strávit v Miláně delší dobu, než jen prodloužený víkend, aby stihnul ochutnat všechno zajímavé, co toto město pro zvídavého pivaře uchystalo.

Nejproblematičtěji je dosažitelný pro opěšalého pivního turistu pivovar Q Beer (Via Mecenate 76). Nachází se zcela na okraji města, na výpadovce směrem na dálnici A51. Čtveřici piv vyráběných piv tak lze ochutnat nejspíš z lahve. Pivovar totiž část své produkce stáčí a podařilo se mu proniknout do řetězce supermarketů Metro. Také další podnik, Zythum (Via Rutilia 16), vaří určitě piva zajímavá, ostatně spolumajitelem je Čech Otakar Lubas. Ale poloha na jižním okraji Milána, za nádražím Porta Romana mi nedovolila zjistit víc. Snad příště. Třetí milánský restaurační pivovar, Giardino della Birra, dává zájemcům o ochutnání přece jen větší šanci. Pivo se vaří v pivovárku na Via Ortica 10, ve stejnojmenné okrajové čtvrti Ortica. Pivovar jím však zásobuje i svou druhou restauraci, bavorský steak house na rohu ulic Via Boiarco a Via Valtorta, který je docela dobře dosažitelný ze stanice metra červené linky č. 1 Turro. Jen je třeba dát pozor na to, že neděle je i tady bohužel zavíracím dnem.

Všechny tři výše zmíněné restaurační pivovary zahájily činnost v posledních několika letech. Kromě nich ovšem funguje v Miláně už přes deset let pivovar, který lze počítat za jednoho z průkopníků italské pivní revoluce. Birrificio Lambrate (Via Adelchi 5) zahájil svou činnost v roce 1996, kdy se bratři Danko a Gianpaolo Sangiori rozhodli otevřít si ve čtvrti Lambrate bar. Při výběru vhodného piva pro svůj podnik nakonec došli k názoru, že nejlepší bude začít si vařit svoje vlastní, a tak rozjeli v malé postranní uličce pivovárek, který nejen že se úspěšně uchytil, ale v průběhu let plynule zvyšuje svůj výstav a rozšiřuje nabídku.

V té současné je celkem sedm piv a část produkce si přímo v pivovaru stáčí do lahví, takže je možné koupit si domů to, co člověk nestihne ochutnat přímo. Osobně mám k pivovaru Lambrate trochu osobní vztah, protože právě jeho pivní tácek se dostal do mé sbírky jako první zástupce Apeninského poloostrova. Na možnost ochutnat jeho pivní produkci jsem se proto velmi těšil. Z praktických důvodů jsme se za pivem nevypravili přímo ke zdroji, tedy do čtvrti Lambrate ve východní části Milána. Využili jsme toho, že pivovar dodává pivo i do několika hospod po městě a vybrali z nich tu, která se nacházela poblíž našeho dočasného bydlišti.

Ukázalo se, že to byla skutečně trefa. Podnik Isola della Birra (Via Medardo Rosso), který sídlí v jedné z uliček malebné čtvrti Isola u nádraží Stazione Porta Garibaldi, je pro zájemce o piva z restauračních pivovarů pravým požehnáním. Hned po vstupu na nás dýchla atmosféra pubu v tradičním stylu, se zrcadly, dřevěným obložením a spoustou klidných koutů pro příjemné posezení. Pohled do pivního lístku pak odhalil, že kromě stálé nabídky téměř kompletní produkce pivovárku Birrificia Lambrate se na čepu objevují i hostující piva z dalších italských restauračních pivovarů, což mě coby člověka zvědavého uvedlo v nadšení.

Nejdřív jsme se pochopitelně pustili do domácích piv a čekala nás slušná porce ochutnávání. Jména všech piv z pivovaru Lambrate mají nějaký vztah k městu Milánu. Na úvod Montestella, slámově žlutý svrchně kvašený ale, chutí ale spíš spadající mezi lagery, získal jméno podle kopce na předměstí San Siro, navršeného ze sutin po druhé světové válce. Příjemné pivo s ovocnými tóny bylo první, které pivovar uvařil a dodnes je nejpopulárnější. Druhé v pořadí, silnější Porpora krásně rubínové barvy a jména po milánském operním skladateli vyznívá jen lehce do sladka, což u podobných piv vždycky ocením. Můj osobní favorit z domácí stáje, pojmenovaný prostě Lambrate, si mě získal nádherně rubínovou barvou i komplexní, postupně se rozvíjející chutí, která hravě zamaskovala vyšší obsah alkoholu (7%). K mání je i světlá varianta stejné síly, pojmenovaná po milánském patronu Sant´Ambroeus, která nabídne zase jiné tóny ve vůni i chuti. A nabídku pro tento večer uzavřelo vynikající a osvěžující pšeničné Domm, jehož jméno odkazuje na největší atrakci města, fascinující gotickou katedrálu s více než 3000 sochami. Jelikož její střecha s nádhernou vyhlídkou je přístupná návštěvníkům, přistihnul jsem se při vpravdě kacířské představě, jak by se dalo v létě panorama města obdivovat se sklenkou tohohle piva v ruce... Pro úplnost dodávám, že našim mlsným jazýčkům unikla jen dvě piva z pivovaru Lambrate, silný vánoční speciál Brighella a kouřové pivo Ghisa, tak aspoň je pro příště na co se těšit.

Po proklepnutí piv takříkajíc domácích přece jen zbyly ještě síly i na ta přespolní. Byla by škoda je vynechat, protože to bylo bez výjimky zajímavé pití. Vánoční speciál Noel polechtal oko sametově hnědou barvou, na chuti pak nezapřel úctyhodných 9% alkoholu. Pivo pochází z restauračního pivovaru Le Baladin, který sídlí v městečku Piozzo už od roku 1996 a patří také k těm dobře zavedeným a tradičním italským minipivovarům. Fanoušci jeho piva si mohou odnést z Isola della Birra v lahvích skoro kompletní podukci. Zajímavou ukázkou toho, že i v Itálii se dá vařit velmi dobrý kölsch, nabídl pivovárek Birrificio Bi-Du v podobě výborného piva Rodersch. Svou kategorii reprezentuje skutečně dobře, uvážíme-li, že pochází z maličkého provozu, který na druhou stranu dokáže uvařit i různé druhy ale a dokonce barley wine!

Osobně jsem ale nejvíc zaplesal nad produktem dalšího tradičního minipivovaru s patriotickým (a patentovaným!) názvem Birrificio Italiano. Když jsem si při příchodu všimnul na baru kromě obvyklých výčepních kohoutů i klasické anglické ruční pumpy, přičítal jsem to snaze o originální dekoraci, v lepším případě nějakému hostujícímu anglickému pivu ale. Ovšem z dotyčné pumpy je zákazníkům do správně tvarovaných sklenic pumpován skutečný italský Cinnamon Bitter Ale, nad kterým se moje srdce, zamilované do britských inspirací všeho druhu, téměř zastavilo. Jen pokročilá hodina a množství vypitých piv mi zabránily v tom, abych u té dobroty nestrávil ještě delší čas.

I tak jsme odcházeli z Isoly hodně po půlnoci, zato s dobrým pocitem, že jsme ochutnali aspoň zlomek toho, co činí Itálii zajímavou i pro zvídavé pivaře. Pokud budete pobývat v Miláně, rozhodně návštěvu tohoto podniku doporučuji. Člověk si tu uvědomí, že italská piva nejsou jen tři, čtyři (nad)národní značky v supermarketech, ale i spousta zajímavých a dobře uvařených pivních dobrot od výrobců, kteří asi netrhají rekordy ve výstavu, ale zato dělají svou práci poctivě.