A co takhle dát si radler, čeští pivaři?

Ti, kteří se však považují za pivní fajnšmekry a netuctové pivaře, by měli určitě tento zajímavý nápoj vyzkoušet. Vzhledem k tomu, že i já se řadím k této nepočetné skupině, rozhodl jsem se pro rozšíření svého obzoru a přistoupil k jeho degustaci.

Co je tedy radler? Zjednodušeně řečeno se jedná o jakýsi mezistupeň mezi pivem nealkoholickým a pivem klasickým. Je to míchaný nápoj, kde pivo tvoří cca 50 - 60 % a zbývající podíl připadá většinou na citrónovou limonádu. Základem je světlé výčepní pivo a obsah alkoholu se běžně pohybuje v rozmezí od 2 do 2,5 %. Nedá se tedy po jeho požití ihned usednout za volant a řídit. Má svěží ovocnou sladší chuť, která potlačuje chmelové aroma. Přesto nelze tvrdit, že by pro pivo typická hořkost nebyla po napití znát. Je zaměřen především na sporovce, ženy a mladší generaci zákazníků, která je ke zkoušení nových, netradičních chutí přístupnější a ochotnější než štamgast sedící každý den na své židli vedle výčepu. A určitě to není produkt, který by slavil úspěch v typických hospodách, pivnicích a pubech. Alespoň ne v těch českých. Radler je z důvodu výše zmíněných vhodný zejména pro taková místa jako jsou diskotéky, kluby a třeba i koupaliště či tolik dnes populární aquaparky. Tady je požadavek ze strany konzumentů na málo alkoholický, osvěžující a hlavně žízeň zahánějící nápoj. A to radler díky svému složení, respektive kombinaci bezesporu splňuje.

Jeho nejznámějším a zřejmě i jediným výrobcem v České republice je Královský pivovar Krušovice. K dostání je ve většině super a hypermaketů, v plechovce o obsahu 0,5 l, pod názvem "Radler.cz". O dalších českých pivovarech majících v nabídce radler nevím. I když je pravda, že např. pivovar Černá Hora jeho výrobu od letní sezóny připravuje (možná už je na trhu). Vzhledem k tomu, že černohorští jsou známi nejen výrobou kvalitního piva, ale velké úspěchy sklízí i na poli limonád, kterých vyrábějí celou řadu a v opravdu vynikající kvalitě, očekávám s napětím na výsledek. Možná se dočkáme následování ze strany dalších. No uvidíme...

Když pominu fakt, že o radleru jsem už dříve něco málo slyšel, tak vůbec poprvé jsem se s ním podrobněji seznámil na své letošní dovolené na Kanárských ostrovech. První pocity byly všelijaké. Seděl jsem u hotelového baru, popíjel své pivo a pozoroval místní cvrkot. Náhle přišla skupinka německých turistů a objednala si u barmana. Ten vzal sklenici, z pípy načepoval do poloviny pivo a zbytek dotočil z postmixu colou nebo spritem. Proboha, co to je za kombinaci? Jak to může vůbec někomu chutnat? Kyselejší chuť citrónu, či sladší cola nebo sprite v kombinaci s hořčím pivem? To mohou pít jenom ti co pivu vůbec nerozumějí. To je naprosté znevažování tak uctívaného nápoje jakým pivo je. A podobné otázky a reakce vyvstávaly jedna po druhé...Je ale pravda, že takto připravený pivně-limonádový mix v místním podání byl zde velmi hojně žádán a konzumován.

Čepovaný jsem poprvé okusil o něco později. Bylo to v Rakousku, kde se tyto typy nápojů těší velké popularitě. Musím uznat, že radler z produkce pivovaru Hubertus Bräu z Laa an der Thaya, byl opravdu vynikající. Lehký, svěží, bez agresivní citrónové kyselosti, s příjemným ovocně-nasládlým aroma, v němž se příjemně mísilo chmelové doznívání piva a limonády. Snad jedinou chybičkou na kráse, a to doslova (nikoli na kvalitě), byla absence pro pivaře jednoho z typických a zároveň nejdůležitějších parametrů, pěny. Radler pěnu prostě nemá. Vzhledem k jeho charakteru, ale jev naprosto pochopitelný. Ten, kdo ho pije s tím zkrátka musí počítat. Jeho hlavním účelem je osvěžit, zahnat žízeň a hlavně pivně "neunavit", což se bez problému podařilo.

Mnoho zarytých českých pivařů, jejichž rozhled začíná a končí u konzumace klasických piv, řadí radler a jemu charakterem podobné nápoje, např. nově Frisco od Plzeňského Prazdroje, do jednoho společného koše s ochucenými pivy či speciály. Tolik populárními v zemích jako je např. Německo, Rakousko, Belgie a Nizozemsko. Do koše označeného nálepkou "to bych nikdy nepil". Samozřejmě, že takové reakce vycházejí vesměs z nedostatečné osvěty a tradice takových produktů u nás. Není nic nového pod sluncem, že čeští pivaři, kteří dlouhou dobu měli v tomto směru omezené možnosti, přijímají velmi neochotně a s nedůvěrou něco nového.

Závěrem snad jen tolik. Radler a jemu podobné nápoje jsou rozhodně oživením tuzemské pivní scény. Na ní zatím zbytečně převládá konzervatismus pivařů a až na pár vyjímek i obavy pivovarů z jisté dávky zdravého experimentování. Nápoje na bázi piva by si určitě zasloužily ze strany jednotlivých tuzemských výrobců mnohem větší pozornost. Trend jejich obliby, zejména v zahraničí má trvale stoupající tendenci. Samotné pivo představuje vynikající iontově vyvážený nápoj a ovocná limonáda jej činí příjemně osvěžujícím. Hlavně a nejen proto, se stávají na vyspělých (Německo, Rakousko), ale i nově rostoucích (Itálie, Španělsko) pivních trzích v Evropě velmi populárními a žádanými produkty ze strany zákazníků. To by měl být z obchodního hlediska signál pro naše pivovary (především malé) při hledání nových odbytišť na zahraničních trzích s cílem vylepšit své hospodářské výsledky a efektivněji využít volných kapacit. A i kvůli renomé a pověsti naší země, jakožto uznávané pivní velmoci světa, by měly mít tyto nápoje nezanedbatelné místo na našem trhu. Prostor pro ně určitě existuje. Třeba na úkor všech piv prodávaných pod privátními značkami obchodních řetězců za ceny nižší než známka na dopis. Alespoň kvůli nám, pivním fajnšmekrům...