Fluktuace piva

Jedná má oblíbená cykloturistická trasa protíná nevelkou vesničku. Je to vlastně pouze silnice lemovaná chalupami menší či větší vznešenosti. Nicméně chloubou téměř každé vesnice je její hospůdka. Možná to znáte, po padesáti kilometrech v pedálech je hrdlo cyklisty natolik vyschlé a zanesené prachem cest, že by našinec vypil třeba i……..má prostě žízeň, že by se mohl o ní opřít. A tak pocestný s radostí uvítá vývěsní štít pivovaru nad šenkem a před očima se mu v ostrých barvách zobrazí orosený monument načepovaného půllitru.

Tak i já jsem občas zavítal žízniv do této vesnické hospůdky. K mé první návštěvě mě kromě suchého hrdla přilákalo i logo litovelského pivovaru. Moc rád jsem zase po čase ochutnal tento moravský chmelový mok. Světlá jedenáctka mi moc chutnala a třináctikorunová cena mi připadala být snesitelná. Další má návštěva, jež byla uložena do mé paměti se udála jakéhosi podzimního dne, snad v říjnu loňského roku, kdy se už listí stromů chlubilo pestrobarevnou paletou barev. Tenkráte mě nad vchodem vesnického výčepu překvapil znak Budějovického měšťanského pivovaru. Uvnitř mi hostinský nabídl českobudějovickou světlou jedenáctku. Naúčtoval si za ní 13 Kč. Po ujetých kilometrech, při sledování Velké pardubické, se mi zdála být nadmíru osvěžující.

Dlouhou letošní zimu vystřídalo jaro a já opět oprášil pavučinu z mého bicyklu. Nemohlo se stát, že bych nezavítal i na trasu jež je zpříjemněna návštěvou onoho vesnického hostince. A samozřejmě mě čekalo překvapení. Zbrusu nové logo protivínského pivovaru hrdě viselo na zdi hospůdky. Ač jsem s návštěvou šenku vzhledem k nedostatku času trochu váhal, nyní bylo rozhodnuto. Na pípě visela cedulka: Platan 11. Pravděpodobně uhádnete cenu piva.

Zasedl jsem ke stolu a, poslouchaje vyprávění místních usedlíků, zavlažoval vysušené útroby jihočeským pivem. Po druhém vypitém truňku, kdy doplnění tekutin v mém těle přineslo mysli zdánlivě blahodárný pocit rovnováhy a nízký obsah alkoholu přece jen uvolnil unavené svalstvo, jsem si dodal odvahy a nesměle se pozeptal na příčinu obměny značky piva. Vcelku sympatické hospodská začala něco nezřetelně povídat o obchodním zástupci a lukrativní nabídce. Bylo poznat, že se jí do vysvětlování příliš nechce. Přerušil jsem ji tedy otázkou mírně drzého charakteru na postoj štamgastů ke změnám sortimentu. Byl jsem nemilosrdně uzemněn odpovědí: „těm je to jedno, hlavně, že to mají porád za třináct…..“.

Musím přiznat, že jsem již vícero otázek z úst nevypustil. Na interiéru hospůdky byla její pivní historie k vysledování. Na stěnách visely barevné plakáty typu: „Bůh stvořil ženu, my stvořili B.B.“, zelené ubrusy na stolech se skvěly názvem města na řece Moravě, v polici nad výčepem stála úctyhodná sbírka sklenic českobudějovického pivovaru….. Ovšem načepovaný mok mi byl přinesen v originální protivinské sklenici.

Z poznání by měl vyplynout úsudek. A já došel k názoru, že pivo je veličinou velice nestabilní a jeho cesty jsou také nevyzpytatelné. Fluktuace nebohého piva je způsobena velkým množstvím vlivů, ale ten pravděpodobně nejpodstatnější je anglicky nazýván „money“. Netrpí náhodou opravdoví pivovárníci ve snaze odlišit se originalitou chutě jen nadprodukcí naivity. Jak moc ovlivňuje chuť piva české pivaře ? Byl by někdo z nás ochoten opustit „štamgaství“ ve svém oblíbeném výčepu kvůli jinému pivu ? Věřím, že určitě. Věřím, že existuje ještě pár „nemoderních“ pivařů. Mějme ale na paměti, že valná část majitelů restauračních zařízení jsou jen podnikatelé. Hospoda není charita a proto musí přinášet alespoň minimální hromádku zisku. Ovšem neměli bychom dopustit diktaturu hostinských a obchodních zástupců.

Změna je život, říká se. Já se jen mohu těšit, jaké pivo příště v oné vesnické hospůdce ochutnám. Doufám, že jeho majitelé se nenechají zlákat nabídkou některého z velkopivovarů.