Může pivní sklo a jeho volba ovlivnit konzumaci piva?

Nádoby na pití piva jsou stejně staré jako pivo samo. Podle dochovaných nálezů se ti, kdo vaří pivo, otázkou v jaké nádobě a jakým způsobem ho pít, zabývají již více než 10 tisíc let. Jestliže v dávnověku byl hlavním kritériem výběru nádoby požadavek zachování kvality a chutě piva do doby jeho konzumace, v současné době se z pivní sklenice stává významný marketingový nástroj, a nejnověji i předmět exkluzivního designu. Produkt, kterým se nezvyšuje pouze kvalita požitku z nápoje, ale i celková estetická úroveň prostředí, v němž žijeme. Do budoucna se však pivní sklenice zřejmě stane ještě významnější z hlediska propagace a reklamy, neboť vzhledem k připravované evropské legislativě, zakazující reklamu na alkoholické nápoje a přípravě dalších omezení, jejíchž snahou je regulovat spotřebu alkoholických nápojů, zůstane jedním z mála prostředků, kterým bude moci výrobce piva propagovat svoji značku, svůj image a zprostředkovat tak zákazníkům originalitu svého výrobku.

V době, kdy jsme mohli svou žízeň uspokojit pouze vodou, byly prvními „nádobami“, ze kterých jsme pili, lidské dlaně, jako prapůvodní tvar. Tento základní tvar misky se postupným vývojem nápojů, jejich fermentací, zušlechtěním, sofistikoval i tento základní tvar misky až do tvarů štíhlých, vysokých kalichů.
Dalším faktorem ovlivňujícím vývoj základního tvaru nádoby byly technické parametry výroby. Důležité bylo z jakého materiálu se nádoba vyráběla – ze dřeva nebo tažená z cínu. Tím se vygeneroval základní archetyp kónické nádoby na pití.
V první polovině 19. století začíná zásobování vybraných hospod nádobami nejvhodnějšími pro dané pivo, ze kterých mělo chutnat nejlépe.

Po zavedení spodního kvašení, a poté co na trh přišlo pivo plzeňského typu, se výroba a zušlechťování pivních nádob už ve formě skleněných výrobků staly samostatnou disciplínou. Mechanismus byl jednoduchý. Sládek si v nejbližší sklárně vybral optimální sklenici na základě svých vlastních zkušeností s různými tvary. Byl to tedy právě on, kdo určoval, z jaké sklenice, či džbánu, se bude pít pivo, jaká nejlépe ukáže barvu, vůni, ze které bude nejlépe chutnat.

V té době byly rovněž ke konzumaci piva používány hliněné džbány. Piva se vařila převážně kvasnicová, nefiltrovaná, čirost piva nebyl faktor, který by vyvolával příjemný vizuální dojem, a proto jejich vzhled nebyl zajímavý a nevznikala potřeba jej zdůrazňovat. Stoupající obliba plzeňského typu piva, filtrovaného, čirého a jiskrného nápoje, vedla k tomu, že podíl sklenic se od 2. poloviny 19. století začal zvyšovat. Počátkem 20. století došlo k revolučnímu vývoji v oblasti sklářské výroby, vzniklo velké množství skláren s automatickou výrobou, konstruovaly se první formy. I když byly vyráběny jednodušší tvary, výhodou byla snadná dostupnost a relativně nízké náklady oproti ruční výrobě.

Na konci 19. století vznikla ifirma SAHM, která je na dnešním globálním trhu jednou z dominantních firem v oboru. Keramické džbány a následně i sklenice získávají přidanou hodnotu dekorováním.

Po 2. světové válce se vývoj rozdělil. Ve střední Evropě, která se předtím neodlišovala od okolního světa, se z piva stal laciný nápoj dělnické třídy, který nebyl podporován, ale byl pouze trpěn. Díky tomu se většina pivovarů a jejich technologie dostaly do žalostného stavu. V západní Evropě se ve stejném období pivní kultura velmi dynamicky vyvíjela. Těsně po 2. světové válce, do 2. poloviny 50. let, nebylo v Evropě dostatek kapacit na výrobu piva. Pivovary měly dokonce společný marketing prostřednictvím pivních svazů. Pivo bylo propagováno jako zdravý a prospěšný nápoj.

V 2. polovině 50. let a začátkem 60. let začalo postupně docházet k nadbytku pivovarských kapacit v Evropě. Mezi jednotlivými pivovary začal tvrdý konkurenční boj a pivovarští specialisté začali využívat všech sofistikovaných metod k zvýraznění svého výrobku. Stejně tak se začaly pivní značky rozdělovat na piva prémiová a lidová, tzv. segmentace pivního trhu, až do exkluzivních značek. V době poválečné euforické nenasycenosti a snahy užít si všeho, co bylo nedostupné a co díky hlubokým sociálním rozdílům bylo určitým skupinám odepřeno, bylo velmi populární konzumovat „opravdové“ nápoje a potraviny. Na vrchol se dostalo pití koňaku bohatého na vůni, alkohol a barvu. Ty značky piva , které se chtěly zařadit mezi exkluzivní, začaly nabízet své pivo v pivních pohárech, které se podobaly koňakovým, byly větší, na silnější nožce, o větších objemech. Tento typ vydržel u některých značek dodnes. Měl vyjádřit, že zákazník, který kupuje tuto značku, je „lepší člověk“, příležitost, kdy pije toto pivo je „lepší příležitost“, restaurace, ve které se podává, je „lepší restaurací“.
Druhý inspirující trend se vyvíjel směrem ke sklenicím na víno. Pivní pohár tak připomínal vinnou sklenici se silnější stopkou.

Po etapě potřeby mít všeho dostatek pocítili lidé touhu uvolnit se a ozdravit. Přichází vlna wellness a fitness, lehkých nápojů jako jsou šampaňské a sekt. Ženy se staly pro pivovary důležitým zákazníkem. Tvar pivního poháru byl, díky značnému pokroku ve sklářské technologii, protažen do luxusních a velmi elegantních „šampusek“, které mohly být použity i v top gastronomii a při příležitostech, kdy se pivo dříve nepilo. Konzument v obleku či společenských šatech si tak mohl vychutnat svou oblíbenou značku bez pocitu hulvátství a zatracení. Velmi často bylo takto servírováno i aperitivní pivo, v šampuskách s dlouhou stopkou a velmi malým objemem.

V průběhu 70. až 90. let 20. století se tvarosloví sklenic transformovalo z tvarů, které byly výrazem zejména individuality návrháře, na produkt tvořící image značky. Vzhledem k počínající globalizaci a velkému množství konkurujících si pivovarů o tvaru sklenice již nerozhodoval sládek, ale marketing. Sklenice vyjadřovala vlastní styl a nápad.
Současnost je synonymem globalizace a kosmopolitní kultury. Pivovary ztrácí možnost najít si v mladé nezávislé generaci nové patrioty. Marketing pivovarů se tak obrací k cílové skupině, kterou chce oslovit. Pivní sklo se stává promyšleným marketingovým nástrojem, jehož tvar nevychází pouze z posledních trendů, ale rovněž z doporučení kvalifikovaných degustátorů a someliérů pro danou značku či pivo.

Je všeobecně známo, že k dokonalému vychutnání pokrmu či nápoje potřebujeme uspokojit chuť, čich, zrak a rovněž hmat (v případě nápoje podávaného z láhve či sklenice). Dlouholetá praxe dokazuje, že volba správného tvaru sklenice může podstatným způsobem podpořit chuť piva.

Zatímco baňatým a soudkovitým tvarem je zvýrazněno aroma, u kónických tvarů je důležitá chuť piva, protože nos aroma nezachytí.
Dalším příkladem ovlivnění chutě tvarem je síla stěny skla. Čím je tenčí, tím větší pocit pití čerstvého nápoje. Zúžená horní část sklenice nás nechá vychutnat hořkou chmelovou chuť, naproti tomu otevřená sladkou.
Zatavený okraj, větší výška dna a hmotnost sklenice nebo půllitru mohou způsobit rychlejší nasycenost konzumenta. Oči a hmat zákazníka lze uspokojit důmyslným designem. Pšeničným a tmavým pivům dodá jiskru a čirost vnitřní optika anebo bombírovaný tvar.
Sloučením všech jmenovaných faktorů, analýzou potřeb zákazníka, pochopením ducha doby a aktuálních trendů je možné vytvořit celou řadu designově zajímavých a přitom velmi účelových sklenic, pohárů a půllitrů.

Trendem dnešní doby je mezinárodnost a globalizace. Tvar pivního skla je unifikován, modernizován a přizpůsobován mladé dynamické společnosti. Upouští se od zakořeněné, pěstované pohostinnosti a přechází se k velkoměstské nenucené gastronomii, barové a disko kultuře. Moderní se stává sklenice (výška, stutz), ze které lze pít mezinárodní nápoje jako jsou Ramazotti, Grappa, Latte Macchiato, Mochitto a samozřejmě pivo. Tvar ustupuje do pozadí a na důležitosti získává dekorace, motiv a zpracování. Ženy oslovuje

Bollywood, jehož hlavními znaky jsou květnatost, vyjádřené emoce a netradiční barvy. Muže zaujmou spíše asijské motivy, které jsou jednoduché a bez ozdob.
Správně zvolená sklenice je velmi silným marketingovým nástrojem pro celý nápojový průmysl. V pivovarnictví může její význam nabýt na důležitosti zejména kvůli budoucím opatřením Evropské unie týkající problematiky alkoholové strategie.