Pivní životní pouť T. R. Fielda

T. R. Field (1891-1969) se alkoholu věnoval přirozeně i ve své literární tvorbě. Řada jeho básní (či snad popěvků) stihla mezitím zlidovět - zejména asi "Kdopak ti starý dědku / tak zdeformoval lebku" (o pomníku Palackého), "Na úpatí Sněžky / potkal jsem tři ježky" a "Mým domovem tichá je putyka / mou ženou je sklenice plná". Verš o tiché putyce lze vzhledem k současné situaci (rádio či jiná hudba pouštěná ve skoro každé hospodě - hnus!) chápat jako smutný povzdech. Fieldovy texty jsou ovšem melancholické i samy o sobě. Báseň, z níž jsme uvedli začátek, totiž končí slovy:
A proto mi ta tichá putyka
domovem přestane býti
až zároveň s ní v noci dobliká
i kahan mého žití.

Vlastní smrtí se Field zabývá rovněž v Epitafu:

Zde leží
básník fantasta
T. R. Field
smutný ochlasta.

Kromě zlidověných popěvků je Fieldovým dílem i postava boha kanálů Lomikela. Původně šlo o jakého mstitele, které mohl jeden piják vyvolat proti druhému, postava Lomikela však posléze rovněž začala žít vlastním životem. Pravda je, že verše vztahující se k Lomikelovi jsou z dnešního pohledu na jednu stranu velmi půvabné, ovšem působí na nás nejspíš již zcela jinak než v době svého vzniku. Řadě slov už prostě nerozumíme, což zvyšuje dojem tajemnosti, který k bohu kanálů jistě patří. (Např. báseň "Lomikel na dlásnech" - víte snad, co je to dlásno? Nebo verše "Lomikel až váhlo přesmykne" či "Morha se skvěla na dlásnech" - o co tady vlastně jde?)

K dalším básníkovým koníčkům patřily duševní choroby a tak se jeho verše s oblibou točí kolem bohnické léčebny ("Bohnice! Bohnice! / mejlil jsme se velice!). Používal dokonce literárního pseudonymu Vratiprst Choromysl Krombožinec. Neopomíjel ani sexualitu, záměrně však stavěnou do depresivní a paradoxní roviny, do spojení s celkovou marností světa a samozřejmě také alkoholismem a duševními poruchami. I když tedy ve 30. letech vyšla Fieldovi sbírka Kosočtverce na ohradách (a pod stejným názvem vydalo po revoluci jeho souborné dílo nakladatelství Paseka), rozhodně se nejedná o nějaké lascivní vychloubačné chlapáctví. Filedovo pojetí myslím dostatečně ilustrují verše:
Na kopečku blázinec
pod kopečkem hambinec
a uprostřed na stráni
zdravým hrana vyzvání.

K Filedovým specialitám patří i nápadité slovní hříčky, např. v básni Láska a len
...Chtěl jsem jí dát něco ze lnu,
nemohu za to, že k jiné nelnu...
[gestapák říká:] Přes zákaz pěstil len
a heleme se - zas tře len!
Jako pes buď ihned zastřelen.

Kromě piva se Field věnoval i ostatním nápojům ("čiň čertu dobře a flaška Čerta udělá dobře i době" - s příslušnou ďábelskou lihovinou se lze setkat i ve Švejkovi - ví dnes ještě někdo, jak se vyráběla a co z dnešního sortimentu by se jí mohlo nejvíce podobat?) Field mj. přišel také s myšlenkou zkřížit kozu se švestkou, neboť ho lákala představa cucání slivovice přímo z cecků.
A jaké že restaurace choval ve speciální oblibě? Jedna z jeho básní se odehrává v restauraci u Pinkasů. Ostatní podniky už dnes nepotkáme - mělo jít o velkopopovickou pivnici Lochness v Jungmanově ulici či o Besedu (v Římské ulici) a vinohradské hospody Demínka a Pod Smetánkou. Na rozhraní Malé Strany a Smíchova si dokonce pronajal hospodu jménem Taverna, kde chtěl ubytovat i svou nevěstu. Netřeba dodávat, že vztah neměl dlouhého trvání.

Nakonec zůstává otázka, proč že Fieldova postava nedosahuje slávy srovnatelná s Haškovou? Zřejmě hlavně kvůli politické nepřijatelnosti pro minulý režim, neboť Field si ve svých básních mj. dělal legraci z dialektického materialismu a z kolaborujících spisovatelů, kteří namísto pivního tažení pražskými putykami vysedávali na zámku v Dobříši.

Zdroj:
Petr Kovařík: T. R. Field a pražské hospody (ve sborníku Hospody a pivo v české společnosti, Academia, Praha, 1995) T. R. Field: Mým domovem tichá je putyka, Dokořán, Praha, 2003