Osud nemoderního pivaře

Již mnoho let sleduji dění v českém pivovarnictví. Jsem člověk zvídavý, a tak nenechám bez povšimnutí rozličné pivní ankety. Nacházejí se nejen v pivních periodikách, ale i v běžném denním tisku, na internetových serverech, dokonce i na teletextu.

Výsledky těchto anket odpovídají celorepublikovému trendu. Většina národa prostě raději pije zlatavý mok od velkých výrobců. Pro tohle tvrzení hovoří i čísla o výstavech piva v ČR. A tady je můj kámen úrazu. Mám děsivý pocit z naprosté nemodernosti. Tíži mě, že se nacházím v pivním světě na straně „out“. Dávám totiž přednost pivu z malých pivovarů. Tato skutečnost má pro mě nedozírné následky. Například nikdy nemám šanci dostat se do té správné party Chlapů. Nebo při mnohdy marném hledání hospůdky s milejším druhem piva, balancuji na pokraji naprostého vysušení nejen hrdla.

Navíc nalezení restauračního zařízení s logem pro mě sympatičtějšího piva ještě neznamená jistotu osvěžení či pochutnání si. Jelikož mi podobný zoufalec musí častokrát svést boj s obsluhujícím personálem, který se sebevědomou rozhodností přinese bez meškání opět to nemilované pivo. Setkávám se pak většinou s udiveným obličejem „pikolíka“, který nechce uvěřit mému přání vypít raději to „druhé“ pivo. Připadám si poté hrozně osamoceně v restauraci, kde většina osazenstva usrkuje chmelový mok ze sklenice s tím „správným“ logem a uhýbám pohrdavým pohledům chlapů, jež si umí vybrat to „své“ . O co by bylo pro mě snazší a pohodlnější vybrat si jeden z tisíců šenků, kde nabízejí to jediné pravé, reklamami opěvované pivo.

Bohužel, ačkoliv nejsem narozen ve znamení Berana, trpím určitou formou tvrdohlavosti. Vlastně ani nevím, jak jsem k tomu infantilnímu postoji přišel. Snad během let ochutnávání různých piv ? Ptám se sám sebe. Nejsem náhodou ten druh pivaře, jež je určen k vymření ?