Koupím pivovar. Značka: peníze nehrají roli

Původně to mělo být malé zamyšlení nad ne zrovna šťastnými souvislostmi, které provázely akvizici pivovaru Elysian Brewing americkým gigantem Anheuser Busch. I když prapůvodně se to mé zamyšlení vztahovalo na nakupování „craft“ pivovarů obecně, aby se mé myšlenky k nim vrátily.

Ale vezměme to popořádku.

Byly časy, které někde přetrvávají do dnešní doby, kdy větší pivovar koupil svého konkurenta, jen aby ho zavřel a uvolnil si místo pro své produkty. Kdysi dávno, když jsem byl s rodinou kempovat v Dánsku (a kdy jsem se pivu ještě moc nevěnoval) a slyšel jsem tuto story o Carlsbergu a Tuborgu, moc jsem tomu nerozuměl. Kdo by pil pivo ze zavřeného pivovaru, které se vaří jinde?

Časem jsem zjistil, že podobné čistky probíhaly i u nás, jen se o tom v té době nějak moc nemluvilo. A jak se člověk ponořoval víc a víc do světa piva, zjistil jsem, že je to docela běžná situace. Koupím konkurenta, začnu vařit jinde, vychválím, udělám velkou kampaň a on to pivař či piják dané značky nějak překousne. Najdou se i výjimky, jako třeba Vratislav, kterého původní region v nové podobě vařené jinde nevzal na milost a raději se našel ve svijanském moku. Ale celkově postupné upozadňování značky ve většině případů funguje.

Možná že někde existuje přehled domácích velkovýrobců, kteří postupně od revoluce pozavírali spoustu pivovarů. A možná by bylo zajímavé srovnání zavřené konkurence co do objemu výroby a počtu pivovarů na časové ose.

Pak se doba začala měnit. Zejména ve Spojených státech přišlo od osmdesátých let několik vln nových pivovarů, u kterých se obecně vžilo označení „craft“, ať už to znamená cokoliv (ale to je na jiný článek). Jejich vliv a význam rostl až do dnešních dní, kdy zabírají 11% trhu s pivem v USA výrobně a 19% finančního podílu (ano, paušálně se dá říct, že craft piva jsou mnohem dražší než velkovýroba, i když u mnohých původně craft pivovarů se už jedná dnes o velkovýrobu). A s velkými penězi přichází zájem velkých hráčů.

Ti se snaží buď vytvořit dojem, že vaří „craft“ pivo (jako je Blue Moon od MillerCoors. A s tím související absurdní žaloba – ale to už bude jiný článek), nebo rovnou konkurenci koupí. Tentokrát ne kvůli tomu, aby ji zavřeli, ale kvůli tomu, aby si jí dali do vitríny. Nejaktivnějším nakupujícím je ten největší pivovar na americkém trhu, Anheuser Busch. Ironií osudu je, že už vlastně tak americký zase není, neb ho před pár lety odkoupil belgicko brazilský konkurent.

Co si za pivovary A-B gigant pořídil, aby se svezl na „craft“ vlně, na to stačí napsat do vyhledávače „Anheuser Busch buys craft breweries“ a vyskočí na vás spousta článků, jako je kupříkladu tento na CNBC. A právě A-B gigant to podle mého při nákupu posledního pivovaru Elysian Brewing ze Seattlu moc nevychytal.

Elysian je totiž znám vařením chuťově odvážných piv a také tím, že rád experimentoval s dýňovými, tedy pumpkin ejly. A ironií osudu se stalo, že na letošní Super Bowl, finále amerického fotbalu, který sleduje celá Amerika (desítky miliónů lidí a každá sekunda reklamního času stojí hrozné peníze) pustil spot (Youtube.com), který se strefuje do craft pivovarů tím, že si dělá srandu právě z pumpkin ejlů. Reklama je fajn, podle mě odvedla to, co měla. Tedy ukázat, že oni vaří pivo na řekněme chlastání (dobře, popíjení) a žádné takovéto přemýšlení nad nějaký dýňovým ejlem je nerozhodí. Jen to načasování bylo nešťastné, slušně řečeno. I když je jasné, že odkup pivovarů není ze dne na den a reklama na Super Bowl se nepřipravuje týden. A také bylo veselé sledovat reakce amerického pivního trhu J - LINK, LINK...

Dá se očekávat, že v nejbližší době se objeví vícero podobných akvizicí. Vždy, když jde o peníze, má navrch ten, který jich má víc. A pivo je pořád jen komodita, i když k němu máme u nás blíž než v mnohých pivně vyspělých státech. Nemusíme vlastně ani chodit daleko. Londýnský Meantime, který byl v městě u Temže první z malých a který byl jeden z pouhých tří pivovarů v Londýně v roce 2000 (teď jich tam mají na 70), tento týden neodolal vábení peněz světové dvojky, koncernu SAB Miller. Možná se tedy jejich výrobky objeví i v našich pivnicích vedle Gambrinusu. A možná se dočkáme i doby, kdy Matušku budou nahánět velkovýrobci, protože by jim mohl vylepšit image u beer geeků.

Kdo ví, co bude za pár let. Ještě předloni cifra 250 domácích pivovarů vypadala nereálně, nyní se mluví až o 400 zařízeních příští rok. A ve výše zmiňovaných Spojených státech se pomalu blíží k počtu pivovarů, které tam měli v 19. století (odkaz). To se sice u nás asi nestane, ale tuším, že o překvapení typu „Carlsberg si pořídil většinu pivovaru Žatec“ nouze nebude.