Ležák is not dead

Kdysi, I když je to vlastně jen pár let, jsem pro jeden pražský deník, který vycházel tehdy zdarma (v té době bylo na trhu hned několik podobných periodik) jednou týdně popisoval/propagoval pivnice a další místa, kde se čepovalo pivo, které se vymykalo všeobecné nabídce. A nemuselo to být pivo vyloženě z minipivovarů. Prostě a jednoduše něco, co se jinak v Praze dalo ochutnat jen zřídka.

Přes nápovědů kamarádů a čtenářů Světa piva to nebyla lehká úloha. Dalo to dost pobíhání po Praze a občas I poukazování na místa s nabídkou piv, která by dneska nejspíš zapadla. Dneska by bylo vše jednodušší a možná by to šlo publikovat I na denní bázi. V Praze ( samozřejmě nejen tam) je spousta pivnic/pubů/restaurací, kde piva střídají I na několik desítkách píp. Doba se holt mění.

Kdysi mi Jirka Stehlíček z První pivní tramwaye, pramáti “čtvrtých píp” vyprávěl, jak musel prosit přemlouvat nově vzniklé minipivovary, aby mu přivezly pivo do Prahy. A vysvětlovat, že až za pár měsíců pojedou znovu kolem, zavezou ho novou várkou a odvezou si původní sudy. Tehdy to prý byl občas nadlidský výkon. Teď mu (a nejen jemu) volá několik minipivovarů (berte s nadsázkou) denně a občas se najdou I takové, které ještě nevaří a pivo vesele nabízí. Doba se holt mění.

Měl jsem štěstí, že jsem se motal u prvních ejlů vařených u nás. Kdysi první IPA a nechápavé pohledy pivařů co to jako má být. Teď to jsou spíš veselé vzpomínky na první krůčky do neznáma. Kdo začíná se svrchně kvašenými pivy v dnešní době, nejspíš nechápe, že ještě před pár roky IPA bylo slovo/označení neznámé, že studené chmelení bylo jen ve článcích na netu, natož aby se mu věnovaly I velké pivovary. Doba se holt mění.

Před pár lety bylo také nemyslitelné, aby velké noviny psaly kriticky o velkých pivovarech. Barrel aging jsme znali jen ze zahraničních zdrojů a ochutnávkou na zahraničních festivalech. Před pár lety bylo těžko uvěřitelné, že tu jednou bude působit několik dovozců piva, distributorů zahraničních chmelů, sladů a že tu bude povícero pivních festivalů, kde se bude točit pivo jen z malých pivovarů. Doba se holt mění.

Co se nemění, je ležák. Vaří ho všechny pivovary větší než malé, je to základ našeho malého pivovarského rybníčku. Jsme “plzeňským pivem” proslaveni po celém světě, většina českých pivařů se ho nikdy nevzdá. A pivní velmoc, jakou Spojené státy rozhodně jsou (mám na mysli segment tzv. Craft breweries) s humorem dodává, že po všech těch Double IPA, Imperial IPA a dalších desítkách pivních stylů přišel čas na ležák českého střihu. Tedy pivo, které se dá v pohodě popíjet celý večer. Tedy to co nejlíp umíme uvařit u nás.

Doba se mění. A je to moc dobře. Vždy jsem propagoval pivní rozmanitost a pestrost, kde si každý vybere to své pivo, ten svůj pivní styl. A je báječné jezdit na akce typu Slunce ve skle do Černic u Plzně, kde se začínalo ani ne s dvacitkou minipivovarů a teď se jich tu prezentuje přes šedesát. Je báječné jezdit na Zvíkov, kde každým rokem přibývá nejen přihlášených pivovarů a piv, ale kam stále vice lidí jezdí na přednášky a degustace Chmelařkého institutu ze Žatce. I český chmel si prochází bouřlivým vývojem. Je to prostě báječná doba, která se neuvěřitelně rychle vyvíjí a přináší spoustu nového. Ale ležák is not dead. A to je také moc dobře.