Magnát – „baby friendly“ pivovárek

Radostná událost v podobě narození našeho syna Mikuláše pro mě znamenala na nějakou dobu přerušení pivně poznávacích výletů. Roli zodpovědného novopečeného otce orosená pivní sklenice nesluší, přinejmenším v očích novopečené matky... Záhy se ale ukázalo, že narození potomka nemusí nutně život obrátit naruby, přinejmenším ne úplně a ne hned. Jen co mrňous trochu povyrostl a otrkal se, začali jsme vyrážet na výlety do blízkého a vzdálenějšího okolí a dá rozum, že pokud to jen trochu šlo, nějaký ten pivovárek se na trase vždycky našel. Jsem si vědom, že nápad vzít sotva ročního potomka do restauračního pivovaru může vyvolat zdvižené obočí či rovnou rázný odsudek a jasný verdikt, že malá dítka na takové místo nepatří. Na to ovšem odpovídám: „Chyba lávky, je nutno rozlišovat, nikoliv paušalizovat!“ Je jasné, že restaurace, vybraná pro návštěvu s malým robátkem, musí splňovat jisté přísné parametry; samozřejmostí je například striktně dodržovaný zákaz kouření. Poté ale není celkem žádný vážný důvod, proč by rodina na jídlo a posezení nemohla namísto klasické restaurace zvolit místo, kde se vaří pivo. Doposud jsme ve tříčlenné rodinné sestavě ochutnali pivo v Dobřanech, Plzni-Černicích, na Zvíkově, v Ústí nad Labem, Prčici, Jihlavě, Třebíči, Loučné a Hodoníně. Někde jsme byli spokojení velice, někde míň a někam už příště určitě nezavítáme. Nikde se o nás ale nepostarali tak dobře, jako ve Štiřínské stodole.

Venkovní posezení

Nejsem asi jediný, kdo si při vyslovení jména Štiřín vybaví spletitou a dodnes nerozmotanou úplatkářskou kauzu. Už proto je dobře, že otevření restauračního pivovaru před dvěma lety umožnilo téhle milé vísce mezi Kamenicí a Velkými Popovicemi zapsat se lidem do povědomí i příjemnějším způsobem. Štiřínský pivovárek neminete, nachází se přímo na hlavní silnici naproti zdejšímu rybníku. Jeho majitelé ho situovali do objektu bývalého statku, který nákladně zrekonstruovali, takže dnes kromě pivovaru a restaurace nabízí také malý hotel. Hned po vstupu do areálu přes parkoviště mě pohled na klasickou kompozici vesnického gruntu chytil za srdce. Ač původem Pražák, celé dětství jsem každé léto trávil u prarodičů na statku, který jako by tomu štiřínskému z oka vypadl. Na sympatie tak bylo zaděláno od samého začátku, pozitivní dojmy se ale na nás valily během návštěvy skoro nepřetržitě.

Varna

Hlavní lokál štiřínského pivovaru, laděný barvou zdí i nábytku do příjemných tónů žluté a hnědé, mě na první pohled upoutal zajímavě řešeným výčepem a naproti stojící dovunádobovou varnou, která odlesky mědi do celé kompozice krásně zapadala. I „tradičních“ pivovarských rekvizit je coby dekorací využito uměřeně, takže se nedostavuje dojem haraburdím přeplněného vetešnictví, který jsme si odnesli z předchozích návštěv dvou moravských pivovárků. Ještě než jsem se ale stihnul rozkoukat, moje milá s potomkem na ruce se už dala do řeči s příjemnou servírkou a v rámci žensky věcné konverzace domluvila náš přesun do... dětského koutku! Je tedy pravda, že v mírném příšeří hlavního lokálu by se asi náš malý začal brzy nudit, přesto jsem na přechod do radikálně jiného prostředí nebyl úplně připraven. Dětský koutek ve Štiříně není ve skutečnosti žádný koutek, ale regulérní další místnost, vymalovaná veselými barvami a pochopitelně nekuřácká Pro děti je k dispozici kromě dětských židliček dobrá třetina místnosti coby pískoviště, přesněji spíš „balónkoviště“: ohrádka vyplněná haldami plastových balonků, do kterých se dá tak báječně padat z malé skluzavky... Rodiče pohodlně sedí u stolu, pozorují své ratolesti, jak se druží s ostatními dětmi, občas zvonkem na zdi přivolají obsluhu, která se jinak v zóně malých vratkých krůčků zbytečně nemotá – po chvilce jsem si uvědomil, jak geniální tohle řešení je.

Dětský koutek

Štiřínská pivovarská technologie je dalším z mnoha realizací Josefa Krýsla a zdejší varna už dala vzniknout zhruba dvacítce piv respekt budícího jména Magnát. Páteř výroby tvoří světlý ležák, pšeničná třináctka a dvě čtrnáctky: tmavá a polotmavá. K mé velké radosti je jedním z často vařených speciálů dvanáctka Magnát Kouřový. Mezi českými variacemi na bamberské téma ji považuju za jednu z těch podařených. V pivním lístku je nemalý prostor věnovaný pivům ochuceným. Kromě jakoby už povinných příchutí borůvky, višně a medu nechybí citron, pomeranč, zázvor, kapučíno a ani podivuhodně pravopisně (ne)zvládnutá trendy záležitost „mochitobeer“. Podobným pivům se v Čechách otevřely náruče zvlášť „krýslovských“ minipivovarů dokořán, já se jim ale spíš vyhýbám. Ne proto, že bych byl konzervativní a představa piva s ovocnou nebo jinou příchutí mě pobuřovala. Jen mám pocit, že namísto kvalitních surovin tu hrají prim dochucovadla a tresti a takhle se to podle mě dělat nemá. Naopak velmi radostně vítám každé vyslance britského pivovarnictví, jehož jsem oddaným fanouškem. Ve Štiříně se svrchnímu kvašení nevyhýbají, takže Magnát Ale i Magnát Stout, oba shodně se stupňovitostí třináctky, se v nabídce objevují pravidelně.

Místní mok

V dnešní době vznikají restaurační pivovary jako houby po dešti a zdá se, že tomuto potěšujícímu trendu jen tak konec nebude. Na druhou stranu, jak se prostředí stává více konkurenčním, bude nutné nabízet stále něco navíc. Ve Štiříně nelení a šíře služeb je už značná. Nechybí krásná venkovní zahrádka s grilem, druhý výčep pro ty, kteří preferují před rozváným posezením několik rychlých kousků (jakkoliv pití piva cyklisty nadále nepovažuju za nejlepší nápad), v prodeji je také stále oblíbenější pivní kosmetika. Nápad nalákat do pivovárku dospělé přes vstřícný postoj k jejich dítkám vidím jako ohromně šťastný. Byl jsem nalákán a nelituji!

Magnát - skutečné pivo