Česká Třebová

Přímé vlakové spojení z Ostravy je velkou výhodou. Dnes trvá cesta zhruba 100 minut. V České Třebové povolil výstavbu městského pivovaru již Vojtěch z Pernštejna roku 1529. Pivovar zanikl v dobách Třicetileté války a až v roce 1871 byla zahájena stavba nové akciové provozovny. Pivovárek vařil s omezeným výstavem i během obou světových válek a hned v roce 1948 byl znárodněn. Definitivně ukončil provoz roku 1971. V osmdesátých letech 20. století se v České Třebové čepovalo pivo z Lanškrouna, dnes je pro náhodného návštěvníka obtížné nalézt v tomto městě slušnou značku. Proto jsem se na návštěvu Faltuse těšil.

V České Třebové špatně označují názvy ulic, takže ani podle všeho místní občanka mi nedokázala kvalifikovaně poradit, kde se nachází Moravská ulice. Nicméně jsem pivní svatostánek bez větších problémů objevil. Bylo krátce po poledni a v obou hlavních lokálech (údajně jsou děleny na kuřácký a nekuřácký) byl čilý ruch. Právě totiž probíhala doba obědů. Pivních půllitrů na stolech bylo poskromnu – pracovníci se obávají v pracovní době vypít pivo, neboť mají stále za zády práskačského supervisora s detekčním přístrojem, přičemž dosahují stále horších výsledků a naše ekonomika jde stejně do háje. Interiér pivovarské restaurace byl příjemný a až příliš zářil novotou. Chce to čas, aby lokál nasákl tou správnou hospodskou atmosférou.

Česká Třebová tácek

Ochutnávku piv s označením Kohout jsem začal desítkou. Před léty to bylo řečí, že budoucnost minipivovarů je pouze ve vybraných speciálech. Dnes vaří výčepní piva poměrně značné množství malých provozoven. Desetistupňový Kohout byl přímo čítankovým mokem. Osvěžující, nahořklý o středním řízu s jemným chmelovým aróma a chlebovitým dozníváním. Další v pořadí byla jedenáctka a dvanáctka – rovněž dobrá piva plzeňského typu. Zamyslel jsem se proč malý pivovárek s plánovaným ročním výstavem 1000 hl vaří hned tři velmi podobná piva. Kdyby u jednoho alespoň lehce pozměnil barvu... Mohu říci, že jsem chuťový rozdíl mezi 11°a 12°pociťoval jen velmi obtížně.

Nicméně o to silněji zakokrhal Kohout černé barvy o síle plných 14 stupňů.O stůl dále se jacísi podnikatelé v oboru pivovarnictví bavili o tom, že konečně končí doba nešvaru, že vysoceoktanové černé pivo musí být zákonitě i sladké. Černý Kohout měl veškeré atributy silného černého speciálu bez cizích příchutí, přitom měl i příjemnou vyváženou hořkost.

Všimnul jsem si, že celý šantán je vyzdoben zarámovanými černobílými fotografiemi ovšem nikoli s pivovarskou tématikou nýbrž s výjevy z motorkářského života. Nějak mi nesedělo, že by se decentní restaurant náhle zaplnil drsnými milovníky značky Harley Davidson a rozlehlá místnost by se rozezvučila tóny klasického hitu kapely Stephenwolf „Born to be wild“. Kolem půl druhé Faltus téměř osiřel a do vzniklého ticha se vetřel odpolední program rozhlasové stanice Frekvence Jedna. Další zlozvyk našich současných hospodských. Vtípky kolegy Rudy z Ostravy protkané dobře prokádrovanými hity komerční produkce mi konzumaci svěžího pivka nikterak nezpříjemňovaly. Navíc jsem nemohl pracovat na svých písňových textech. Nostalgicky jsem vzpomenul na dobu, kdy se o hluk v lokále starali výhradně připití štamgasti. Tenkrát však u nás byl jen jediný minipivovar. Každá doba má prostě něco...

Po šesti kouscích jsem ještě zakoupil dvě petky s sebou a odešel jsem na odpolední vlak. Ulice České Třebové mi již nepřipadaly tak prázdné a marné. Město dostalo svůj minipivovar...

Česká Třebová plakát