Starobrno čerstvější

Brno je zlatá loď, na pivo do Brna choď! Výběr pivních značek v tomto městě je skutečně obdivuhodně široký. Prezentace začínala ve Starobrnu v 17 hodin, tak jsem kolem druhé odpoledne zamířil do značkové pivnice žebětínského Richarda. Světlé, tmavé a pšeničné. Zejména poslední zmiňované bylo velice osvěžující. S pivem však roste chuť. Cesta šalinou číslo 1 směr minipivovar Magistr byla plná očekávání. Někdejší rohová hospoda U Kadlece nabízí Krakonoše, Dalešice, Poličku i Strakonice, protější pivní klub Iron Horse se chlubí deseti funkčními pípami s kvalitními výrobky povětšinou z produkce K- Brewery. Kvasnicový Klášter mi svou mléčnou jemností připomněl jihoaustralský Cooper´s, jedenáctka Rychtář Standard mi opět potvrdil, že pivo z Hlinska nic neztratilo na své kvalitě. Při zpáteční cestě jedničkou míjíme logo pivovaru z Nové Paky. Je 16 hodin, avšak je zavřeno. Nedaleko se však nachází podzemní pivnice U Sedláka s pohádkovou kombinací točených piv: Poutník, Polička, Svijany, Rychtář a Kout na Šumavě. Je rozhodnuto. U nádherně opěněné koutské dvanáctky mne nakrátko napadá hříšná leč logická myšlenka zrušit svou blížící se návštěvu Heinekenovy filiálky a pokračovat v překrásně rozpitém pivním odpoledni až do noci. Vítězí však pocit zodpovědnosti.

Pivovar Starobrno stojí přímo na rozlehlém Mendelově náměstí. V útulném pivovarském šenku to hučí, člověk nemá ani pocit, že se ocitl v teritoriu nizozemského pivního zločince. Prezentace se koná v prvním patře v menší hospůdce, které se ovšem neříká šalanda či salónek nýbrž anglicky Showroom. Byl jsem uvítán sympatickou referentkou a vyzván k usednutí ke stolu. Byl mi rovněž, vedle bohatého občerstvení nabídnut k ochutnání nový starobrněnský výrobek, který byl předmětem samotné prezentace – nepasterovaný 11°a 12°ležák.

Během zhruba patnácti minut nám sládek Petr Hauskrecht stručně vysvětlil princip nedávno instalovaného zařízení s názvem membránový filtr. Tato technologie je dle jeho slov mnohem šetrnější k pivu než klasická pasterizace, neboť teplotně neničí zdraví prospěšné látky – zejména polyfenoly a její přednosti se též projeví na výsledné chuti piva. Zařízení stálo 15 milionů Kč a firma si od něj slibuje zkvalitnění svých výrobků zejména v běžném sortimentu výčepního piva a 11°a 12°ležáků. Zároveň dochází i ke zkrácení expirační doby ze šesti na pouhé čtyři měsíce, což může být na jedné straně problém při obchodním styku s potravinovými řetězci (foodchains), na straně druhé se toto může stát neotřelým obchodním tahem určeným zejména sofistikovanější pivní veřejnosti, která zaujímá vůči přepasterovaným kleštěncům s nekonečnou záruční lhůtou čím dál nedůvěřivější stanovisko. Starobrno tedy sází na znovuobjevenou čerstvost svých produktů.

Petr Hauskrecht a membránový filtr (foceno mobilem)

I když jsem nikdy nepatřil do Fan klubu této značky, musím uznat, že jisté stopové prvky charakteristické chuti „piva dobré nálady“ zůstávají překvapivě zachovány již po několik dekád. Kupodivu mne neuráží ani druhý den otevřený lahváč. Chuť sice značně unifikovaná, ale přesto alespoň nějaká. Nicméně jedenáctka se zdá být naředěnou dvanáctkou. Na náš dotaz ohledně HGB - zda-li se ve Starobrnu vaří tzv. „napřesno“ (na přesno) nebo se používají brutálnější hágébéčkové metody nám nebylo jasně odpovězeno. Zřejmě posvátné know how.

Po stimulující diskusi ve které se vedle filtračního zařízení probíraly též metody čepování a teplota piva jsme měli možnost prohlédnout si drahý membránový filtr na vlastní oči. Provozní prostory pivovaru, který má v současnosti výstav 1,1 mil.hl připomínají kulisy z natáčení filmu Tajemství ocelového města nebo Vynález zkázy. Nemaje technického vzdělání uniklo mi nesporně mnoho zajímavých detailů, ale nemohu si pomoci. Pivovar vypadá jako velkokapacitní chemička, ve které dnes pracuje 108 lidí. Počet administrativních pracovníků, manažérů, podmanažérů či dealerů zůstal pro mne nezjištěn.

Byl to nakonec příjemný večer. Nevím kolik osob bylo původně pozváno, ale sešlo se nás tam nakonec asi jen deset. Po předloňské krušovické zkušenosti jsem očekával větší spářku, ale nemusíme každý den chlastat. Membránový filtr vypadá zajímavě a věřím, že pivu spíše pomůže než uškodí. Naštěstí v Brně (na rozdíl od mnohých jiných českých měst) platí, že nechutná-li nám místní produkt, můžeme si zajít na jiný. Závěrem podotýkám, že v tomto městě se v současnosti nalézají čtyři minipivovary a ani o jiné chutné značky tam není v žádném případě nouze. Brno je prostě zlatá loď!