Segal to myslí vážně

Jediná pivotéka byla přesunuta z centra města na průmyslovou periférii, proniknout do Ostravy se nedaří ani značkám z K- Brewery. Naštěstí v někdejším ocelovém srdci republiky žijí i lidé, kteří to s pivem myslí vážně a s jeho konzumenty dobře.

Jedním z nich je Josef Moškoř z Poruby, kterému pro jeho nápadnou podobu se slavným americkým akčním hercem Stevenem Seagalem přezdívají „Segal“. Přestože úspěšně podniká v knižním průmyslu, asi před 14 měsíci si pronajal někdejší Taxi bar na ostravském sídlišti Fifejdy 1. Malá paneláková hospůdka do jeho příchodu pouze obšťastňovala Ostravarem obyvatele nejbližšího sousedství, předtím se v nevábném objektu nalézal obchod s potravinami a holičství – kadeřnictví.

Segal, který získával zkušenosti v nedalekém Hobitu se rozhodl tuto situaci radikálně změnit. Hned zkraje jeho působení se objevila v Taxi baru třetí pípa se svijanským kvasničákem, zanedlouho též čtvrtá s pivem z Poličky. Již během pár měsíců se počet funkčních píp ustálil na plných šesti kusech. To je toho, ohrne nos občan hlavního města nebo moravské metropole. Nesmíme však zapomínat, že jsme pořád v průmyslové a pivně konzervativní Ostravě, kde místní patrioti stále nekriticky fandí Baníku i když padá z ligy a ostentativně se chlubí svými pracovními úspěchy.

Vedle 10° a 12° Ostravaru, který Segal z výšeuvedených důvodů zatím zrušit nemůže, z pivních kohoutů teče stabilně svijanská 13°, Polička 11°, 12° nebo černá 10°(rotace), tmavý Rohozec 13° a z šesté pípy tryská stále častěji mok z Krmelína a to nejčastěji v medové podobě. Příležitostně Segal zapojí i svůj mobilní výčep a tak počet píp stoupne na osm, což je bezesporu ostravský rekord minimálně od období První republiky.

Segal v práci

Místní pivopijové se nestačí divit, když se v jejich hospůdce vedle sebe objeví pivo Rohov, Rožnov a Rohozec.Před pár měsíci se U Segala vyskytoval též Krakonoš, avšak v tomto případě nastávaly potíže s kvalitou, což mne udivuje, neboť v okolí Trutnova bylo toto pivo vždy skvělé.Párkrát jsem zaregistroval i ležák záhadného původu s názvem Rubač (po dlouhém pátrání po tajuplném zaniklém pivovaru Wachsenberg z okresu Semily jsem se dozvěděl, že Rubače vaří uherskobrodský Janáček).

Z pivních chuťovek U Segala mne zaujaly dva druhy tvarůžků nakládaných buď ve světlém nebo tmavém pivu. Předminulou neděli dorazil Segal do své hospody až kolem šesté hodiny večerní. V jeho Escortu se nalézalo hned 7 (!) kegů plných kvalitního truňku. Tak následujících pár dní mohli obyvatelé sídliště i žízniví pocestní z okolí ochutnávat Svatovar z Lipníku, Svatováclavské z Olomouce či přerovského Námořníka, Admirála a dokonce i IPA.

Bohužel, osvícený výčepní musí zápolit i s mnohými problémy. Zpočátku to byla fluktuace a občasné nepoctivé jednání personálu. Je určitě vysilující každou novou pracovní sílu instruovat, že host si zaslouží čerstvé a chuťově nezávadné pivo a je třeba, zejména těsně po otevření šantánu alespoň trochu tekutiny z trubek vypustit do výlevky. Mimochodem to bývá i v dnešní době technické revoluce nešvar poměrně častý napříč naší vlastí. Posláním výčepníka není jen své hosty obšťastňovat, ale také je vychovávat. Tak mnozí bývalí ostravarští konzervativci dnes s chutí pijí Svijany, Poličku, Vyškov a neostýchají se degustovat ani další, do té doby pro ně neznámé pivní značky. Zřejmě jsou si vědomi zlatého Segalova hesla: „Řekni mi co piješ a já ti řeknu jestli nejsi chuj!“