Pivní Pohoda

Podobnou situaci jsem letos zažil na Pohodě, ve slovenském Trenčíně, která je někdy do médií prezentována také jako festival Zlatý Bažant (o fenoménu pohlcování nejrůznějších akcí velkými korporacemi píše například Naomi Kleinová v knize Bez loga. Značky už prostě nechtějí být jen součástí něčeho – chtějí být NĚČÍM, akcí samotnou, podobně, jako třeba u sportu – Gambrinus liga, nebo Tipsport extraliga. Ale to je téma na jiný článek...).

Pivo z pivovaru Zlatý Bažant, spadajícího pod nadnárodní značku Heineken, najdete nejen u mnoha píp v areálu festivalu (při třicetitisícové návštěvnosti se tu kupodivu téměř netvořily fronty), tak u všech přítomných stánkařů. Jiné pivo tu prostě neseženete. Vzhledem k tomu, že Zlatý Bažant svou nepříjemně nasládlou chutí připomíná Staropramen, není moc o co stát.

Pohoda 2011 - Zlatý Bažant citrónový radler. Zdroj: web pivovaru

To, co mě na festivalu překvapilo, byl neuvěřitelný úspěch novinky pivovaru Zlatý Bažant – citrónového Radlera! Zatímco na točené pivo stálo před vámi ve frontě maximálně pět lidí (na nealko to bylo zcela bez fronty), u točeného Radlera stálo vždy lidí nejméně dvacet. Pravda, točeného Radlera nabízelo mnohem méně stánků, než běžnou desítku. U výčepních stanů, kde Radlera prodávali v plechovce, bylo jednu chvíli dokonce vyprodáno!

Důvodů bude několik. Jednak je Radler na Slovensku podobná novinka jako Staropramen Lemon u nás (až mi překvapilo, jak to mají oba pivovary, ač nespadají do stejné skupiny načasované). Dalším důvodem je chuť: zatímco u piva je výrazná (jak jsem psal, v případě Bažanta nepříjemně), u Radlera ji překryje citrónová příměs, a tak člověk pije spíše citronádu s lehkou hořkostí a menším objemem cukru. V parnech, jaké na Pohodě vládly, takový nápoj občerství víc než pivo. Sám si dám mnohem raději Staropramen Lemon než jakýkoliv jiný Staropramen. Řekl bych, že to byl od Bažanta dobrý krok, prezentovat Radlera právě na největším hudebním festivalu na Slovensku (nebo lépe: v bývalém Československu).

Pohoda 2011 - koncert. Zdroj: Internet

A ještě pár dalších překvapení z Pohody. Tak třeba to, že areálem neustále procházelo několik mladíků, kteří měli v batohu na zádech malý soudek a kelímky, a na požádání vám kdekoliv natočili. Cena piva byla také překvapivě nízká: 1,20 eura, tedy asi 30 korun za půllitr (stejně stálo i nealko a Radler). A skvělým nápadem bylo také to, že u stánků se nesměl prodávat tvrdý alkohol. I když člověk tu a tam na nějakého spícího opilce narazil, byla to spíš výjimka. Přesto je asi snem každého pivně-hudebního fanouška, aby si kromě koncertů mohl na festivalu vybrat i pivo, které bude pít.

Jiří G. Růžička

Autor je redaktorem A2 kulturního čtrnáctideníku.