O pivu a o životě

V českém prostředí k pivu odedávna patřily debaty o čemkoliv. Je to nápoj společenský, není tedy divu, že se nad ním vedou rozhovory o všem možném, politikou a sportem počínaje a hlubokým filozofováním o smyslu života konče. Ať už na úrovni vysoce odborné (váženými členy známých a v literatuře dobře zachycených stolních společností byli a jsou význační umělci, vědci a další velikáni) nebo ryze amatérské. Vášeň, zaujetí a často až divoká verva jsou vlastní oběma. Někteří sociologové a spisovatelé tuto roli piva a hospodských hovorů nad ním vysoko vyzdvihují a o jejich blahodárném vlivu na českou společnost popsali mnoho stránek. Jiní jsou naopak silně skeptičtí a soudí, že hospodské tlachání souvisí i s těmi méně působivými stránkami české povahy, od slov nad půllitrem pronesených bylo a je k činům často velmi daleko a kdyby se míň vysedávalo ve výčepu a víc dělalo, bylo by lépe.

S nástupem internetu se část pivních debat přenesla i tam. Vznikly specializované servery jako je tento, které přináší novinky i osobní zážitky čtenářů s pivem. V takových článcích se autor většinou nevyhne aspoň letmým zmínkám také o jiných věcech. Není to nepochopitelné. Pivo se nevznáší ve vakuu, je naopak úplně přirozenou součástí našeho každodenního světa, který má spoustu aspektů. Článek, který by byl striktně a jenom o pivu, by asi zajímavý nebyl. Pivo, to je život sám - snad mě za tohle lehce patetické vyznání nikdo nebude kamenovat, ale vážně si to myslím. S mimopivními tématy je ovšem potíž. Někdy se stane, že autor uvede nesprávná fakta, ať už opomenutím, nebo z neznalosti. Jindy uvede osobní názor, který z různých důvodů čtenář nesdílí.

A nastává diskuse. V ní se obvykle najde někdo, kdo na faktickou chybu poukáže a uvede ji na pravou míru. Marná sláva, většina čtenářů pivních serverů nejsou pivovarští, jejich odbornost je většinou úplně jinde. Pokud se tak autor sekne v historickém datu, technickém detailu nebo nějaké geografické souvislosti, najde se většinou někdo, kdo ho opraví. Pokud to udělá slušnou formou a autor není chronický ješita, je za takové upřesnění jenom rád.

Ošidnější je ovšem sféra osobních názorů, zvlášť když jsou tyto názory prezentovány jako objektivní skutečnosti ve stylu míchání pojmů a dojmů. Pokud někdo označí pivo za „zvráceně hořké“ či nově vydávaný pivní časopis po prvním čísle za „sračkový“, těžko je to názor, který debatu obohatí a který lze brát vážně. Když se navíc tentýž diskutující předtím svým všeználkovstvím opakovaně zesměšnil do té míry, že jeden ze čtenářů neváhal sestavit z jeho šplechtů celý článek, vkrádá se pocit trapnosti, dobrá předsevzetí jdou stranou a o nějaké to silnější slůvko není nouze.

Podobným výstřelkům lze do určité míry předejít kvalitním moderováním diskuse. Moderátorská role je velmi ošemetná a k nařčení z ovlivňování diskuse nebo dokonce cenzury není nikdy daleko. Jenže co dělat, když si webmaster podobného exota na svých stránkách hýčká, ať už kvůli zvyšování čtenosti nebo proto, že s jeho názory ve skutečnosti souhlasí, jen to nechce otevřeně přiznat? A z pohodlnosti se jakéhokoliv moderování dopředu vzdá? Výsledkem jsou jak dlouhodobě otravné spamy, tak některé zcela neuvěřitelné mimopivní projevy ze řetězu utržených diskutujících.

Tyhle úvahy ve mně zrály už nějaký čas, definitivním impulzem k jejich sepsání byl článek o pivním speciálu Buqičák a následná diskuse na Pivním infu, v současnosti zřejmě nejčtenějším a nejaktuálnějším českém pivním serveru. Pro sebe jsem z té poměrně ostré názorové přestřelky, kterou rozpoutal sám autor článku dvěma odstavci zcela nepivními, ale zato velmi osobními a u něj neobvykle otevřenými, získal několik poznatků:

-          Určité názory nelze držet pod pokličkou donekonečna, dřív nebo později je jejich nositel projeví.

-          Znepokojivě vysoké procento lidí z textu čte to, co číst chce, nikoliv nutně to, co je tam skutečně napsáno.

-          Vždycky se najde dost těch, kteří budou důsledně volat po tom, aby se debatovalo jen a jen o pivu, navzdory tomu, že původní článek často zdaleka jen o pivu nebyl.

-          V rámci komunity mnozí podporují bezmyšlenkovitě naprosto cokoliv, co napíše jejich virtuální kamarád.

-          Tak jako si lidé hýčkají své virtuální kamarády, jsou schopni stejně neobjektivně kritizovat diskutující, kteří jim v jiném kontextu nepadli do oka, bez ohledu na kontext aktuální.

-          Tak jako existuje v každé době hlavní názorový proud, u některých lidí existuje zároveň neodolatelná touha být mu za každou cenu v opozici a spiklenecky dávat najevo, že oni vědí své a kdo to nevidí stejně, je idiot.

-          I v 21. století je zhusta k vidění zplošťující paušalizace zarážejícího rozsahu. Lidem určité etnicity, náboženského vyznání, sexuální orientace nebo místa původu jsou šmahem připisovány určité obecné vlastnosti. „Rusáci/cikáni/teplouši/Pražáci jsou takoví a takoví, takže...“

-          Člověk, který není za svoje extrémní a za hranice dobrého vkusu jdoucí šplechty soustavně kritizován, je schopen po čase veřejně prezentovat až neuvěřitelné hovadiny. Ani za ty největší nesmysly ho ovšem jeho názorový souputník většinou nezkritizuje.

-          Oblíbenou formulací, uvozující nějakou osobní invektivu, je „Nehodlám s Tebou nijak diskutovat, ale ...“. Z nějakého důvodu má tato formulace na jedné straně umožnit autorovi napsat svoje, na druhé straně zabránit osočenému jakkoliv na to reagovat.

Co s tím? Babo, raď. Nebo i kdokoliv jiný. Sám za sebe musím říct, že i nadále budu diskutovat vždycky o celém obsahu článku, ne jen o tom pivním. Pokud k němu budu mít co říct. Na názor, který považuju za urážlivý, vždycky zareaguju, chybnou informaci rád uvedu na pravou míru, pokud ji poznám. Člověk by neměl být pohodlný, i když tím diskuse bobtná a rozbíhá se do mnoha postranních cestiček. Život taky není jednoduchý a ani to pivo není (naštěstí) jen jedno jediné :-)