Kostelecké mlsání

Zatímco na akcích středních a malých pivovarů jsem vařený chmelený, setkání tohoto typu bylo pro mne premiérou, nepočítám-li ovšem loňské Hukvaldy, kde jsem však spíše působil jako principál divadla Hobit, které tam uvedlo pivní muzikál „Únos Heinekena“.

Hned zrána, kdy jsem nadšeně usrkával 100% místní kvasničák a jeho dalšího příbuzného ze Sv. Kopečku jsem byl organizátorem Petrem Měrkou určen jako jeden z členů tříčlenné degustační komise. Původně nás mělo být více, ovšem na účast dalších potenciálních kolegů měly vliv pracovní a zdavotní důvody. Doprovodný program obsahoval zajímavé přednášky odborníků o odborné degustaci, druzích sladů apod., hlavním bodem byla ovšem samotná prezentace jednotlivých vzorků.

Prezenční listina čítala pár desítek soutěžících, proto tato vesměs příjemná činnost trvala s přestávkami několik hodin. Jednotliví homebrewáři vždy stručně představili svůj výrobek, nabídli jej k degustaci komisi a zbytek skleněné či PET láhve byl pak ponechán k dispozici zúčastněné veřejnosti. Prvních zhruba 25 vzorků byla pohoda i dobrodružství současně. Okoštoval jsem pro mne exotická pivka z míst, u kterých jsem často ani nedokázal určit jejich přesnější geografickou polohu. Usrkával jsem ležáky, ale, různé hybridy, weizeny bez pšenice i silné speciály s obsahem zahraničních chmelů (Hallertau, Fuggles) i neobvyklých kvasnicových kmenů.

Velice mne nadchla výčepní piva z Krnova nebo šumperská medová desítka, zaujaly mne nakuřované Rauchbiery někdy s kouřem v 2. plánu, jindy s příchutí vyvařovaného uzeného žebra. Rád bych se pustil do bohapusté konzumace, ale jako porotce jsem měl svou zodpovědnost. V přestávkách jsem disciplinovaně popíjel čistou neperlivou vodu a zajídal to sousty suchého chleba. V záplavě dalších vzorků bylo čím dál těžší se orientovat. Někteří vařiči měli v soutěži zaregistrováno více samplů, tak chuťové pohárky dostávaly zabrat. Jak jsem si ověřil u odborníků, nejvíce receptorů na vnímání hořké chuti se nachází až při kořeni jazyka, proto se degustované vzorky nevyplivují nýbrž spořádaně polykají. Průměrně jsem pozřel od každého výrobku cca 0,5 dcl, někdy ovšem méně.

Soutěžní vzorky Foto Jan Salaba

Chutnaly mi některé značky z Krnova, Šídlova piva z Milešovic, speciály ze slovenské Skalice, Českého Těšína, Bohumína i pivo z ostravského kuchyňského pivovárku Šušťur. Mohu říci, že v záplavě neuvěřitelných 59 samplů u mne chuťově naprosto propadlo jen opravdu pár. Vedle Slováků, byl přítomen také mladý Belgičan a v neposlední řadě i dva kyperští studenti, kteří prezentovali pod názvem Dvojčata několik svých velice nápaditých moků.

Oficiální akce byla ukončena až po 17 hodině a následovala volná zábava. Očekával jsem, že budu po náročném dni chuťově i fyzicky vyčerpán, ale již při zpáteční cestě jsem ve vlaku s kolegou aktivně dorážel některé zbytky z ukořistěných PET lahví.

Ocenění domácí pivovarníci:
Jiří Salaba za pivo Zahradník 8°
Jiří Maks za medové pivo 10%
Libor Antálek za tmavou 14°
Skalický domácí minipivovar Vintoperk za Rauch 14°

Ocenění domovarníci. Foto Jan Salaba

Speciální cenu obdrželi bratři Christos + Alex Alexiou známí jako Dvojice (Dvojčata) za zásluhy o rozvoj kostelecko – kyperských pivních vztahů a za trvalou vysokou kvalitu jejich piv.

PS: Bohatá fotogalerie je ke zkouknutí ZDE