Pivovar a muzeum Cardinal ve Fribourgu – mračna se stahují

Je všeobecně známou věcí, že ve Švýcarsku se mluví čtyřmi různými jazyky. Když pomineme italštinu, omezenou na jižní kantony a rétorománštinu, která je něčím mezi živým jazykem a státem chráněnou památkou, zbývá nám dominantní němčina a francouzština. Jazykový předěl mezi nimi Švýcaři s oblibou nazývají Röstigraben, tedy jakýsi příkop, na jehož jedné straně se připravují restované brambory Rösti a mluví se německy, na druhé straně nikoho restovat brambory ani nenapadne a mluví se tam francouzsky. Pokud chcete zažít Röstigraben v praxi, navštivte Fribourg. Anebo Freiburg? Hlavní město stejnojmenného kantonu v západním Švýcarsku roztíná vedví hluboký zářez řeky Sarine. Na jejím západním břehu se mluví francouzsky, na východním německy. Francouzsky hovořící obyvatelé převažují, přestože celostátně, a také ve většině okolních městeček, je tomu naopak. Dispozice města na vysokých březích řeky vytváří spoustu půvabných scenérií, dělá z Fribourgu překrásné místo a také vybízí k neobvyklým dopravním řešením. A tak zmíněné scenérie můžete obdivovat z lanovky, která vyráží každých šest minut, spojuje dolní část města s horní a pohání ji přitom odpadní voda!

Rekonstrukce!

Já se vydal do Fribourgu mimo jiné i kvůli místnímu restauračnímu pivovárku. Brasserie Artisanale de Fribourg se těší velmi dobré pověsti a malebná poloha s uličce starého města rue de la Samaritaine dávala příslib krásného zážitku. Jenže ouha! Ačkoliv nepříliš informativní webová stránka pivovárku se o ničem podobném slůvkem nezmiňovala, na dotyčné adrese mě čekal strohý nápis na výloze o probíhající rekonstrukci, což pohled za sklo na složený stavební materiál jen potvrzoval. To byla rána pod pás. Před zavřeným pivovarem, ve kterém běhají sem a tam zedníci, jsem už několikrát stál. Londýnský Mash ani berlínský Aschinger mi pak už nikdy žádného piva napít nedaly, protože je ti zedníci přestavěli na něco úplně jiného. V případě fribourgského minipivovárku tohle naštěstí neplatí, rekonstrukce zdárně proběhla a pivo se tam vaří dodnes. Třeba ho ještě někdy ochutnám.

Současný Cardinal

Takhle ale bylo třeba poohlédnout se po novém cíli. Plán B nebyl ovšem nijak složitý. Mohutná silueta průmyslového pivovaru Cardinal s baterií cylindrokónických tanků hned u železniční trati mě vítala už při vjezdu na fribourgské nádraží. V pivovarském areálu se nachází i muzeum, které je přístupné vždycky v úterý a ve čtvrtek odpoledne. Konečně trochu štěstí, bylo totiž zrovna úterý. A tak jsem pivovárek malý vyměnil za pivovar velký a vyrazil zpátky k nádraží. Od něj je to k pivovaru ještě příjemná několikaminutová procházka podél trati. A konečně jsem stanul v pokladně muzea a po zaplacení vstupného ve výši deseti švýcarských franků vešel.

Info panel

Cardinal patří mezi pivovary s úctyhodnou tradicí, která sahá až do roku 1789. Své současné, poněkud klerikální jméno získal ale až o sto a jeden rok později, v roce 1890 a skutečně souvisí s církví. U příležitosti tohoročního papežského jmenování fribourgského biskupa Monsignora Gasparda Mermilloda kardinálem pivovar uvařil speciální slavnostní várku silného piva, jehož jméno se nabízelo samo: Cardinal. Pivo se setkalo s ohromným úspěchem a jméno si následně přisvojil celý pivovar. Zůstalo mu dodnes. V roce 1904 byla výroba přesunuta na nynější místo, jehož výhodná poloha s napojením na železnici sehrála důležitou roli v expanzi po celém Švýcarsku. Když se v sedmdesátých letech stal pivovar členem holdingu Sibra, byl jedním z nejvýkonnějších pivovarských provozů v celé zemi. Výčet dalších událostí novodobé historie už tak veselý není a u seznamu uzavřených pivovarů celé skupiny si člověk musí povzdechnout, je jich slušná řádka. Mimo jiné i druhý pivovar ve městě, Brasserie Beauregard, který svou více než stoletou historii dopsal v roce 1985. Samotný Cardinal měl namále v roce 1996, kdy už byl ve stáji pivovarského koncernu Feldschlösschen. Bylo rozhodnuto o skončení výroby, ale tento plán se setkal s tak rozhodným odporem místních, že vedení holdingu ho zase stáhlo. V roce 2000 pak pivovar přešel i s celou skupinou Feldschlösschen do vlastnictví Carlsbergu, ve kterém se nachází dodnes.

Varna

Celou tuhle historii jsem našel v muzejní expozici a spolu s ní nepřeberné množství zajímavých exponátů, které v několika sálech představily postup výroby piva i jeho tradici u Cardinala. I když se sbírka nespoléhá nijak zvlášť na moderní multimédia a je pojata více méně docela tradičně, působí velmi přehledně a zajímavě. Anebo možná právě proto. Některé exponáty mluví samy za sebe a nad sbírkou starých reklamních plakátů z období „belle epoque“ zaplesá srdce každého fandy užitého výtvarného umění. Součástí vstupného je kromě prohlídky muzea také konzumace jednoho malého piva ve stylovém „bistrotu“, a tak jsem byl poté, co jsem prošel všechna zákoutí expozice a nafotil krásné exponáty, ochotným výčepním uveden za stůl a záhy mi už s profesionálním úsměvem nesl ve sklínce na nožce Cardinal Lager. Druhou volbou bylo už jen nealkoholické pivo, což mě trochu mrzelo, protože místní variantu světlého ležáku jsem mohl ochutnat kdekoliv jinde a v sortimentu pivovaru jsou i zajímavější položky. Bylo nicméně vidět, že výčepní je zvědav na můj názor a moje zdvořile kladné hodnocení – ono to pivo v podstatě není špatné, jen velmi obvyklé a zaměnitelné – ho potěšilo. Jelikož jsem byl v celém muzeu jediným a ten den prvním návštěvníkem, naznačil mi výmluvně, že kvóta jednoho piva je spíš orientační, takže za chvíli jsem si pochutnával na druhém a ke třetímu už se mnou přisednul i s paní z pokladny a slečnou z krámku se suvenýry. Živě se zajímali, odkud jsem, jak jsem se o muzeu dověděl a jak se mi líbí Fribourg. Náš rozhovor se odehrával v příjemné atmosféře přátelského porozumění, i když jazykově to z mé strany byla směs polozapomenuté školní němčiny a ryzí francouzské improvizace. Ještě jsem utratil pár franků za několik suvenýrů ze zdejší velmi vkusné a bohaté kolekce a s příjemným pocitem jsem se s pivovarským muzeem Cardinalu rozloučil. Jeho návštěvu můžu s klidným svědomím každému jenom doporučit.

Expozice lahví

Tenhle pohodový a příjemný zážitek má bohužel nepříjemnou pointu. Poslední srpnový den minulého roku oznámila mateřská firma Carlsberg, že plánuje pivovar Cardinal ve Fribourgu uzavřít a značku nadále vyrábět pouze v pivovaru Rheinfelden u Basileje. A důvod? Co byste od nadnárodního giganta čekali? Optimalizace produkce. Jak odporně mi tahle manažerská fráze zní. Pokaždé se za ní skrývá arogance, neúcta k tradici, hrabivost. Pánové z dánské velkovýrobny sice zcela jistě nevaří „pravděpodobně nejlepší pivo na světě“, jak už roky hlásá jejich nadutý reklamní slogan, zato neváhají dělat i bolestná rozhodnutí – pokud budou bolet někoho jiného. A tak už podruhé během posledních patnácti let visí osud Cardinalu na vlásku.

Cardinal 1934

Plán Carlsbergu vyvolal i tentokrát mezi zaměstnanci pivovaru a fribourgskou veřejností zděšení a rozhořčený odpor. Hned čtyři dny po jeho zveřejnění se sešlo na demonstraci přes 3 000 odpůrců, protesty pokračovaly po celý podzim. Politici levice i pravice ve vzácné shodě mluvili o arogantní snaze zničit dlouholetou tradici a nedílnou součást města, zástupci odborů se snažili hledat cestu, jak výrobu ve Fribourgu zachovat. Jak všechno dopadne, není v tuhle chvíli jasné, ale podobné příběhy píšou hrabivé nadnárodní pivovarské giganty po celém světě a jen málokdy mají šťastný konec. Zatím je pivovarské muzeum Cardinal ještě pořád v seznamu fribourgských pamětihodností a turistických lákadel. Ale pokud budete mít tu možnost, s jeho návštěvou neotálejte. Bojím se, že podruhé už fribourgští a s nimi všichni ostatní příznivci Cardinalu svůj boj Davida s Goliášem nemusí vyhrát.