Vratislav

Koupil jsem si po delší době pro ochutnání láhev ležáku Vratislav a přimělo mě to k drobnému zamyšlení. Čím je vlastně dnešní Vratislav?

Chuťová paměť je prý dost krátká. Dobrá, nebudu tedy psát, že si pamatuji, jak původní Vratislav chutnával. Ale docela dobře si vybavuji pocit z chuti původního „Vráti“. Velmi slušné pití. To bylo ještě v dobách, kdy vratislavický pivovar byl sice pivovarem regionálním, ale dost velkým, s ročními výstavy kolem 400 000 hl. Velikostně i místním ukotvením něco jako tehdejší Ostravar. A patřil pod něj i pivovar ve Svijanech, produkující tehdy víceméně neznámé čistě regionální pivo. S lidskou tváří na etiketě, jestli si vzpomínáte.

To bylo překvapení, když v roce 1998 Bass (tehdejší majitel Staropramene) z ničeho nic existenci vratislavického pivovaru utnul! Na Liberecku byl pak dál v prodeji Vratislav, ovšem už jen v 10 a 11% světlé verzi (pokud si to dobře pamatuji) a původem z Prahy. Dlužno dodat, že zpočátku byl pražský Vratislav poměrně chutný a toho původního Vratislava z Vratislavic chutí alespoň připomínal. To už však dávno není pravda.

Naštěstí byla existence pivovaru jen přerušena (tedy interrupce v pravém slova smyslu, Staropramenáči si to tehdy určitě představovali jinak) a dnes opět vaří, kvasí, nechává uležet a vystavuje velmi chutné pivo jménem Konrad. Čímž se ale Vratislav stává poněkud nadbytečným. Desítka Vratislav zmizela, ležák se chvíli jmenoval „ Vratislav Premier“, což asi mělo připomínat dvanáctku z předchozího života vratislavického pivovaru. Postupně se vytrácející chuť Vratislava nakonec taky někam zmizela. Vratislav završil přechod z piva na značku. Jenže, jaká je to dnes značka, či ještě lépe brand?

Připadá mi takový jaksi neukotvený. Dnes má snad každé z piv velkých producentů definovánu svou cílovou skupinu spotřebitelů, na kterou pak směřuje svůj marketing. Něco hodně levného (Primus, Klasik), něco levného (Braník), nějakou střední třídu (Kozel), nějakou extratřídu pro náročné (Pilsner Urquell, Stella Artois), něco pro správný kluky (Gambrinus, Staropramen), něco regionálního (Radegast, Ostravar). Asi to tak musí být, pokud pivo neprodáváte hlavně kolem komína.

Koho ale dnes chce Staropramen oslovit svým Vratislavem? Že by Liberečáky, kterým pro dobrý pocit stačí pohled na nápis Vratislav, neboť stejnojmenné pivo celý život pili? Nebo je vařen pro hospodské, kteří se ještě za fungování vratislavického pivovaru upsali k odběru Vratislava, aby po jeho uzavření zjistili (věřím, že leckdy s hrůzou), že teď musí brát něco z Prahy? Tu a tam je toto pivo k dostání po celém Česku, za vcelku přijatelnou cenu, ale nějak jsem nezaznamenal žádný pokus o propagaci. Prostě jakýsi ležák Vratislav, neukotvený ani lokálně, ani necílící na konkrétní skupinu konzumentů. Existuje nejspíš ze setrvačnosti. Nesnaží se oslovit kutily, cool týpky ani bezdomovce. Jen tam tak stojí v krámě a čeká. Ostatně, mezi značkami společnosti Pivovary Staropramen je spolu s Měšťanem v kategorii „ostatní značky“. Memento neúspěšného pokusu o likvidaci jednoho pivovaru.

Pokud by to někoho zajímalo, na začátku zmiňovaný vzorek Vratislava mi nechutnal. Ani trochu.