Radegast v kvasnicové verzi

Této značce si sice již dlouhou dobu cíleně vyhýbám, tentokrát mne však reklama zaujala. Co takhle jeden či dva kusy tohoto vehementně propagovaného zázraku ochutnat?

Nepasterovaná verze Radegastu 12°sice ničím neoslnila, ale byla alespoň k pití a kvasničák na Dni Radegastu v roce 2006 mi kupodivu docela chutnal. Uvidíme tedy jak si nošovičtí poradili s nefiltrovaným pivem, které je určeno pro běžnou distribuci.

Má volba padla na pivnici Alvi v Ostravě Přívoze kde jsem nikdy před tím nebyl. Hospoda byla tou správnou trojkou až čtyřkou jako kdysi s nezbytnými dělnickými kádry u rozviklaných stolů, mladou, ale lehce vyžilou servírkou ve vyzývavém úboru a hlavně s nedýchatelným vzduchem přesyceným cigaretovým kouřem.

Objednaný nefiltr za 26 Kč jsem obdržel během relativně krátké doby. První co mne znejistilo byla nápadně čirá barva, která žádný inzerovaný kvasničák neindikovala. Mok byl načepován do půllitru, který se lišil od běžných pivních sklenic používaných v lokále, jinak však na první pohled skoro stejná barva jako filtrovaná 12°. Neoslovila mne ani poněkud prázdná chuť, která naprosto evokovala příchuť onoho piva v posledních cca 15 letech. Restriktovaná hořkost, absence sladovo-chmelových tónů a excesivní obsah CO2, což však bylo možná způsobeno přímo čepovacím procesem. Když jsem se blížil ke dnu půllitru, na pár vteřin podráždil mé příslušné buňky povzbudivý chuťový vjem, který však brzy bez náhrady odezněl a nepodařilo se mi jej znovu navodit ani dalším půllitrem.

Při svém degustačním zklamání jsem se však pozastavil nad mnohem důležitější věcí. Všimli jste si jak se v posledních několika letech snaží zahraniční chemičky působící na našem území snaží vetřít do přízně českého pivaře? Plzeň a Nošovice vaří o něco pitelnější kvasničáky a speciály, heinekenovské Krušovice si sypou příslovečný popel na hlavu, povolávají zpět do svých řad dávno propuštěné sládky a snaží se zpacifikovat největší antikrušovické rebely. Současní giganti, kteří řádně zplundrovaly českou pivní scénu si hrají najednou na puristy a pod bojovým heslem Za čisté české pivo brojí proti používání potravinové přísady tetrahop, jejíž název spíše připomíná vitamínové krmivo pro akvarijní ryby.

Co se děje? Podíváme-li se na nejčerstvější českou pivní mapu shledáme, že skoro každý měsíc vznikají na našem území nové mini (a dokonce i průmyslové regionální) pivovary, produkce těchto svatostánků se dostává prozatím alespoň do velkých měst (s čestnou vyjímkou Ostravy) a hlavně tradičně silným monopolním hráčům na českém trhu po mnoha letech počíná klesat výstav. Krygl trpělivosti těžce zkoušeného českého konzumenta zřejmě pomalu přetéká. Proto je třeba se odít do lidového historického či obrozeneckého úboru a plácat staletími ověřené obecné bláboly o rodinném stříbře a poctivém tradičně dobrém českém pivu, které, jak většina z nás dobře ví, ve svých současných podmínkách nejsou tyto nadnárodní koncerny schopny uvařit.

Tento proces má však zajisté i svá pozitiva: některé značky se začaly vyrábět v nefiltrovaných či alespoň nepasterovaných verzích, náš trh byl obohacen o některá zajímavá piva ze zahraničí (samozřejmě nemám na mysli Heineken či Stellu Artois), v zakázaném výčepu společnosti SAB Miller si vedle minerálky můžeme naštěstí dopřát též několik verzí hutného plzeňského Mastera a černá krušovická desítka se z koncentrované melasy, která byla použitelná ve zdravotnictví k měření glykemické křivky změnila v celku poživatelný nápoj. Ještě aby pivovary zlikvidovaly cékáčka, pasterizační linky a dosahovaly maximálního výstavu 100 000 hl, aby daly prostor dalším provozovnám. Toto je však přání z říše sci-fi, v reálném světě nás – poctivé pivaře čeká jen dlouhodobá mravenčí práce a nelítostný boj.