Pivo v kraji ekologického zločinu

Tramvajová linka míjí šachty, chemičky a rafinérie. Po trase nejméně 10 varování: Svítí-li červené světlo vypněte motor a nekuřte! Tramvaj zajíždí do překvapivě klidného městečka Litvínov. Géčko, Budvar, Zlatopramen, Louny nevařené v Lounech. Tady ani nemá cenu vystoupit. Nad Mostem hrad Hněvín, ale ani ten není původní. Všechno je tady studené, falešné a kontaminované.

První zmínky o mosteckém pivovarnictví pocházejí už z roku 1273. Nová éra tohoto průmyslového odvětví byla v Mostě zahájena roku 1976 kdy byl uveden do provozu v té době jeden z nejmodernějších českých pivovarů Most-Sedlec.Ten však počátkem 90.let splynul s firmou Radegast a.s. a po několika nejistých letech ukončil svou činnost.

Varna

Nový mostecký minipivovar Kahan je vybudován v objektu bývalého kina Kosmos v těsném sousedství gambrinusového výčepu a nezbytné herny. V betonové džungli by jej tam nikdo snad ani nehledal, bezútěšné bloudění městem kde je odevšad všude daleko však trpělivého pivaře nakonec odmění pozitivním pivním zážitkem. Interiér Kahanu útulný, na čepu stejnojmenný ležák světlý, polotmavý a tmavý. Dle informací z první ruky od pana sládka mají všechna piva kolem 12,8° a obsah alkoholu lehce nad 5%. Slad i chmel z nedalekého Žatce, pro výrobu příležitostných speciálů jako je pšeničňák či rauchbier je používáno i sladů německých. Přestože je objednané pivo naservírováno v takřka rekordním čase, na první pohled upoutá hustá a stabilní pěna.

Výčep

Světlý ležák má nádhernou barvu červeného zlata, jeho polotmavý kolega zase disponuje odstínem ušlechtilé mědi. V chuti světlého piva je trochu „hadr“ - specifická směs kvasnicové a sladové příchuti, chuť polotmavého je mramorově zakulacena s přírodním prvoplánovým dozníváním. V černém ležáku je dost cítit karamel (v poslední době dávám spíše přednost kávové či čokoládové příchuti), naštěstí není toto pivo nepřiměřeně sladké. Kuchyně v Kahanu funguje překvapivě až od 17 hodin, při objednávce se mne obsluhující číšník otázal na aktuální časové údaj jelikož zřejmě nevlastnil osobní časoměřič. Podnik se zdá být i přes poměrně krátkou dobu své existence ve městě populární a hojně navštěvovaný. Při mé inspekční návštěvě se v interiéru nacházela početná skupina sběratelů pivních etiket, která si rovněž objednala exkurzi po provozních prostorách pivovárku.

Na pánském WC překvapí a zároveň potěší záplava řezů z citrusového ovoce přímo uvnitř nerezového žlabu.

Pisoár

Doufejme, že v budoucnosti se bude v Mostě a okolí ozývat namísto hornického Zdař bůh spíše pivovarnické Dej bůh šěstí!