Ghana

Ghana je považována za nejdynamičtější a nejstabilnější zemi západní Afriky a toto pozitivní hodnocení si po staletích útlaku,válek a politických převratů určitě zaslouží.Po zhruba třicetileté vládě leteckého plukovníka Rawlinga má dnes civilní vládu a prezidenta s domnělým slovenským původem, protože se jmenuje Kufuor.

V Ghaně je po celý rok horko a sníh znají místní obyvatelé pouze z kina a televize.Krajina je mírně zvlněná s bujnou vegetací.Země je též plná těch nejzáludnějších tropických chorob včetně cholery, žluté zimnice a tradiční malárie.Pisklavý bzukot rozpitého komára v bezprostřední blízkosti rozmazleného turisty věští nesporné nebezpečí,neboť onen hmyz spolehlivě přenáší chorobu, která ač po několika dnech vyléčená se periodicky vrací po mnoho let a postiženému ještě dlouho připomíná jeho africké dobrodružství.

V Ghaně dle statistik je údajně zhruba polovina občanů křesťanské víry a zhruba 15% muslimů.Další skupiny obyvatel dodnes dávají přednost tradičním náboženstvím – především nejrůznějším formám animismu.Společnost je poměrně tolerantní,proto se v ní daří i alkoholu,především pivu.Krom světových pivních značek, které je možno na ghanském trhu nalézt se v oblasti vyskytuje i jistá část tuzemských sladových výrobků.

Pivo vaří v Ghaně oficiálně dvě,s největší pravděpodobností nadnárodní společnosti:Ghana Breweries Ltd.a Accra Breweries Ltd.Z jejich sortimentu je možno se v regionu setkat s chuťově neutrálním ležákem Star a dalšími dvěmi velice podobnými pivy ABC a Gulder.Z šedivé řady poněkud vystupuje pivo Club,které se v koloniální Ghaně vaří již od roku 1931.Dá se v něm vysledovat i jistá zajímavá chuť, která však v českém prostředí v kontrastu s domácími produkty připomíná trošku spálenou gumu.

Fermentační proces provází ghanské občany všude v běžném životě, neboť i ghanské národní jídlo fufu se vaří z nakvašené drcené kasavy.

Ve větších městech se i čepuje a hospody jsou útulné.Jelikož snad žádný běloch není majitelem ghanského občanství, našinec je na ulici či v restauraci nápadný na krátký první pohled.Místní domorodci jsou přátelští a přestože je v Ghaně oficiálním jazykem angličtina, hovoří spolu asi 75 lokálními dialekty z nichž nejrozšířenějšími jsou Ga,Fancy,Akan a na severu Hausa.Na turistu hledí jako na mobilní bankomat,ale jsou velice slušní a snad jen s vyjímkou všudypřítomných žebráků a prodavačů suvenýrů si přímo o peníze neříkají.Spíše žadoní o oficiální pozvání na evropský kontinent,což je pro ně – potomky starých ašantských obchodníků cíl s dlouhodobějším záměrem.Ačkoliv jsou v hospodách u misek fufu či palavy a půllitrů s točeným clubem dobrými a veselými kumpány, člověk by si měl takovéto altruistické dobrodiní, z důvodů restriktivní emigrační politiky, dobře rozmyslet.

Protože je pivo v zemi s průměrným měsíčním příjmem kolem 80 dolarů docela drahé,vaří si jej místní pivaři po vzoru staletých tradic i doma.Takovýto produkt se nazývá „pito“ a výrábí se z rozdrceného prosa nebo kukuřice,která se následně vaří a pak se nechá spontánně zakvasit.Různorodé baktérie v tropickém ovzduší dokáží divy.Nápoj, povětšinou prodáván v PET lahvích je nepříjemně nakyslý a voní po vývaru ze starých onucí.Je však neškodný a jelikož způsobuje dočasnou enormní hyperaktivitu všech lidských střev snad krom slepého,může být v malých dávkách dokonce zdravý.