Ohlédnutí za rokem 2009

Kde začít? Nejspíš u Heinekenu. Heineken se totiž loni konečně i u nás začal chovat jako Heineken. Mamut uznává jen bohy a bůžky růstu (Bůh lineárního růstu, Bůh lineárního nárůstu růstu, Bůh exponenciálního růstu…) a těm je potřeba přinášet oběti. „Ó velký Bože růstu, přijmi od svých věrných Heinekenských tento znojemský pivovar, slibujeme, že ve Tvém jménu již nikdy nespatří světlo světa mrzké znojemské pivo, totéž učiníme i s odporně historickým pivovarem kutnohorským, nechť růstové křivky Tvým přičiněním dále stoupají k závratným výšinám…“ Takže se zavíralo a zavírat se nejspíš ještě bude. A příspěvek Heinekenu k rozvíjení pivní kultury v našich krajích? Laciné pivo v plastu na štědrovečerní stůl.

Na druhou stranu, když to český pivař kupuje, nic lepšího si stejně nezaslouží. Dokud bude většina konzumentů tak jako dnes spokojená se zmrzačenými kdysipivy, můžeme nadávat při konzumaci zbývajících slušných piv, případně popisovat stohy papíru (resp. paměťových médií). V tomhle směru se ani v uplynulém roce 2009 nezměnilo nic.

Loni se naštěstí nezměnilo nic ani v trendu naopak potěšujícím, totiž v nárůstu počtu minipivovarských provozů. Jmenujme alespoň královédvorského Tambora, mostecký Kahan jakožto další vlaštovku v minipivovarsky chudém Ústeckem kraji, nebo těsně před koncem roku 2008 zprovozněný pivovar ve Vyšším Brodu.

Vraťme se ale ještě na chvíli do světa gigantů a koncernů. V říjnu přišla zpráva o prodeji akciové společnosti Pivovary Staropramen. Ty teď aktuálně patří investiční společnosti CVC Capital Partners. InBev tedy opustil český pivní trh. Je to dobře nebo špatně? Podle mě je to vcelku jedno, pohybujeme se totiž v oblasti, kde se nejedná až tak moc o piva, nýbrž hlavně o značky. Že značky zůstanou, o tom není nejmenších pochyb.

Pozornost i loni stále vzbuzovala pivovarnická skupina K Brewery. O co jim jde? Zatím jejich činy nejsou v rozporu s jejich tvrzeními. Jejich pivovary se přinejmenším zviditelňují. Prý se snaží „o zachování a další rozvoj malých a středních pivovarů s důrazem na jejich regionální působnost“. Drobný problém je snad jen v tom, že to, co se říká dneska, nemusí už zítra platit. Platí to zejména o proklamacích do budoucna. Vzpomínáte, co všechno navykládalo vedení znojemského pivovaru? A pak šup, najednou byli pod Starobrnem, a pak už nebyli. Vůbec. Ale zpátky ke K Brewery. Dlužím jim pochvalu za jejich předvánoční balíček 7 speciálů. Ne že bych si z jejich portfolia nevybral svých 7 favoritů téměř úplně jinak. Ale o to teď nejde. Důležité je, že tímhle balíčkem předvedli něco, co na našem trhu zatím nemělo obdoby. Konečně běžně dostupný pokus o průřez portfoliem více koncernových pivovarů na jednom místě v jednom balíčku. Prostě krok k poukázání na pivní pestrost. Čili jakási shoda s „programovými cíli“ tohoto webu.

Na trhu se objevily nové pivní značky. Pro masového konzumenta například Pardál Echt či 11% Primátor, labužníka potěší, že se loni na celostátním trhu uhnízdila novinka konce roku předloňského, svrchně kvašený Primátor Stout. Svrchně kvašené pivo nově nabízí i březnický Herold, který se loni vrátil k vaření pšeničného piva. Již zmiňovaná společnost K Brewery stvořila nové prémiové pivo, protivínského Lobkowicze. Obstojí vedle Budvaru a Prazdroje, s nimiž se chce měřit?

Radostnou událostí je jistě fakt, že světlo světa konečně spatřil druhý díl Encyklopedie pivovarů Čech, Moravy a Slezska. Její autor Pavel Jákl je zárukou kvalitně odvedené poctivé práce.

Koncem roku českým pivním světem zahýbalo zvýšení spotřební daně. Pivovarníci kvůli tomu dokonce přišli se zoufalým nápadem přejmenovat pivo na ječné víno. Rozhodnutí vlády se však zvrátit nepodařilo. Zvýšená spotřební daň je již od začátku roku vybírána, ovšem to je již záležitost, jejíž dopady zde budeme komentovat až za rok.

Milí pivaři, vám i sobě přeji, aby za rok byla hořkost čišící z ohlédnutí za rokem 2010 hlavně chmelová. Pokud možno ne extraktová.