10. Zpráva z cesty za prací ANEB, JAK JSEM ZMĚNIL TERITORIUM

Po krátkém pobytu v České republice jsem dospěl k nezvratnému názoru, že Havlova proklamace, že „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“, se v rámci vývoje v pokřivené české demokracii minula platností a proto chci-li si i nadále zachovat nezkreslený názor na budování pracovních pozic a úspěchů pouze poctivým a rovným způsobem, musím z republiky ven.

Proto jsem rád využil nabídky svého kamaráda Martina Vrby z pivovaru TAMBOR, zdali bych neměl zájem zaučit personál nově vybudovaného minipivovaru na jihu ostrova Sachalin. A já zájem měl, už jen z toho důvodu, že do této oblasti bych se těžko jako turista kdy dostal.

A tak jsem jednoho krásného listopadového dne zase stál na letišti Praha Ruzyně a čekal na letadlo, tentokrát do Moskvy a odtud pak osmihodinovým letem dál na východ, až někam na druhý konec světa.

Po mnohahodinové a docela náročné cestě s výskytem běžných a snad i očekávaných komplikací s přestupem z jednoho moskevského letištního terminálu na druhý (těch terminálů je sedm či osm a každý je od sebe minimálně půl hodiny jízdy autobusem – a nikdo do poslední chvíle neví, z kterého z těchto terminálů požadované letadlo startuje), jsem konečně vkročil na letištní plochu jedné z nejvýchodnějších oblastí, které může matička Rus nabídnout - ostrov Sachalin, město Južno-Sachalinsk.

Tady už byla organizace mého pobytu připravena na jedničku, počínaje dopravou z letiště a naprosto bezchybným ubytováním, přes stravování, kterého jsem se zpočátku trochu bál, ovšem naprosto zbytečně (mořské potvory mi chutnají tak, že jsem už zase přibral – nebo váha váží špatně – jo, to bude tím), až po využití volného času. Byl jsem také ujištěn, že zimy jsou tu mírné, teplota neklesá pod -35oC často, jen toho sněhu je víc, než je zdrávo, někdy prý i čtyři metry.

Kompletní technologii pivovaru dodala slovenská firma POTRAVINÁRSKE STROJÁRNE SVIDNÍK a nutno dodat, že se jedná o zdařilé dílo. Kompaktní celonerezová varna, na přání zákazníka v průmyslovém provedení, na várku 600 litrů hotové mladiny je složena z rmutomladinového kotle vyhřívaného parou dodávanou z elektrického parního vyvíječe a ze scezovací kádě, pod kterou je zásobník horké vody pro varnu. Funkci vířívé kádě supluje mladinová pánev, dnes běžný postup i u velkých varen. Ovládání veškerých prvků varny a vodního hospodářství je svedeno do jednoho přehledného centrálního panelu a tudíž obsluha nemusí nikam přebíhat otevírat, či zavírat klapky, ventily a nastavovat potrubní cesty.

Na varnu pak navazuje zásobník ledové vody a chladič mladiny a soubor 15 nerezových CKT s objemem 12 hl pro hlavní kvašení mladiny i dokvašování piva a jeden servisní stáčecí tank, opět vše programovatelné z druhého centrálního ovládacího panelu. Pivo se plní ručně do KEG sudů v nefiltrované podobě, proto je pivovar vybaven i dvouhlavou myčkou sudů, na přání zákazníka ne plně automatickou, ale s ručním ovládáním, které nám všem z počátku dělalo trochu problémy, ale šlo jen o to zvyknout si na systém ovládání.

Celkové řemeslné provedení je profesionální a spolehlivé, po odvaření prvních várek jsem se ujistil, že až na nepodstatné drobnosti se s touto varní soupravou pracuje velmi dobře, pohodlně a s výbornými extraktovými výtěžky.

Personál pivovaru tvoří dva mladí kluci, kteří předtím o pivu věděli jen to, že se pije, existuje ve světlém a tmavém provedení a obsahuje něco málo alkoholu. Ale chlapci jsou učenliví, někdy až zbytečně moc přesní - uvádí mě vždy v úžas jejich snaha vážit slad do várky na stogramovou přesnost a chmel jsou schopni navažovat za pomoci pinzety a lékárnických vah, ale co mě potěšilo, silně bazírují na čistotě, což je vždy dobrým znamením.

Produkce vlastního piva byla při mém příjezdu teprve v začátku, ale ochutnávka prvních várek, které dosud dozrávají v CKT dává tušit, že pivo bude slušné, jako vždycky na východě méně chmelené, než u nás doma, ale chuťově čisté, řízné a dobře pěnivé.

Musel jsem tedy zatím vzít za vděk konzumací externích značek, kterých je v každém marketu nepřeberné množství. Piva japonská i místní, něco originál import, něco licenční výroba v ruských pivovarech vlastněných zahraničními korporacemi, něco málo čistě domácí. Pro první seznámení s pivním trhem jsem nakoupil namátkově několik různých značek. Nebylo lze možno nakoupit něco cíleně, protože počet jednotlivých pivních druhů byl minimálně padesát, ve skle, plechu, plastu, či jako např. pivo ASAHI ve speciální dvoulitrové hliníkové „konvi“.

Výsledek mé první degustace je zde:
Pivo SAPPORO – po studiu etikety psané pouze v japonštině jsem pracně vyluštil, že se jedná o poctivou dvanáctku, sice světloučké barvy, ale jemné a vyvážené chuti s velmi příjemnou hořkostí, kterou kdybych dostal na degustaci českých piv, označím jeho chuť jednoznačně jako vynikající. Nevím, jestli za to mohla abstinence během cesty, ale toto pivo mi opravdu velmi zachutnalo.

Pivo OLD SPECKLED HEN – nádherně červený klasický ALE s alkoholem 5,2% se vzájemně sladěnou chutí vysokoobsažného hořkého chmelu a vermutu, s nímž projde krkem krásná doznívající příjemná hořkost. K pečenému masu ideální pití. Chutnalo mi, protože jsem k němu chroupal plátky dvouměsíčního selátka pečeného na bylinkách a pivu.

Pivo SIBIRSKAJA KORONA - ZOLOTISTOJE, jedenáctka s alkoholem 4,5% vyrobená ruským pivovarem SAN InBew neoslovila ani neurazila. Chuťově prázdnější nasládlé a málo chmelené pivo, naprosto bez cizích příchutí a vůní, se nechá dobře pít, ale český pivař by asi sáhnul po něčem hořčím. Jako dámské pivo, či pivo pro dospělou mládež, by ale mohlo slavit úspěch. Piva tohoto typu se stáčí zásadně do bezbarvých lahví, což samo o sobě na mě dělá prapodivný dojem vyplývající z mého konzervatismu, kdy barva byť slušného piva ve mě asociuje představy o úplně jiných tekutinách. Ale proti gustu……pil jsem jej pak pravidelně a bez jakékoliv újmy na tělesném, či duševním zdraví.

Pivo CARLSBERG vyrobené v licenci společností BALTIKA Sankt Peterburg, poctivá 12% s pěti procenty alkoholu, měla docela silnou letinkovou vůni a posléze i chuť, což evidentně svědčilo o skladování světle zelených lahví někde na přímém světle (to samozřejmě nemusí být chyba výrobce), ale chuť i přes nižší chmelení byla sice nepatrně lihovatá, ale docela příjemně plná a vyvážená. Až na tu letinku, vůči které mám velmi choulostivý nos a jazyk, slušné pivo v perfektním moderním obalu s průhlednými samolepícími etiketami.

Protože toto pivo bylo součástí pravidelných denních služebních dodávek do mé soukromé lednice, zjistil jsem, že ona letinková vůně a chuť byla jen v té prvé lahvi a v ostatních se již nevyskytovala. To mě jen utvrdilo v přesvědčení, že se jednalo o láhev skladovanou někde na přímém světle.

Nefiltrované pivo ČEŠSKIJ PIVOVAR (Český sládek) SVĚTLOJE, balené v 1,5l PET lahvi, dle údajů na etiketě 12%, ovšem pouze s 4,5% alkoholu, z provenience místního sachalinského pivovaru NAGIEFF saBIR, bylo dost silně esterové ve vůni i chuti a navinulé, což zřejmě ukazuje na problémy tohoto provozu s mikrobiální kontaminací a stavem násadních kvasnic. Chmelení i na místní poměry velmi nízké, což samozřejmě zvýrazní ostatní nectnosti v chuti piva. Obecně řečeno, pivo neskutečně bídné i na oblast, kde donedávna byl dobrý každý nápoj, pokud obsahoval alkohol. Bohudík je doba i tady úplně někde jinde a konzumenti si mohou dopřát opravdovou kvalitu. Tento vzorek po prvním ochutnání bez milosti odešel za mého velkého zklamání kanálem bez další konzumace.

Mimo tento sortiment jsem se nevyhnul ochutnávce japonského třtinového rumu BACARDI BLACK, který byl tak lahodný, až byl zákeřný a tudíž jsem si následující den dal pauzu od konzumace všech dobrot, které v rámci svého vzniku prošly Embden-Parnas-Meyerhofovou dráhou degradace sacharidů.

Pro dnešek končím a zdravím všechny čtenáře a snad se donutím k dalšímu povídání o životě na Dálném východě, protože můj pobyt je teprve na začátku.