Varšavská pivní armáda
Hodnocení: 0 Hodnotících: 0 Zobrazeno: 3660x
Bylo už dost pozdě v noci, když jsem se takhle jednou v létě coural centrem Varšavy poté, co jsem prchl z jedné hřmotné společenské akce ve zdejší slavné plzeňské švejkovské restauraci.
To je něco jako U fleků, prostě ohromná turistická atrakce, velmi pěkně vybavená, se slušným pivem, výbornými pochoutkami k pivu (v tom jsou Poláci mistři), se sifonovou lahví na každém stole (kdy jste to naposled viděli?), ale přeci jen už jsem těch turistů a oficiálních obličejů měl dost. Řekl jsem si, že půjdu na hotel pěšky, což bylo tak osm kilometrů, ale já po městech chodím rád, hlavně v noci.
Prošel jsem Starý rynek, pak kolem Královského hradu a dál takovou hlavní ulici historického (tedy podle starých plánů a fotek po válce znovu vystavěného) centra. Ta ulice se jmenuje Krakovské předměstí, ale nejde o žádnou periferii, spíš o něco jako Příkopy. A tam jsem najednou uslyšel muziku. Evidentně živě hranou. To mě zaujalo, tak jsem šel blíž. Byla to hospoda s předzahrádkou, v jejíž zasklené části hrál kytarista na předtočený základ různé profláklé světové rockové hity. Hrál docela pěkně, takže toho hlavního jsem si všiml až po chvilce: vždyť to je pivovar! Pivovar jménem BrowArmia. Mně se fakt pod nohy pletou všude. Zakopl jsem o mikropivovar v italských Alpách, v nevadské poušti nebo daleko na severu v Lahti. Ale tady jsem ho nečekal.
Vlezl jsem dovnitř a potěšilo mě, že na každém stole byly letáčky i s informacemi o zde vyráběných pivech s pěkným povídáním a barevnými fotkami. Tak to má být, to mnoha našim mikropivovarům pořád chybí.
Nejdřív jsem se pustil do pšenice. Svrchně kvašená, plné chuti, bohaté vůně, taková pěkná hustá pšenka, velmi povedená, velmi pšenicová. V letáčku mi píšou (ještě u několika dalších piv), že kromě bavorského sladu používají slad plzeňský. Možná tak v Polsku říkají sladu žateckému. Chmel je polský. Cucám si ten povedený kousek, koukám zahrádkou na pomalu utichající ruch ulice, skoro sám poslouchám pilného kytaristu, no potěšení po všech stránkách. Pak si dám Pale Ale, s karamelovým sladem Caramunich, silně chmelené, mírně ovocné chuti. Velmi příjemné. A protože je noc pokročilá, přichází čas na černočený stout. Svrchně kvašený, vonící připáleným sladem, kávová až čokoládová příchuť.
Teď už se mi tedy pěšky nechtělo, naštěstí jsem chytil velmi zábavného taxikáře. Ráno jsem zjistil závažnou ztrátu, chyběla mi gumička do vlasů. Tak jsem si zapalovačem, zabaveným synkovi, upálil kus tkaničky na botě, kapky z té umělé hmoty mi popálily prsty a navíc jsem si nějak nevšiml, že sedím pod požárním hlásičem. Ale asi byl naštěstí rozbitý.
Uplynul rok a něco a opět jsem se toulal centrem Varšavy. Tentokrát v listopadové slotě. Tedy teď už jsem se netoulal, šel jsem najisto a vlekl sebou zbytek kapely, zbývalo nám ještě několik hodin do večerního vystoupení. Naštěstí jsem si pamatoval, že vchod do pivovaru je právě z Krakovského předměstí, přestože oficiální adresa je z boční ulice zvané Královská. Kytarista nahoře už nekytaroval, tak jsme tentokrát zalezli až do sklepních prostor uvnitř objektu, moc pěkné, ozdobené artefakty staré pivovarské technologie. Samo srdce pivovaru tradičně za skleněnou vitrínou. Tentokrát jsme i povečeřeli, jídla pestrá, dobrá, porce – jak říkají Poláci – olbřímí. Ceny ovšem trochu taky.
Tentokrát jsem začal místním pilsem. Pils zdejší pils? Pils. No, to mi moc zajímavé nepřišlo. Sice avízovali, že ho obohacují malou příměsí karamelového sladu CaraRed, ale spíš to byl prostě běžný lager. To taková malinová pšenice, to už bylo něco originálnějšího. Pokud se někdo předem pohoršuje, tak ta malina tam jen lehce zavoní a zdálky zamává takovou pěknou čerstvostí. Zdejší višňové je prostě lager ochucený asi sirupem, moc mě to neoslovilo. Ovšem místní Karmínové, svrchně kvašený červený speciál, to je panečku hodně sofistikovaná chuť. Zde se CaraRed projeví naplno. A přitom je to pořád osvěžující. Nakonec nepřišel Japonec, ale zdejší vlajková loď - Klášterní sváteční, 6.5 % alkoholu, tedy nějaká patnáctečka. Prý ho tu dělají podle vzoru trapistických piv, kvasnice jsou ze slavného pivovaru Westmalle. Skvělá ovocně kořeněná chuť, jen bylo přineseno na stůl už dost teplé, a to si skoro všude v mikropivovarech stěžuju na přechlazenost.
No, zkrátka, BrowArmia je zásadní varšavská pamětihodnost. Sem se vyplatí se vracet. A zdejší letáčky doporučuji k napodobování. Ano, kromě faktů je tam taky dost, no řekněme „upravených infomací“, či spíš hezky znějících výmyslů, bajek, pověstí, ale lidi jsou rádi klamáni a co by dali za pití s příběhem. Ten můj tak zajímavě nezní, ale to jen proto, že o dojmech chuťových pohárků se tak špatně píše…
Hodnocení článku
Pro hodnocení se nejprve přihlašte.
Celkem 8 komentářů, poslední komentář: 18.08.2009 18:56 | Komentovat |
BrowArmia Jiri.J | 18.08.2009 18:56 |
---|---|
Tento minipivovar skutečně patří k tomu nej, co v Polsku můžete ochutmat. Jinak ohledně... | |
Re: Re: Re: Re: vysvětlení rozdílu mezi slady hroch | 18.08.2009 07:20 |
opsal jsem dobře melanoidy, ale nevšiml jsem si že proběhla korekce češtiny, holt slovní... | |
Re: Re: Re: vysvětlení rozdílu mezi slady Jiří Kaňa | 17.08.2009 17:04 |
Díky za vysvětlení. Jojo, neenzymatické hnědnutí jsme kdysi dávno ve škole probírali. S... | |
Re: Re: Re: vysvětlení rozdílu mezi slady Petr Kaluza | 17.08.2009 15:24 |
S nadory nemaji nic spolecneho, melanom je uplne jiny pojem. Jejich karcinogenita je sporna -... | |
Re: Re: vysvětlení rozdílu mezi slady Petr Kaluza | 17.08.2009 15:22 |
Asi to z Kosare spatne opsal, spravny termin zni melanoidiny - jsou to produkty tzv. Maillardovy... | |
Re: vysvětlení rozdílu mezi slady Jiří Kaňa | 17.08.2009 14:24 |
"cílem této technologie hvozdění je podpořit tvorbu melanomů" To zní dost hrozivě...... | |
vysvětlení rozdílu mezi slady hroch | 17.08.2009 12:45 |
Malý exkurz do odborné literatury- texty jsou zkráceny Technologie výroby piva a sladu... | |
slad Felčar | 16.08.2009 22:51 |
Pojem "žatecký slad" neexistuje, to je stejný nesmysl jako "plzeňský chmel". |