Poručíme pivu, dešti......

Při akcích na otevřených prostranstvích bývá značně rizikovým faktorem počasí. Tyto události jsou plánované s jistým časovým předstihem a ani příznivá dlouhodobá předpověď nezaručí, že nebude pršet. Občasné přeháňky potrápily účastníky a především pořadatelé v sobotu večer a částečně i v neděli odpoledne. Jinak se dá říci, že počasí festivalu docela přálo. Po zaplacení denního vstupného 99 Kč jsem procházel uličkou prodejních stánků. Dle mého očekávání byly na akci nejhojněji zastoupeny splašky firmy SAB – Miller. Jakoby nestačil lotr po levici – po pravici se roztahují heinekenovské Krušovice. Vím, že nesmím ztratit odvahu a vcházím na hlavní nádvoří.

Náladu mi trochu spravuje stánek s Budvarem, ale točí pouze 10° , 12° , a Pardála. Uvítal bych jejich černé. Bernard nabízí jen světlou jedenáctku a černou třináctku. Žádný výživný kvasničák. Míjím i kiosk s Ostravarem. Toho si v mém rodném městě užiji dost. Strakoničtí byli na hradě v sobotu, v neděli ráno však zbaběle prchli. Takže nezbývá než zakotvit u prodejního stánku s kopřivnickým ležákem. Ani k této značce nemám 100% důvěru. Občas je v ní cítit podivná aromatická příchuť, které můj mladší pivní kolega trefně říká „penicilin“, mi však připomíná spíše někdejší tabletky vitamínu B. Tentokrát je však dvanáctistupňový Chachárek naštěstí úplně v pořádku a se svou lahodnou hořkostí se stává mým oblíbeným pivečkem na této akci.

Přemýšlím, co se tedy může s oním mokem dít, že výsledkem občas bývá naprosto nepivní vůně, ale to již objednávám další půllitr. Čepuje se jen do plastových kelímků, naštěstí mám svůj baculatý půllitřík. Piji světlou nefiltrovanou 11° z valašských Kozlovic. Po hořkém Chachárku chutná skoro jako pivo vařené zčásti z pšeničného sladu. Ale to bude zřejmě jen laškovná chuťová halucinace. Černá Kopřivnice – 14° Uhlo je tím pravým hutným malvazem jak má být. Sladkost a hořkost v účelové balanci, možná, že mohla mít o něco delší doznívání.

Rozhoduji se pro další černé, chvílemi dokonce koketuji se vtíravou myšlenkou okusit silný Master. Nakonec degustuji švestkové černé ze Štramberku. Nejsem v žádném případě zapřísáhlým milovníkem ovocných kříženců stylu Kriek nebo Framboise. Štramberský „švesťák“ však chutná přinejmenším zajímavě. Nutno konstatovat, že na festivalu je lepší nabídka jídla než piva. Míjím opékající se prase a zakupuji grilovaný ovčí oštěpek (sýr). Je vynikající, ale za 50 Kč mohla být větší porce...

Po chuťovce dostávám chuť na českou klasiku. Tak to z této nabídky zřejmě 12° Budvar. U jednoho ze stánků však narážím na problém. Slečna mi nechce pivo natočit do mého stylového půllitru (s ryskou) a vnucuje mi pivo v odporném plastu. Nechci! Naštěstí v dalším budvarském přístřešku mi už tyto těžkosti nedělají. Přichází pivní kolegové, tak začínám své degustační kolečko hezky od začátku.

Prostory středověké stavby původně z roku 1297 se postupně naplňují lidmi. Vypadá to, že to nakonec takový propadák nebude. Počasí se umoudřilo, neprší. Poslední dvě dávky konzumuji v rytmu písní vystupujícího Václava Neckáře. Jsem příjemně připitý a svět je zase o něco hezčí. Stále ještě nemůžeme poručit větru či dešti, bohužel ani pivovarům, aby vařily tradiční dobré pivo a nešidily výrobu. Tak jsem alespoň sám sobě poručil, že osm plnotučných kusů stačí, že je radno v nejlepším přestat a vrátit se domů, kde nás údajně mají rádi.