České pivo

Zapsání zeměpisného označení České pivo u Evropské unie je završením šestiletého procesu diskusí uvnitř českého pivovarství a sladařství, mnoha jednání s orgány Evropské unie a následných administrativních kroků u nás i v EU. Znamená ukončení jedné z etap vývoje obou našich prestižních oborů. Základem byly úvahy a diskuse mezi sládky a technology o věcné specifikaci pojmu České pivo v letech 2002 až 2004 a o nutnosti chránit české pivo, technologii jeho výroby a kvalitu a zamezit existenci napodobenin, které se za české pivo vydávaly a zneužívaly tak jeho nenapodobitelných vlastností. Odborníky k tomu vedly závěry výzkumů Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského v Praze dokazující, že české pivo se liší od všech zahraničních piv. Vycházelo se i z ojedinělého faktu, že české pivo se stále vyrábí převážně tradičními technologiemi.

Cílem ochrany evropského zeměpisného označení České pivo bylo zejména zabránit tomu, aby byl jako české pivo označován výrobek vyrobený netradičními metodami v České republice nebo vyrobený metodami tradičními, ale v zahraničí. Bylo určeno, jaké charakteristické vlastnosti má pivo, které smí nést označení České pivo, jakými technologickými postupy vzniká a jaké suroviny jsou k jeho výrobě převážně používány. Žádost specifikovala historické souvislosti, jež založily tradici výroby piva u nás, a upřesňovala zeměpisnou charakteristiku místa, kde je možné české pivo vyprodukovat.




„Teprve čas ukáže, jak důležité bylo před lety odbornou diskusi o českém pivu zahájit. Hledali jsme možnosti, jak pivo co nepřesněji charakterizovat a jak nejlépe popsat způsob jeho výroby i oblasti, v kterých se produkují jedinečné suroviny nezbytné pro výrobu,“ uvedl Ing. Jan Veselý, výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven. „Nejde jen o to, jasně a přesně definovat suroviny, včetně místa jejich původu, a způsob výroby, který garantuje vysokou kvalitu a charakteristické vlastnosti českého piva. Ale také o to, že všechny faktory dohromady vytvářejí podmínky, které české pivo chrání a zamezují jeho napodobování. Označení České pivo zároveň představuje příležitost uspět na trhu s tak jedinečným produktem, jakým naše pivo nepochybně pro pivovary, které vymezené podmínky respektují, je,“ dodal Jan Veselý.

Koncem roku 2004 Sdružení České pivo, jehož členy jsou Český svaz pivovarů a sladoven, Výzkumný ústav pivovarský a sladařský, a. s., PMS Přerov, a. s., a Pivo Praha, s. r. o., podalo žádost na Úřad průmyslového vlastnictví o zapsání zeměpisného označení České pivo v rámci Evropské unie. Následná tříletá jednání nakonec vedla k tomu, že v lednu 2008 došlo k vyvěšení konečné verze žádosti na webových stránkách Evropské komise a členským zemím byla dána možnost podat námitky. Po ukončení šestiměsíční lhůty bylo v červenci letošního roku podávání námitek ukončeno.

Evropské zeměpisné označení České pivo mj. charakterizuje vůni světlého a tmavého piva, jeho chuť, intenzitu hořkosti, barvu, která musí být zlatožlutá. Pivo je jiskrné, s kompaktní bílou pěnou. Dále specifikuje suroviny, které musí být k výrobě piva použity, jako jsou ječný slad, chmel, voda odpovídající kvality a druh používaných kvasinek, které zaručují technologii tzv. spodního kvašení. Rovněž je vymezena geografická oblast Čech, Moravy a Slezska, která spadá do území, na němž je jedině možné produkovat české pivo. Součástí žádosti je i dokazování původu, tedy historie a tradice výroby piva na našem území již od předslovanského období. Samotná technologie výroby piva výslovně specifikuje originální, nezaměnitelný postup výroby českého piva a také způsob kontroly, jak jsou technologické postupy dodržovány. Zmiňován je i um českých sládků získaný studiem na českých pivovarských školách. Pivovary, které vyhovují podmínkám evropského zeměpisného označení, mohou označení České pivo používat na etiketě obalu, ať již lahve nebo plechovky apod.