Krušovice v bodě nula. Nebo mínus patnáct?

Po lehce rozcvičkové reklamě na akci „Výherní pivo v každém balení“ uspořádal pivovar Krušovice regulérní soutěž o novou reklamní agenturu a začal konečně skutečně komunikovat se spotřebiteli, tedy s námi. Jejich nová reklamní kampaň se vrátila k samým základům, k potvrzení kvality. Žatecký chmel, voda z křivoklátských lesů... Zní to logicky.

Zatímco ostatní značky mají silné pozice - Plzeň je tradiční, Gambrinus se baví s přáteli, Kozel chválí poctivou práci, Staropramen se chce bavit jinak, Bernard jde svou cestou - Krušovice se za léta své komunikace-nekomunikace úplně rozplizly a jako značka v zásadě přestaly existovat. Takže zpátky ke kořenům. Když nic nemáme, musíme začít od nuly. Když si o nás lidé nic nemyslí (nebo nic dobrého), musíme jim říci, že to děláme poctivě. Jenže je tu jedno veliké ale.

Trh nestojí, trh se mění a vyvíjí. Ostatní pivovary si tuhle fázi odbyly někdy před patnácti lety, začátkem devadesátých let („Pilsner Urquell, smetana mé vlasti“). V té době všechny pivovary jak o sto šest komunikovaly chmely, slady, vody, sládky a kdo ví co ještě. Gambrinus, který si tuto linii podržel dodnes, ji vždy kombinoval i se vzkazem z oblasti životního stylu, tedy s onou zábavou s přáteli (teď mluvím o strategii značky, nikoli o úrovni provedení jednotlivých reklam).

Reklama Krušovic se sice vrátila logicky k bodu nula, avšak trh je už někde jinde. Takže se naskýtá otázka, jestli se nevrátila trochu moc dozadu. Když jsem asi tak dvacátý v řadě, kdo říká: „Já to dělám taky takhle dobře,“ tak tím nikoho neohromím. V takovém případě musím říci: „Já to dělám lépe,“ a mít pro to důkazy. Reklamní vkaz Krušovic tak působí, jako by byl z jiné doby. Když to vezmeme podle kalendáře, tak z minulého tisíciletí.