Státní Pardál, nebo soukromý Gambrinus?

Má být stát, popřípadě obec majitelem podniku, který může přinášet zisky? Modří ptáci tvrdí že jen soukromý hospodář se nejlépe postará o svůj podnik. Komunisté v minulosti prosadili pravý opak.

Osobně se domnívám, že toto dělení není správné. Že dělení na dobrého a špatného hospodáře nemůžeme vést po linii typu vlastníka, ale jen po linii schopnosti vlastníka.

Zůstaneme-li v našem zájmovém oboru - u piva můžeme vidět dobře (ba skvěle) fungující národní podnik Budvar a na druhé straně nad propastí se vznášející vyškovský pivovar.

Podíváme-li se do minulosti, uvidíme podobné případy - opavský Zlatovar, který sloužil "podnikateli" jen ako dojná kráva až jej celý vytuneloval, nebo případy dobře fungujících podniků, které po privatizaci byly rychle zavřené, aby uvolnily svůj trh výrobkům nabyvatele (Cheb, Domažlice, K.Vary), nebo naopak dobrými hospodáři před zánikem zachráněný humpolecký pivovar (dnes Bernard), nebo třeba vzkvétající pivovar Černá Hora. Ale je tu doposud obecní pivovar v Náchodě, který až pod novým majitelem (obcí) se začal výrazně orientovat na speciály, díky nimž je nyní celorepublikově známý a nastavil jednu z možných (a dle mne) správných cest, jak se má profilovat menší pivovar. Nebýt "dotací" do městem vlastněného hotelu, byl by jistě i dnes ve slušných ziscích.

A jaký je rozdíl v kvalitě piva u státem vlastněného podniku a u soukromého výrobce?

Ani tady nelze postavit dělící čáru mezi privátním a státním. Příklady nechť si každý dodá sám. Kdo chce vyrábět ekonomicky (pro maximální zisk), bude tak činit. Kdo chce jít cestou maximální kvality (rozuměj chuťové) - ten si tuto cestu vybere.

A kdo chce získat určitou část trhu - musí si najít své místo a jít cestou "děr" v nabídce, nebo jít do boje v přeplněném segmentu. A obojí dělají pivovary nezávisle na typu vlastnictví. Tím se dostávám k názvu dnešního blogu. Budvar - proč je doposud státní (pardon národní), když by to tak v kapitalismu být nemělo? (nebo mohlo?). Vyrábí jak poctivé a kvalitní pivo, tak vstoupilo do "boje" o další zákazníky vstupem do segmentu levně vyráběných výčepních piv.

Včera jsem koštnul Pardála - asi tomu nerozumím, ale nechápu, jak by bez použití HGB (údajně to někde bylo sděleno) dokázali udělat pivo typických vlastností právě pro užití této technologie. Rychle unikající velké (nevázané) bublinky CO2, řezání (štípání) v krku a po pár doušcích okamžité vyvolání říhání. Pivo nepodporující další objednávku a neklouzající do krku. Ale pivo, které přesně míří na chuťové buňky gambrinusáků, pijáků Radegastu a podobných takypiv.

Mimochodem na etiketě Pardála je doslova napsáno ve složení: upravený chmel. Pod tímto pojmem se schová vše - a užití extraktů je v tomto pivu také cítit. Drhnutí na patře, prázdná plochá hořkost. Ale abych řekl i B. Jednooký mezi slepými králem - ano je o něco lepší, než konkurenti proti nimž míří. Ale mám potřebu se tímto "podřadným" produktem dál zabývat? Ne. Takže zase až za rok si udělám jeho opětovnou degustaci - uvidím kam se pohne, pokud se pohne.

Tož tak ...