Má město vlastnit pivovar?

Jsem si jist, že nemá. Navzdory tomu, že Náchodský Primátor a poslední dobou i Měšťanský pivovar Strakonice umí vyrobit opravdu výtečné produkty. Ani stát nemá co vařit pivo, od toho si ho neplatíme. Proto i Budvar se měl dávno prodat.

Firmy vlastněné veřejnými institucemi vytvářejí nerovné podmínky na trhu, poplatník přesně neví, jakými způsoby - přímými i nepřímými - tyhle erární společnosti dotuje, spotřebitel neví, komu a za co vlastně platí.

Zatímco Náchod se s jistými potížemi pivovaru snaží zbavit, Strakonice naopak pivovar Nektar koupily od státu teprve nedávno. Pokrok na produktech i marketinku je vidět, soukromník by to ale jistě nedělal hůř. A že by pivovar možná zavřel? Takový už je život. Co se neudrží, má skončit a ne že bude uměle za peníze poplatníků drženo nad vodou.

To je ovšem teoretická debata. Strakonický pivovar dnes prostě městu patří a dokud se to nezmění, měl by fungovat co nejlépe. Jednou z forem, kterou se o to snaží, jsou Pivovarské slavnosti. Ty pořádá pivovar koncem června už sedmým rokem a za tu dobu se rozrostly ve velkou společenskou akci, kam přijdou tisíce lidí.

Ne každý pivovar má to štěstí, že leží na tak krásném místě. Říká se mu Podskalí a je do vlastně park protažený podél údolí Otavy. Což se mimochodem hodí k tomu, že součástí slavností bývá neckiáda, velmi podařená taškařice.

V délce dobrých šesti set metrů jsou nataženy stánky s občerstvením, lavice a stoly, různé atrakce, několik pódií pro místní kapely. A samosebou stánky s pivem. Loni jsem zuřil, když své novince, světlé čtrnáctce Velkopřevor (plná chuť, mírně nasládlá, amatérská etiketa) vyhradil pořadatel jedinou pípu. Člověk si koupil jeden kousek a mohl se rovnou postavit na konec fronty, protože než přišel na řadu, měl dávno vypito. Letos to s polotmavou třináctkou Klostermann (medová dochuť, dobrý říz) už bylo lepší, pořadatelé asi uznali, že se k zákazníkům nemohou chovat jako k malým dětem, které by se při větším průtoku mohly opít.

Opilců tu člověk moc nepotká, lidi spíš korzují, popíjejí hlavně desítku a poslouchají kutálky. Když už jsem u té desítky: před asi pěti lety jsem se tady v pivovaru na exkurzi zeptal, kolik procent z výstavu dělá pivo výčepní. Řekli, že tak 85 procent. Reagoval jsem, že pivovar této velikosti se na desítce brzy neuživí, mamutí konkurenti se žlutými nápoji pivního typu ho převálcují. Budoucnost malých že je ve speciálech. Nevěřili, místní štamgasti jsou prý zvyklí na svoje a hospody to respektují. Tři týdny po tomto hovoru přijel dealer do největší z tehdejších 47 smluvních hospod strakonického pivovaru, nabídl klasiku: sklo, ubrusy, slunečníky. Když ale přidal zdarma několikaletý nájem tanků a pár desítek sudů taky zdarma, kontrakt byl hotov. A V ráji se tak udržela jen pro formu místní dvanáctka Dudák a štamgasti byli po chvíli brblání přemoženi mocnou přitažlivostí, však víte čeho.

Dnes strakonický pivovar více experimentuje, paní sládková Dagmar Vlková (myslím, že jedna ze tří v Čechách) vaří piva kvasnicová, tmavou dvanáctku, zmíněného Velkopřevora a Klostermanna, jednou dokonce sezónní polotmavou šestnáctečku. Jestli to je včas, těžko říct. Přál bych mu to. Už kvůli té pohodové každoroční akci na břehu Otavy. Ale prodejte ho, milí radní...