O sedlákovi s velkými bramborami

I přes jiný program si na mne Radek s kamarádem a s "technickým ředitelem pivovaru" panem Miroslavem Kovářem udělali jeden krásný podvečer čas. Vstoupil jsem do bývalé garáže rodinného domu, kde stála v rohu bečka s doposud neznámým obsahem. "To je kozinčina (či tak nějak mne byl obsah té bečky představen), to ti dám pak také okoštovat". V další místnosti jsem také neuviděl žádnou známou varnu na pivo, ale původní kotel z gastroprovozu. Upravený a předělaný na var 500 litrů. Kus dál opět podomácku zhotovený cíz a v zadní chlazené místnosti jsem neuviděl naleštěné nerezové tanky, ale jen KEG sudy. Z jednoho vedla hadice do zdi - z druhé strany na varně k ní byl napojen ventil - "naše pípa".

Zkrátím to. Radek Paták je člověk, který si nedělá žádnou velkou hlavu z přesného měření, žádnou velkou vědu z vaření piva, ale tak nějak po "sedlácku" s tím pravým rozumem a citem zde připravuje něco co mi vzalo dech. Po koštu světlého ležáku jsem byl zděšen. Proč jiní investují milióny, aby vyrobili průměrné pivo? Radek srdcem, citem a "po babičkovsku" udělá hotový zázrak. Nemohl jsem se jeho světlého dopít. A když mi trochu bojácně podal sklenici s tmavým ležákem - v chuti se přibližujíc (ač spodně kvašené) stoutu - neudržel jsem se a pěl chválu.

Radku - ochutnal jsem za týden cyklovandru desítky piv a to Tvé se mezi nimi neztratilo - ba náleží mu jedno z čelných míst. Díky

PS: v té bečce vepředu byla bezinková limonáda - tak jak jsem ji znal od maminky mé manželky.