Jak nám pivo sládne

Charakteristická hořkost chmelového nápoje u nás i ve světě se během let signifikantně snižuje.

Hlavním důvodem proč dítěti přestává zhruba ve věku osmi let chutnat usrkávání z pivních sklenic svých rodičů je fakt, že mu vadí hořká chuť a dává přednost sladkým pochoutkám. Podobný problém mají i ženy, které si na pivním trhu vybírají spíše černé krmné melasy typu Velkopopovického Kozla. Při současném trendu snižování hořkosti piv by v dohledné budoucnosti mohlo pivo začít u dětských a dámských konzumentů konkurovat třeba kofole. Hořkost piva není pouze pocitová individuální záležitost, ale lze ji také objektivně změřit. K měření se používají tzv. „jednotky hořkosti“ ( IBU ).

Pro ilustraci – pivo Ostravar, které může být považováno za pivo středně hořké má podle své stupňovitosti od 12°do 14 ° zhruba 31 – 35 IBU. U piva Radegast je tato informace součástí přísně střeženého „Know how“ ( jakoby si zvídavý laik mohl podle odhaleného počtu IBU sám uvařit nošovické v koupelně a firmě SAB Miller tímto razantně klesly zisky), vedení však po delším naléhání připustilo snížení jednotek, ve srovnání se stavem v roce 1989, o dva body. Hluboce hořký Plzeňský Prazdroj je již rovněž minulostí. Výrobce světoznámého plzeňského ležáku počal hledat chuť evropského piva a omezil, kdysi tak hojné chmelení. Není možno zjednodušeně definovat, že pouze piva pelyňkového charakteru jsou chutná a správná. Existují i nejrůznější odrůdy aromatických chmelů a pivo může vznikat i s přídavkem např. pšeničného sladu či je do něj přidáván dokonce med.

Drastické ořezávání přírodní hořkosti u tradičních českých produktů je však bezesporu cestou do pivního pekla, kde je hříšníkům k dispozici pouze teplý holandský řeďák Amstel Light. Srdcervoucím příkladem je ležák z Krušovic, který ještě v roce 1990 disponoval úctyhodnými 52 jednotkami hořkosti! Taky na něj stávaly v Praze v pivnici v Široké ulici fronty a šťastný piják se při prvním loku hořkostí až otřásl. Dnes se nepoučitelný nešťastník pijící Krušovice otřese maximálně odporem. Za léta německého vlastnictví pivovaru klesl počet IBU na rovnou polovinu a kapalina získala ušlechtilou barvu žloutenkové moči. A jak je to ve světě? Ještě mnohem sladčí!. Snad jen v zemích s nezprzněnou pivovárečnou tradicí a v miniaturních provozovnách, které fungují spíše jako skanzeny si chmelový nektar zachovává svůj letitý charakter. Dle nejnovějších výzkumů se hořkost piva v dnešním světě pohybuje na hranici pouhých 14 IBU ! Nejhorší je situace v Latinské Americe, kde chmelové výrobky dosahují často pouhých 12 jednotek. Takovéto „pivo“ však, navzdory očekávání, nechutná zvlášť sladce. Působí spíše dojmem bezpohlavního kleštěnce a neutrálního kapalného hybridu na jehož nelichotivé existenci se podepsala ignorační arogance přetechnizovaného a účelně globalizovaného světa.

Nevzbouříme-li se proti tomuto zákeřnému zlu včas, vypijeme si svůj kalich sladkosti až do dna.