Sobota s Ježkem

Povídáme si o pivu a už mi ani nevadí, že mám promočené boty. Čeká mne totiž nevšední zážitek – návštěva jihlavského pivovaru za účasti hostů z Prahy, ostatních členů Svazu pivních turistů a několika dalších přátel z pivovaru. Provozem nás bude provázet již zmíněný Jan Barák a s ním současný sládek a výrobní ředitel Jaromír „Jack“ Kalina. Asi po deseti minutách se začínají scházet první aktéři dnešní akce – pivovarští, chviličku po nich členové SPT a …. pražáci nikde. Po chvíli hledání, prozvánění a předávání instrukcí se před branami objevuje výprava s transparentem „Homolkovi – výlet Jihlava“ a my hned víme, že exkurze může začít. Po nezbytném focení a seznamování už tušíme na čem jsme – Homolkovi jsou výprava z pražského cafebaru Táborská, což je jediné místo v Praze, kde můžete ochutnat jihlavské pivo a jeho majitelé Radek a Michal se svými kamarády se přijeli podívat přímo k zdroji – do jihlavského pivovaru. A my máme tu čest být u toho. Slova se ujímá pan Barák a seznamuje nás s historií, která se píše od roku 1860. Poutavě nás provází vzdálenou minulostí až po současnost, kdy mu začíná sekundovat současný sládek Jaromír Kalina. Ten doplňuje aktuální údaje a zve nás na návštěvu provozu. Ani se moc nebráníme. Začínáme, jak jinak, varnou. Máme možnost nahlédnou pod pokličku varné kádě a pan Barák nám k tomu vypráví, jak se vaří pivo. Sbíhají se sliny, ale musíme vydržet. Procházíme provozem celého pivovaru za odborných komentářů obou sládků a pomalu se blížíme k ležáckým sklepům. Aby to bylo napínavé, nejdříve smíme nahlédnout seshora. Je to závratná výška, ale pivo teče někde dole. A už se to blíží. Po nekonečně dlouhém schodišti sestupujeme do sklepů, kde můžeme ochutnat „zlato z Vysočiny“ v jeho nejkrásnější nefiltrované podobě. Pivovarští přinášejí půlitry s Ježkem a my můžeme zavlažit naše vyschlá a natěšená hrdla. Diskuse s oběma sládky a „Homolkovými“ pokračuje a chvályhodně se rozvíjí, hodnotíme kvalitu piva, fotíme se a družíme, no zkrátka pohodička. Povídáme si o dobrém pivu, o pražské hospůdce, o našem pivním klubu, o pivních zážitcích pana Baráka, zkrátka o všem, co má pěnu. Čas ubíhá a my se dostáváme ke zlatému hřebu prohlídky – k tanku s jihlavskou 18° . Už první slza na jazyku je úžasná. Tahle várka je světlejší a silnější než obvykle a je to naprostá bomba. Hledám slova, kterými bych pivo pochválil, ale nenacházím, a tak se raději schovávám za nakloněným půlitrem. Je ale na tom světě krásně. Bohužel čas kvapí a náš program má pokračování. Máme zamluvený salonek v pivovarské restauraci, kde nás čeká milé překvapení v podobě sudu piva. A jedeme dál. Na některých z nás se sice již podepisuje únava z prožitých chvil, ale většina účastníků akce pokračuje v započaté jízdě, která trvá až do pozdních hodin. Krásné ženy, pohodoví chlapi, dobré pivo – co víc si přát? Aby nám to vydrželo! Dej bůh štěstí! Martin