Ohlédnutí za pivními slavnostmi pivovaru Rychtář

Několik dní před akcí jsem bedlivě sledoval počasí a v duchu rozháněl mraky. Křepčení a pobíhání po pivovarském dvorci v dešti není žádná radost. I když piva v kelímku/půllitru neubývá, naopak díky dešti spíše přibývá. Naštěstí se počasí vydařilo, i když bylo poněkud větrno.

Hned po vstupu jsem zamířil ke stánku s propagačním materiálem a zakoupil si sklo. Koštování piva z plastu nemám rád. Po té jsem se vydal na průzkumné kolečko abych zjistil, co kde točí za výtvory mého oblíbeného pivovárku. Pivovar Rychtář patří dokonce k mým nejoblíbenějším regionálním pivovarům.

K ochutnání byla veškerá produkce, kromě polotmavé 12° Hejtmana, kterou nahradil třináctistupňový speciál uvařený pro tento den. Povedl se – jak jinak. Světlá 15° Speciál mi také dlouho utkví v paměti. Nejvíc mě ale oslovil kvasnicový ležák 12° Natur, u které jsem potom zůstal po zbytek večera.

O zábavu se staral program na dvou pódiích. Na nádvoří pivovaru a na hlavní scéně, kde v průběhu léta probíhá každoroční akce Léto s Rychtářem. Areál se nachází těsně vedle pivovaru.

Na “prknech” se vystřídala celá řada kapel – méně i více známých. Ty převažovaly. Na tomto místě také probíhaly vedle pódia různé soutěže, např. stavění komína z prázdných přepravek (o masáž padajícími bednami byl neustálý zájem) nebo seřazení 10°, 11° a 12° Rychtáře dle správného pořadí.

Ke správným pivním slavnostem patří také prohlídky pivovaru. Tu jsem si nemohl nechat ujít. Zájem byl veliký, s přibývajícím časem rostly i fronty. Když se mi zdálo, že je řada prohlídky chtivých návštěvníků ucházející, stoupl jsem si do fronty. Po pár minutách se otevřely dveře, ale do místnosti za nimi jsem se vešel až ve druhém kole, po necelé čtvrthodince. Zde nám řekli základní data o historii pivovaru, výstavu atd. A tradá na varnu.

v Vzhledem k množství prohlídek nebyl na nějaké obšírnější vysvětlování čas, takže po základních faktech se spěchalo dál. Pro nezasvěcené jsou jistě možné organizované prohlídky v průběhu roku, na kterých je jistojistě prostor zaběhnout do podrobností. Každý úsek měl svého průvodce, kteří si nás předávali. Praktické, doposud jsem se s tím nesetkal.

A z varny po cestě piva, na spilku. Zde nebyly všechny kádě obsazené. Ty, které to štěstí měly, byly v různém stádiu rozkvašení.

Když jsme se dost pokochali pohledem na pilně pracující kvasnice, byly jsme opět jako štafetový kolík předáni dalšímu průvodci, který nás tentokráte zavedl na místo zaslíbené – do ležáckého sklepa. Ten není sice umístěný v podzemních prostorách pivovaru, jak tomu bývá zvykem jinde, ale zima se tu udržuje - možná s většími náklady, ale stejná... 15° Speciál zde odpočívá až 50 dní. Třímaje v ruce půllitřík pídil jsem se po ochutnávce z tanku, ale k mému zklamání se tato nekonala. Bylo mi řečeno, že tolika lidem by se nestíhalo vyhovět, navíc neustálé upouštění tlaku by prý pivu neprospělo... Tak snad na individuální předem objednané exkurzi v průběhu roku?

Již jste se dost ochladili? Tak honem kolem kvasnic - a kam? Na stáčírnu! Zvědavost mi nedala, tak jsem se zeptal, jestli se Rampušák pro Dobrušku vaří zde v pivovaru. Dostalo se mi odpovědi ve smyslu – v současné době je to možné, ale jistě Vám to nemohu potvrdit, ani vyvrátit – zkrátka a dobře možná ano, možná ne. Vyberte si...

No a po setmění nesměl chybět ani bohatý ohňostroj, který ozářil oblohu, probudil usínající občany v okolí a oni mohli litovat, že se nezúčastnili letošních slavností. Zkrátka aby bylo na co vzpomínat...

Po ohňostroji pokračoval program a komu to ještě nestačilo, mohl si zakřepčit na hlavní scéně na nějaký ten rock, či na nádvoří na country...

` No a když se míra završí, nezbývá než osedlat pivovarského vola, pozbírat v areálu či u pivovarské prodejny zakoupené suvenýry, zamáčknout slzu nad krásně stráveným dnem, který utekl neskutečně rychle (jako vše hezké), a prásknout bičem...