Dovolená na pivní poušti

Blížící se termín rodinné dovolené naplánované společně s dalšími čtyřmi rodinami na Klatovsko, ve mně probouzel hrůzu z nedostatku dobrého piva. Proto jsem jako pivař s vlastní hospodou ( čtyři kohouty Svijan), domácí vařič piva a příznivec minipivovarů vyrážel na cestu vybaven seznamem minipivovarů – Purkmistr Plzeň, U rytíře Lochoty Plzeň, Modrá Hvězda Dobřany, Železná Ruda, pivovar Kout na Šumavě - a mapou centra Klatov s vyznačením pivního studia Modrý Abbé. V autě jsem měl manželku občas ochotnou řídit, dvouletého a čtyřletého syna, kola pro celou rodinu, pípu pro případně nakoupený sud piva a pár lahví domácího piva pro ochutnání kamarádům a příbuzným na Šumavě. Bylo mně jasné, že víc jak tři body ze seznamu mi nebude umožněno stihnout.

Nejdříve jsme navštívili manželčiny rodiče v Plané u M.L.. Chodovarem 11 na toči v hospodě u Pepina, dovolená pěkně začíná. Druhý den vyjížďka na kolech se zastávkou v Chodové Plané v restauraci Slunce . Vynikající černá desítka, kterou jsem doposud nesehnal v lahvích, protože místní obchodní monopol Jednota ji přehlíží. Tak nějak za komančů chutnaly Krušovice. Následovala vynikající světlá třináctka, zatím jsem ji měl pouze lahvovou – tak takhle bych si představoval dovolenou – pravda bude jiná.

Cestu z Plané jsem naplánoval okolo Plzně a na oběd jsme se zastavili v Dobřanech U Modré Hvězdy. Prostředí milé, výčep doplněn varnou, nápojový lístek tak bohatý pivy domácí výroby, že to nemám šanci u oběda vše ochutnat. První jde na řadu čtrnáctka tmavá, později polotmavá šestnáctka, obě piva jsou skvosty. Na Anděla dvacet trojku nedošlo, jelikož rodina dojedla a muselo se jet dál. Mezi tmavou čtrnáctkou a polotmavou šestnáctkou jsem stihl světlou dvanáctku, která byla pro mě lehkým zklamáním. Pivo chutnalo po sladu a hořkost byla nepříjemně trpká.

Při příjezdu do kempu byl stánek ještě uzavřen a tak jsme s již přítomnými kamarády vypili Chodovary, které mi nabalila na cestu maminka manželky. Poslední dobou jsem se úspěšně vyhýbal Gambrinusu a tak po otevření stánku mě čekal mírný šok. Za toho půl roku co jsem G výčepní nepil, se podařilo výrobcidostat ho kvalitou opět do nové nečekané hloubky.

Okamžitě padlo rozhodnutí hned následující den navštívit pivovar v Koutě na Šumavě. Po telefonické dohodě s majitelem panem Skálou, že můžeme přijet a sládek se o nás postará, vyráží celá naše skupina v plném složení. Matky menších dětí se rozhodly projít okolí pivovaru s dětmi a my muži s jednou ženou a dvěma nejstaršími kluky navštívíme pivovar. Příjezd do obce byl doprovázen vůní domova, protože místní zemědělci hnojili močkou snad i silnici. Před zdevastovanou budovou původního pivovaru se sladovnou jsme potkali výpravu z Pivního kurýra. Pan sládek Bohuslav Hlavsa měl plné ruce práce a tak nás přivítal slovy "zatím si to zde prohlédněte, zrovna končím první várku a začínám druhou". Po chvilce nás dovybavil sklenicemi a nasadil degustační hadičku s vyrovnávacím šnekem na vybraný tank a zase odběhl. Později jsme alespoň na varně během vystírání sladu mohli trochu pohovořit. Nakonec jsme zakoupili sud a dokonce dostali půjčené chlazení. Nezbývá než popřát mnoho nervů a nezměrného úsilí při práci pro pana sládka i majitele. Pan majitel funguje jako zásobovač a rozvoz piva. Panu sládkovi jsou pro pomocné práce k dispozici nějací pomocníci pro mytí a úklid, jinak všechno dělá sám. Desítka filtrovaná večer v kempu byla lepší než kvasnicová z tanku, a dvanáctka s tmavou čtrnáctkou, které jsem ochutnal při vracení prázdného sudu a chlazení neměly žádnou chybu.

Další dny dovolené se vše točilo kolem dětí. Absolvovali jsme příjemné projížďky na kole. V okolí kempu se nacházely cyklostezky, kde starší syn byl i někdy odpojen od tažné tyče a mladší se vozil na sedačce. V kempu a širém okolí nebyl nikde viděn žádný jiný vývěsní štít než G nebo PU, a já v praxi začal poznávat význam slovního spojení pivní poušť, které mně bylo později sděleno u Modrého Abbé. Návštěva příbuzných padla a tak jsem mohl alespoň občas si dát jedno moje domácí pivo na zlepšení pivní nálady. Velmi jsem se těšil na výlet s večeří do Klatov na návštěvu Modrého Abbé.

Při procházení Klatov jsem neviděl taky nikde jiný vývěsní štít než G,nebo PU, kromě náměstí, kde byly vidět Krušovice , Budějovický Budvar a Staropramen. Ani jedna z těchto značek mě nelákala a rodinu vedu podle mapy k pivnímu studiu. Nabídková listina piva udělaná ve stylu bufetových jídelníčků mě opravdu nadchla. Uvítalo nás příjemné prostředí a výčepní pult se dvěma výčepními stolicemi, každá o čtyřech kohoutech. Informace, že se zde nevaří teplá jídla, mě odsuzuje pouze k jednomu pivu tmavé jedenáctky Platana a s hladovou rodinou jsem nucen hledat restauraci s jídlem. Před odchodem ještě stihnu s výčepním prohodit pár slov a venku doháním rodinu. K jídlu v restauraci u Radů si dávám PU, abych zjistil propad jeho kvality v poslední době. Pivo bez chuti, bez pěny, které se vyznačuje proti G jenom nepatrně větší hořkostí a podstatně vyšší cenou. Přejedený dobrým jídlem, které jsem nedokázal řádně zapít (druhý PU jsem do sebe nedostal) se vracím s celou rodinou k autu a hlavou téměř narážím do cedule Svijany. Z hospody se line příjemný ruch a jídelní lístek je taky zajímavý.

Jsem absolutně zničen. V první oáze na pivní poušti jsem mohl jen ochutnat lahodný mok a druhou oázu, kterou jsem prvně přehlédl, teď míjím ve stavu lehké otravy špatným nápojem nepřátelské občerstvovny. Naštěstí mi není dáno zemřít žízní v této pivní poušti a druhý den po obědě vyrážíme domů, do Liberce, na Svijany.

Západní Šumavo jsi krásná, sice plná vody, přesto jsi pivní pouští pro člověka milujícího dobré pivo. Příště zamířím na dovolenou radši na vrchovinu na Rychtáře z Hlinska, na pivo z Poličky, z Jihlavy, na Bernarda apod.