Pod křídly kladenského Vorla

První zmínky o existenci restauračního pivovaru na Kladně jsem zaznamenal na internetu koncem června a díky malé vzdálenosti od Prahy jsem hned začal spřádat plány na návštěvu nového přírůstku do rodiny minipivovarů. až jedné červencové soboty jsem konečně vyrazil. Vláček na trati Praha Dejvice – Rakovník se zvolna sunul krajinou, sluníčko svítilo a já se těšil na další příjemný pivní zážitek.

Na stanici Kladno – Rozdělov jsem vystupoval sám. Není divu, jedná se o maličkou zastávku v lese, ale cesta k pivovaru se nedá splést. Stačí sledovat směrem k městu silnici, která se po pár stech metrech mění v Doberskou ulici a po několika minutách svižné chůze už jsem stál před nově opraveným domem č.p. 29, kde sídlí restaurace U Konvalinků, v níž se ukrývá i dotyčný pivovárek. To ostatně hrdě hlásá i vývěsní štít a tabule u vchodu, která zve na kvasnicové pivo. Hned po vstupu mě čekalo malé zklamání. V zšeřelém interiéru jsem se marně rozhlížel po varných nádobách, tradiční to dekoraci podobných zařízení. Ani po jiných pivovarských ozdobách není stopy, návštěvníka místo toho vítá hutné prostředí klasické „čtyřky“ s div ne umakartovými stoly, „unavenými“ židlemi nejistého původu a stáří a poblikávajícími výherními automaty v rohu. Na nějaký efekt si tu tedy rozhodně nehrají. Hbitého pana vrchního velmi potěšilo, že si namísto klasického „géčka“ dám místního Vorla. Na můj dotaz po jídelním lístku ovšem navrhl trochu nejistě, že tam má výborný gulášek... A tak jsem poznal, že toto místo není zasvěceno ani nějakým kulinářským výstřelkům. Nutno ovšem říct, že guláš byl chutný a porce dostatečná.

Objekt mého zájmu, pivo Vorel, je nabízeno ve variantě světlé a tmavé, přičemž stupňovitost se neudává, neb je nejistá. Ani mě moc nepřekvapilo, že se točí do běžného skla od Gambrinusu a ani žádné vorlovské tácky zatím nejsou k mání. Na první pohled vypadalo velmi lákavě, pěkná barva i „živá“ vůně lákaly k napití, takže až potud dobře, Dál už ale bohužel výrazně hůř. Hned první doušek mě pořádně zaskočil. O chuti se nedalo říct, že by byla nakyslá. Byla totiž přímo kyselá, a to pořádně! Trochu nevěřícně jsem zkoušel dál a dál a po pár locích jsem byl nucen konstatovat, že patrně díky nějaké technologické chybě či nedotaženosti je pivo prostě strašně kyselé a téměř na hranici pitelnosti. Ačkoliv se mi to nestává často, měl jsem vážné problémy sklenici dopít. Nakonec jsem to po dlouhém přemáhání dokázal asi po deseti minutách, které pivu na chuti rozhodně nepřidaly.

Průběžně jsem se aspoň mohl seznámit s ostatními návštěvníky restaurace, a to víc, než mi bylo milo. Majitel totiž v patře objektu provozuje i ubytovnu, převážně pro slovenské brigádníky a sezónní dělníky z kladenských podniků a supermarketů. Na pivo to mají doslova pár schodů. Díky tomu jsem se také stal nechtěným divákem malého dramatu jako vystřiženého z nějakého sociálního románu konce 19.století. Jeden z ubytovaných totiž dlužil delší dobu za nájem a pan majitel si s ním právě celou nesrovnalost začal dost hlasitě vyřizovat. Patrně věrný heslu „ve svém si můžu dělat, co já chci“, začal nesolventnost svého nájemníka řešit přímo v lokále, před všemi hosty. Přiznám se, že na podobnou sondu do života námezdních pracovníků jsem moc zvědavý nebyl, ale nechtěl jsem už tak dost vyostřenou debatu ještě eskalovat nějakou svou stížností, takže jsem jako ten oukropeček vyčkal konce celé scény, ve které naštěstí nedošlo na fyzické násilí, byť to k němu chvílemi spělo. Přes relativně šťastný konec však celá příhoda ještě umocnila rozpačitý pocit, který se mě zmocnil. Ten bohužel nevylepšil ani tmavý Vorel, druhé pivo místní produkce. I tady kyselost spolehlivě přehlušila další chuťové vjemy, přestože jistý podíl kávové chuti se nesměle hlásil o slovo. Na další pokoušení svého žaludku jsem už neměl náladu a na sondování informací od rozkuráženého pana majitele zase odvahu, takže jsem zaplatil, s díky oželel možnost nechat si natočit na domů do PET lahve a restauraci opustil.

Co napsat na závěr? Rozhodně nepíšu tento článek s úmyslem novému kladenskému podniku kazit pověst. Upřímně vítám každý přírůstek do rodiny restauračních pivovarů, která je naštěstí pořád bohatší. Na druhou stranu, chválit tam, kde prostě není za co, to by rozhodně nepřineslo nic dobrého. Budu doufat, že moji rozpačitou zkušenost s kladenským Vorlem lze připsat na vrub počátečním těžkostem a určitým „porodním bolestem“ a za nějaký čas, až se mouchy vychytají, bude kladenský pivovárek oprávněně cílem milovníků dobrého piva. Prostor pro zlepšení je opravdu velký.