Ale či ležák, toť otázka.

Každý kdo trochu sleduje vývoj minipivovarů na našem území ví, že se situace rapidně mění k lepšímu. Jen letos otevřené pivovary na Kladně(Vorel), Bzenci, Plzni(Purkmistr – Pepovi Krýslovi se omlouvám, článek se zde určitě objeví), v pátek poslední přírůstek v Železné Rudě, v nedávné době pak Pelhřimov. V nejbližší době se dá očekávat otevření dalších minipivovarů v Ostravě, Praze v Betlémské ulici, Plzni a Hradci Králové, možná budou následovat další.

Celkový počet utěšeně stoupá. Do stavu, který se dal napočítat ještě před pár roky v Maďarsku a dosahoval úctyhodné cifry 300 máme sice ještě daleko, ale podle mého názoru stávájící číslo kolem 60 pivovarů také rozhodně není špatné. Velké pozitivum hlavně pak vidím v tom, že se v posledních letech minipivovary otvírají a žádný zatím nebyl uzavřen.

Určitě si tedy všichni společně pogratulujeme k rozvíjející se nabídce míst, kde můžeme ochutnat nová piva. A tím se vlastně dostávám k tomu, co se dá v těchto nových zařízeních ochutnat a co by si případný čtenář serveru Svět piva přál, aby mohl ochutnat.

Sám za sebe si nemyslím, že by zrovna Železná Ruda bylo místo, které by jako své první pivo mělo vařit například rauchbier. Možná že k tomu časem dojde, neboť prvním sládkem tohoto pivovaru je Pepa Krýsl – Joes Garage Beer a ten různá piva uvařit umí. Minimálně ve „svém“ v Černicích u Plzně(Purkmistr) má v plánu weizen už na srpen. Celkově vzato weizen to „má u našich pivařů dobrý“, podle mého názoru se jedná u nás o nejrozšířenější pivní styl svrchně kvašených piv.

Největší přínos nově otvíraných pivovarů vidím v tom, že se o nich minimálně píše. Pokud člověk, který si dá to své, ať už se jedná o pivo z malého pivovaru či velkovýroby, a dozví se, že těch pivovarů je u nás víc než si uměl představit, dá se očekávat, že časem najde odvahu jedno nefiltrované zkusit. Pokud uvidí, že tyto pivovárky najde nejen v Praze, ale i v menších městech, a že nejsou určeny primárně jen turistům, je šance, že i on jednou zasedne u jejich stolu.

A pokud takový konzument se pomalu přetváří v pivaře, musí se mu dá čas, aby si našel svou cestu od lahve z obchodu k nefiltrovanému ležáku. A dalším krokem budiž objevování úplně nových rozměrů světa piva. Je proto nejspíš logické, že právě jen v Praze zatím najdeme dva minipivovary, které mají odvahu pravidelně vařit něco jiného než weizen a ochucené ležáky. A jak zaznělo v diskusi, kolik sládků u nás má dostatečné zkušenosti na to, aby byli schopni uvařit například pivo IPA(India Pale Ale) či dokonce Double IPA? Honza Šuráň a Pivo Praha obecně se od svého začátku podobným pivům věnují, není tudíž překvapení, že jsou v tomto nejdál. Tak jako určitě není překvapením, že Franta Richter z Richterpubu u Bulovky, který strávil dlouhou řádku let v Mnichově, má blízko k bavorským a německým pivům obecně. Proto u něj najdeme piva weizen, helles, kölsch, alt, ale i stout. Kromě zkušených sládků jim hraje do karet i to, že Praha je prostě Praha. Turisté a největší základna pivařů ochotných zkoušet pivní novoty(teď se nechci dotknout Severní Moravy a husté sítě minipivovarů). Právě proto v Praze najdete například mini s nabídkou X-33.

Je také pravda, že i u výše zmiňovaných Pivovarského domu a Richterpubu hrají prim ležáky. Pivovar se musí nějak uživit, ostatní je jen nástavba. Vždyť i taková Belgie, světově proslulá svými speciály, má minimálně 70 procent své produkce vyhrazené pro světlé ležáky, kde dominuje Jupiler a Stella Artois. A Spojené státy, kde najdete nejvíc fortelných pivovarů na světě (úhrnem přes tisíc) a kde se v současné době vaří pivo v největším počtu pivních kategorií na světě, má poloviční spotřebu piva založenou na značkách Bud a Bud Light. A to se bavíme o spotřebě v řádu stovek miliónů hektolitrů piva za rok.

Ale zpět k naší domovině. Když už máme tolik nových pivovarů, proč se některý z nich neodvážil vařit svrchně kvašená piva průběžně? Svojí odpověď nabídl Roman Holoubek za pivovar Bon z Valašského Meziříčí. (článek ZDE). Odpověď je nabíledni a „modří už nejspíš vědí“. Ano, místní štamgast podobná piva nechce.

Takže nám nezbývá nic jiného než si podobná piva obstarávat při cestách po zahraničních pivovarech, nebo je zde nějaká alespoň částečně schůdná cesta i pro místní pivovary? Já se za sebe domnívám že je.

Za prvé podle mého názoru je už i u nás dostatečná základna (nemyslím tím jen čtenáře světa piva), která by podobné pivo ochutnala. Spousta lidí vycestovala, ochutnala pivní speciály dané destinace a nezřídka jim byli i okouzleni. Navíc nová generace pivařů netrpí „rajonizací“ (u českého piva)svých otců a výběr piv v obchodech je přeci jen větší, než býval kdysi.

Když už tedy máme základnu (snad v dostatečném počtu, možná se pletu a to číslo nutné k prodání alespoň základní várky – 10 až 20hl tu ještě není), problém je situace, jak takové pivo mezi potencionální zájemce dostat. V sudech to půjde dost těžko, to i v takové Praze najdete jen pár hospod ochotných experimentovat s pivními speciály a to ještě na bázi rotace těchto piv (Jirko, to není stěžování si. Díky moc za Tramway a Tvůj nenapodobitelný šarm:) ). Jako další varianta se přirozeně nabízí lahev. Jenže s tou je spojena velká investice – myčka, stáčečka, etiketovačka. Pro linku s výstupem tisíc lahví za hodinu se jedná o peníze v řádu miliónů. A když už bychom chtěli mít lahev, což takhle nezkusit plastovou?

Než se začnete bouřit, že pivo do plastu nepatří, že to zkoušeli velké (pravda, Nová Paka patří mezi ty menší pivovary) značky a víceméně od toho upustili, nadechněte se a pomalu vydechujte. Bavíme se zde o speciálech. O pivu, které když už někdo uvaří, stočí do lahví(i když plastových), budeme mít zde konečně možnost ochutnat něco jiného, než je běžně na trhu. Dovolím si uvést dva příklady.

Prvním je pivovar Kaltenecker v Rožňavě na Slovensku. Typický restaurační pivovar, který se na podzim loňského roku rozhodl stáčet svá piva do lahví. Plastových. Ne těch obyčejných „petek“, nýbrž do svého vzoru, který si dokonce nechal patentovat. A jak jsem měl možnost hovořit s majitelem pivovaru, svého rozhodnutí nelituje. Sice musel investovat do ruční stáčečky lahví a do formy na vyfukování lahví – second hand stáčečka se dá pořídit podle počtu jehel (2, 4,6) cirka od sto tisíc korun, forma pak přijde podle mých informací na podobné peníze, ale už v této chvíli to znamená prodej piva v řádu ne desítek, ale stovek hektolitrů piva. Tamní pivaři si rychle zvykli. A jak jsem měl možnost ochutnat jejich piva, taková 16° polotmavá s extraktem tokajského vína, to je zážitek i z plastové lahve.

Druhým příkladem může být i zde nedávno chválené rauch pivo Tomáše Mikulici z Chýně u Prahy. Po várce se jen zaprášilo a mě nezbývá než doufat, že to nebyl poslední pokud Tomáše se věnovat u nás neobvyklým pivům. Opět se jednalo o plastovou lahev. A díky mé nepozornosti se mi i podařilo poslední lahvi tohoto piva podrobit testu trvanlivosti. Dva týdny jsem ji totiž omylem vozil v kufru auta, venku nenormální teplo, a po menším odpočinku v lednici jsem mohl jen konstatovat, že pivo bylo nejen pitelné, ale i dobré.

Takže co napsat závěrem? Snad jen to, že brzy budeme mít šanci ochutnat pivo z Pelhřimova, kde se chystají vařit zejména piva svrchně kvašená (ono se to experimentuje, když máte za zákazníky firmu White Labs ze San Diega, která prodává na 400 kvasničných kmenů :) ), a že díky zájmu zvýší kapacitu své varny, která je v současnosti na úrovni 50 litrů, tedy jednoho sudu. Anebo se mi podaří přemluvit pana Kalouse ze Žamberka, který zde vaří své Kance včetně toho svrchně kvašeného stoutu podle receptu Petra „Antéňáka“, aby lahvoval i toto pivo. Tím, že zaváží svá piva i do Prahy, určitá možnost tu je. Navíc je to pivovar se strategickou polohou. Má to kousek do Hradce Králové i na „východ“. Možná i Pepa Krýsl, který nyní zavádí výrobu v několika pivovarech, vezme království svrchně kvašených piv na zteč a ještě do konce roku se dočkáme minimálně weizenu v lahvi. Vždyť jeho ruční jednojehlová plnička je před dokončením. To už by se vyplatilo jezdit do Plzně na otočku a vzít cestou zpátky i Andílka z Dobřan(či jiná místní báječná piva, též ručně lahvovaná).

Možná se objeví něco jiného. Ať tak či onak, pokud se najde podobné pivo, dejte nám vědět, rádi o něm zde napíšeme. A jak jsem to probíral se čtenáři na našich degustačních sezeních, vždy se najde někdo, kdo jede do druhého koutu země třeba na služební cestu. A myslím si, že nejsem dalek pravdy, že by na zpáteční cestu vzal klidně i pár vzorků pro místní pivaře.

Vážení čtenáři, koukám, že jsem se nějak rozepsal. Pokud jste dočetli až sem, děkuji za trpělivost. A pokud byste měli nápad jak usnadnit cestu pivním speciálům na trh, sem s tím. Víc hlav víc ví. A třeba díky společné iniciativě se nám podaří trošičku rozproudit trh pivních speciálů u nás.